Láska s vůní mrazu

„A ještě něco. Tohle si rozdejte.“ řekla profesorka Slavíková, když něco předávala službě. No jasně, přihlášky na hory. Co jiného by to taky bylo. Je polovina února a naše třída jede na kurz lyžování. To zase bude něco. Většina mých spolužáků už na lyžích byla na základce, ale já až teď, v prváku. Nic moc vyhlídky. Alespoň že tam budu s Patrikem. „Už je tady.“ drbne do mě sestra Nikola a vytrhne mě ze snění. Já jí nemít ... Zvoní a zamnou je další úmorný školní den. Před jídelnou na mě už čekal můj kluk Patrik. Teda doposud jsem si to myslela.
„Víš, Martinko ... musím ti něco říct. Už to nejde dál tajit. Skoro měsíc chodím .. s Alenou.“ vychrlil na mě. „Měsíc ... ?!! S mojí kamarádkou? Tak .. užijte si to !!“ vykoktala jsem a s brekem běžela domů. „Cože ti udělal ?“ „Slyšíš dobře .. rozešel se semnou kvůli Aleně .. kvůli podrazačce.“ odpověděla jsem. „Už na to nemysli. Za to ti nestojí. Najdeš lepšího, ten tě bude mít rád a nebude hledat ostatní.“ chlácholila mě Nikola. Ona mě vždycky vyslechne a dokáže mi pomoct.
Druhý den v autobuse, při cestě na hory, si Patrik s Alenou naschvál zabrali sedačky před námi a celou cestu se líbali. To mi taky moc nepomohlo. Už jsem měla všeho po krk. Na sjezdovce přímo vedle mě prosvištěl nějaký snowboardista. Měl možnost zahlédnout můj prostředníček. V chatě nás čekala překvapení. Nejenže jsme jako naschvál s Niky dostaly pokoj vedle našich hrdliček, ale kluk, který mě ráno málem přejel na sjezdovce je syn majitele chaty. „Promiň mi to ráno, neovládla jsem se. Já jsem Martina.“ nedalo mi to a omluvila jsem se, když jsem ho potkala. „To je v pořádku, já se na tom teprve učím. Jsem Jirka.“ Potom jsme si celou dobu, co jsme měli osobní volno, povídali. Tímto způsobem jsme strávili téměř celý kurz. Poslední večer před odjezdem mě Jirka pozval na romantickou procházku. Sněžilo, nad hlavou spousta hvězd, prostě nádhera. „Musím ti něco říct.“ špitl rozrušeně.
Čekala jsem další podraz a přemýšlela, která moje kamarádka by se mu mohla líbit. Ale nic takového se nestalo. „Víš .. já .. mám tě moc rád a asi jsem se do tebe zamiloval. Tyhle hory, ty dny s tebou jsou nejkrásnější dny v mém životě.“ Byl tak roztomilý, když to říkal. Potom jsme se políbili. Dlouze a něžně. A Patrik začínal něco tušit, ty vraždené pohledy, co na Jirku vrhá nemohou být jen tak. Když jsme přišli do chaty, doprovodil mě k pokoji a šel zamknout lyžárnu. Podívala jsem se z okna a viděla Patrika, jak kope do někoho ležícího na zasněžené zemi. Došlo mi, o co jde. „Nech ho !! Nech ho ty sketo !!“ zakřičela jsem a vrhla se po Patrikovi. „Koukej dát ruce pryč od mý holky, nebo ještě uvidíš.“ vyhrožoval. „Já už ale nejsem tvá holka. A vůbec, jdi si za Alenkou.“ „Ta se semnou rozešla.“ řekl a podíval se na mě svým rádoby svůdným pohledem. Tohle už na mě neplatí. „Tak to máš smůlu. Aspoň poznáš, jak bolí zklamání v lásce.“ oznámila jsem mu a otřela Jirkovi kapesníkem krev kapající z nosu. Potom jsme se políbili a Patrik zůstal stát opodál jako přimražený. A opuštěný. Tak, jako já před týdnem.
S Jirkou se vídáme i nadále. Zanedlouho oslavíme druhé výročí našeho seznámení. A pak, že hory jsou jen ztráta času.