Vodka s džusem VI.

Jelikož byl Dominik mou prázdninovou láskou ve věku 14 let, nemohla jsem tušit, jak vypadá dneska. Měl tmavý vlasy už tehdy, byl svalnatý, možná to byl on, kdo ví. Proto jsem si na víkend naplánovala výlet k Třeboňským rybníkům. Tam jsem se totiž v oněch pubertálních letech zakoukala do Dominika. Ale jelikož bylo úterý, do víkendu spousta času, rozhodla jsem se najít Diega.

Byl to student původem ze Španělska nebo Portugalska, holky si o něm špitaly celou výšku. Byl to někdo, koho chtěly všechny do postele, byl to prý správný Toskánec. Nejspíš to znamenalo, že každá z něj byla doslova "udělaná". Bohužel, byl to postelový fenomén a na přednáškách jsem ho nikdy nepotkala. Spala s ním snad každá, asi kromě mě. Dneska už mi docela dochází proč - na naší výšce platilo nepsané pravidlo, že se v průběhu 4 let najde jeden kluk a jedna holka, kteří se určí jako "bohové" a oni budou na špičce sexuálního žebříčku. Asi po dvou letech jsem zjistila, že je to Diego a já. Neříkám, že bych spala s každým, ani s každým druhým, museli si to zasloužit. Být top byla pocta. Takže asi proto jsem se s Diegem nikdy neviděli. Byli jsem zřejmě moc zaneprázdnění.

Proto je docela možné, že díky své mužské ješitnosti mě chtěl Diego přidat do své sbírky, i když, pravda, trochu později, ale i to se přece počítá. Proto jsem v úterý hned po práci zajela do školy. Všichni mě tam měli dost rádi, takže nebyl problém sehnat záznamy a fotky a zjistit si, jak vlastně Diego vypadal, či vypadá.

Při nálezu jeho fotky jsem byla více méně zklamaná. Na jih Čech se mi nechtělo, ale díky tomu, že Diego měřil asi nějakých metr padesát a měl potetované ruce, nemohl to být můj dvoumetrový anděl. Pravda, co mě to napadlo. Diego byl jižan, snědý jako všichni odtamtud. A moje "D" bylo bílé jako mlíko. Huso, máš výšku a nemyslíš, řekla jsem si, mile se rozloučila s archivářkou a odjela domů.

Zbýval už jen ten Dominik. Nechtělo se mi na něj myslet, nechtělo se mi myslet na nic. Po dlouhé době jsem zapnula notebook s cílem popovídat si s kamarádkama o tom, jak je život onaký a takový. Většina mých přítelkyň byla vdaná. Co taky chcete, ve 27. To vám táhne na 30 a jste rádi, že jste rádi.

Do 10 minut mi přišlo 8 fotek miminek, asi 20 ze svateb a další 2 pozvání na onu událost s bílými šaty. Plus asi 30 dotazů, proč jsem se rozešla s Ondrou a proč si ho nevezmu. Neměla jsem na to sílu. Hbitě jsem se rozloučila s matkami, ženami a snoubenkami a šla si nalít panáka. Nejsem alkoholik, ale co je moc, je moc. Když jsem se vrátila posílená štamprličkou vodky, blikala mi na liště další konverzace.

Jestli je to další sentimentální přítelkyně, tak ji rovnou pošlu někam, poručila jsem si a okno otevřela. A ejhle! Byl to chlap. Přesněji David. Pomyslela jsem si, to je ale náhodička, fajn, může ho nenápadně vyzpovídat, jestli se náhodou nepotlouká někde v mém městě a jestli jsme spolu náhodou nespali.