2. Naše omyly

2. Naše omyly

Stála jsem před zrcadlem a pozorovala se tak upřeně, že jsem nevšimla Karolíny, která právě přišla. „Co tady civíš jako bacil do lékárny“ zeptá se a poté mě od zrcadla vyžene. „Včera jsem tě viděla na diskotéce“ odvětím tiše a dám si na kartáček pastu, abych mohla začít s ranní hygienou. „Jo já tě taky viděla a to s nějakým klukem. Kdo to byl?“ zeptá se zvědavě. „Takový omezenec. Celý večer mluvil o svých svalech“ vzdychnu. Karolína se jen lítostivě usměje. „Máš holt smůlu no, ale jinak ty jeho svaly byly fajn“ usoudí nakonec než vypadne. Jo to sice byly a nejen to i v obličeji to byl přesně můj styl, ale nevím o čem si s ním povídat.
Alan si však jaksi neuvědomil, že mi dva nejsem vhodný pár a ve devět ráno zazvoní u našeho domu. „Hele máš tu toho svého svalovce“ upozorní mě Karolína, která vykoukne na balkón aby zjistila kdo to je. „Cože?“ podivím se a jdu se přesvědčit na vlastní oči. Alan opravdu stojí před naším domem, ale není sám protože vedle něho poslušně leží pes. „Ahoj“ usměje se a dokonce mávne. „Ahoj“ odpovím trochu zmateně. „Říkal jsem si, že by jsi nás možná chtěla doprovodit. Jdeme se s Ajaxem proběhnout tady po okolí“ oznámí mi. A je to tu zase ta jeho kondice a já si myslela, že přišel jen tak zamnou. „Jo tak jo“ souhlasím, protože zase beru na vědomí že šel takovou cestu až k nám. Rychle vyměním domácí leginy za šortky a tričko puma, přes které si přehodím lehkou mikinu není totiž zrovna teplo. „Neříkala jsi, že je to omezenec“ rýpne si sestra a hodí po mě zvídavý pohled. „Je!“ odseknu a vyběhnu ven, aby nečekal zbytečně moc dlouho. „Tedy jsi docela rychlá až se bojím, že mě předběhneš“ zavtipkuje. „To by jsi neunesl co?“ rýpnu si a poté se skloním k jeho psovi a začnu ho drbat za ušima. „Jak si říkal, že se jmenuje?“ zeptám se pro informaci. „Ajax a tohle je Ajaxi naše nová posila Andy“ představí nás a dost se divím, že si vůbec zapamatoval moje jméno. Oba potěším úsměvem a poté se vydáme k lesu. „Chodíš běhat?“ zeptá se mě jakmile vstoupíme na pole. „Ne, tedy na základce jsem běhala závodně, ale poté mě to na střední nějak přestalo bavit“ odpovím pyšně. Alan mě sjede očima a zakroutí hlavou. „Já si říkal, že takhle vypracované nohy musíš mít z nějakého důvodu. Takže mi ukaž jak jsi dobrá“ pobídne mě. Mám najednou děsnou chuť mu to natřít a proto se rozběhnu a zamířím největší rychlostí k lesu. Alan na nic nečeká a odepne psovi vodítko a oba se zamnou rozběhnou. Jakmile zaslechnu jeho dupání za sebou přidám na maximum a proto vběhnu do lesa jako první. „Vyhrála jsem“ vykřiknu nadšeně, ale oddechuji jako bernardýn. Alan ke mně pomalinku doběhne a začne se smát. „Byla jsi jak vyplašený zajíc, ale musím smeknout protože rychlost ti opravdu nechybí. Ještě by to chtělo ale trénovat a uvědomit si kdy máš zpomalit a nabrat síly. Vždyť máš jazyk až na vestě“ vysměje se mi. Seberu proto šišku a hodím ji po něm. Poté se otočím a jdu pomalinku hlouběji do lesa. Alan se ke mně přidá. „Nemyslel jsem to zle, ale uvědom si jak si kazíš plíce holka“ začne mě znovu poučovat. „Jen jsem chtěla vyhrát“ odvětím naštvaně. To ho rozesměje a pokračuje v poučování. „To jsi sice dokázala, ale jen protože jsem tě šetřil.“ Dost mě tím rozhodí a proto se domluvím, že zítra si dáme odvedu abych mu dokázala jak na tom je mizerně. Poté se pomalým během rozběhneme na po červených značkách,které vedou až na hrad a povídáme o všem možném co se tedy sportu týče.

Domů se vrátím chvilku před obědem a mám hlad jako vlk. „Nechceš zajít na kafe?“ nabídnu mu před domem. „Kdepak musím do práce mám odpolední. Ale večer bych se mohl stavit a mohly bychom si to dát ještě jednou. Takhle večer se nám bude běhat lépe“ navrhne mi. Na malou chvíli jsem doufala, že mě pozve někam na kafe večer, ale on takhle. „Jo tak klidně“ usměji se a poté ještě jednou podrbu Ajaxe za ušima než vejdu za branku. „Stavím se pro tebe v devět jo“ navrhne mi. Jen kývnu hlavou a zalezu do domu. Prostě někomu to dochází trochu později. Karolína nás zřejmě sledovala oknem, protože se jen usměje a začne se vyptávat. „Jsi z něho nějaká unešená, že by jste už postoupily na poslední metu?“ Jen zakroutím hlavou a připravím si vodu na špagety, nic složitého se mi teď vařit nechce, takže se odbudu jen chudým obědem. „Máš ale blbý nápady, přece nejsem nějaká coura, abych si s ním hned lehla do postele.“ Karolína se šíleně rozesměje a dodá. „Víš já netušila, že jsou v lese postele na každé rohu. Myslela jsem spíše mech ne?“ Jen jí setřu pohledem a proto se odklidí do příslušné vzdálenosti. Myslí si snad, že jsem tak omezená jako ona?

O tom co se dnes stalo a vlastně i včera jsem musela informovat Tamaru a proto jsem si oblékla do toho parna lehké šatičky na ramínka a vyrazila přímo k ní. Cestou jsem se stavila pro zmrzlinu a všimla si, že u fontány stojí ten její Filip. Po chvilce se zvedl a popošel, aby se přivítal s nějakou dívkou. Tedy přivítání to bylo přímo jako vystřižené z romantického filmu. Nejen že dlouhovlasou a dlouhonohou zrzku přímo přidusil polibkem, ale poté ji nadhodil a vzal do náruče, aby jí mohl posadit na lavičku vedle sebe. Chtěla jsem počkat co bude dál, ale nakonec jsem ještě jednoho nanuka koupila Tamaře a vypadnula, aby si mě nevšiml.
Tamara mě přišla přivítat do dveří celá rozespalá a dost se divila jak můžu tahle brzo vstávat a být čerstvá. Zas tak brzo však nebylo počítám-li, že je právě jedna hodina po poledni. Zmrzlinu však přijala s úsměvem. Jakmile jsme se posadily na zahrádku k jejich domu přinesla dva svěží drinky a začala jsme probírat včerejší večer. „Tak povídej jaký Alan je?“ drcnula do mě. „No včera jsem tě proklínala a hrozila se jak se ho zbavím, ale dneska se ukázalo, že to tak děsné nebude“ usoudila jsem. Tamara se zasmála a proto jsem jí vyprávěla o včerejší cestě domů a dnešnímu překvapení, které mi ráno přichystal. „Ty jsi tedy dobrá jít s ním běhat a ještě takhle brzo ráno. To já bych nešla ani omylem tedy vlastně možná kdyby si pro mě přišel Filip tak asi jo“ usoudí nakonec. Ihned si vzpomenu na to co jsem viděla na náměstí a začnu přemýšlet jestli jí to říct. „Kde vůbec je?“ zeptám se zvědavě. Tamara si vzdychne a ukáže mi na mobilu zprávu. MILÁČKU DNES JEDU S MAMKOU NAKOUPOVAT TAKŽE SE UVÍDÍME AŽ VEČER A ZOPAKUJEME TO CO VČERA. Koukám jako blázen protože z té zprávy je jasné jaký je to zmetek a dokáže tak hnusně lhát. „Včera jsme se málem milovali“ oznámí mi nadšeně. „Cože, vždyť se znáte teprve tři dny“ zhrozím se. Tamara mě však položí ruku na rty, abych tak nehlučila. „Přestaň, říkám že málem. Zastavila jsem to já a slíbila mu dnešek, protože jsem měla co dělat abych to vydržela. Je super a hlavně si dokonale rozumíme“ začne se rozplývat. Jen si poklepu na čelo a začnu jí tuhle možnost rozmlouvat. „Víš co já nejsem zásadová, ale tohle není rozumné zvát ho sem. Představ si, že tě chce jen využít“ navrhnu tohle řešení. Naprosto jí tím rozesměji a proto mi doporučí, abych nechala takové věci jen na ní a šla se raději vykoupat. Uvědomím si, že by si zasloužila se spálit, ale na druhou stranu je to kamarádka a proto se vymluvím, že musím na náměstí kde mám sraz s mamkou a ona mě ráda následuje.
Jakmile se přiblížíme k náměstí tak jí ještě na ten šok připravím. „Hele co by si udělala kdyby nebyl Filip takový jak si myslíš“ zeptala jsem se tiše. Tamara se na mě zvídavě podívala a pak mě čapla za ruku a táhla ke stánku se zmrzlinou, aby mi oplatila tu koupenou zmrzlinu. Všimla jsem si, že Filip s tou dívkou sedí stále na stejném místě a proto jsem jí bránila ve výhledu jak se dalo. Bohužel ta zrzka byla dost hlasitá a Tamaru její smích přilákat. Pak se jen ohlédla po mě a vrazila mi obě zmrzliny do ruky, aby mohla jít jednat. Jen jsem stála opodál a čekala jak do dopadne. Tamara přišla k těm dvěma a Filipovi zaklepala na rameno. Jeho zděšení bylo přímo hrozné, takhle přesně bych to nazvala. Hůře se však tvářil, když mu Tamara vrazila facku jen poskočil a ta zrzka se radši ztratila než by jednu taky chytla. Jakmile se vrátila ke mně jen kývla hlavou a mlčky jsme opustily náměstí.
Když jsme se konečně ztratily z jejich dosahu tak se Tamara rozplakala. „Já mu věřila, proč jsem taková husa“ začala si nadávat. „Přestaň to on je idiot hele ? nebudeš si přece kazit odpoledne ne?“ snažila jsem se jí naladit a navrhla jí, abychom se šli přeci jen zchladit na koupaliště jak chtěla. „Promiň ale radši jdu domů. Večer se ti ozvu a pozor na toho jeho bráchu, aby ji nedopadla jako já.“ Jen tiše přikývnu a poté ji ještě vyprovázím pohledem. Je mi jí líto a docela lituji, že jsem jí Filipa ukázala.

Doma se nudím stejně jako ostatní dny a docela se těším na devátou hodinu, kdy se objeví Alan. „Dneska jdu do práce dříve tak to řekni máme“ požádá mě Karolína mezi dveřmi u koupelny. „Jo a v kolik přijdeš?“ zeptá se pro změnu já. Jen pokrčí rameny a přejede si rtěnkou pusu. „Víš, že dneska se tady na náměstí natáčel nějaký snímek do toho nového seriálu“ překvapí mě. To je divné, že jsem si něčeho nevšimla. „Jo a o čem to bylo?“ zkusím z ní něco dostat. Karolína se jen usměje a dodá. „Já tam nebyla tak nevím. Četla jsem to v novinách.“ Tím náš rozhovor končí a ona vyběhne z domu jako motýl. Vyprovázím ji pohledem až na ulici a dost jí závidím, že má tak lehký život.

Mamka dorazí těsně před sedmou hodinou a je splavená jako blázen. Proto jí přinesu studené pití a také večeři, kterou jsem z dlouhé chvíle uklohnila. „Ty jsi poklad“ pochválí mě a s chutí se do těstovin s boloňskou omáčkou pustí. „Povídej co jste dělali a kde je Karolína?“ vzpomene si na ní ihned. „Šla do práce“ odvětím rychle a začnu vyzvídat jak se měla v práci a jak jí to jde. Jen si oddechne a začne vyprávět jak je to děsné teď před čtvrtletní uzávěrkou a nestíhají. Dokonce jí prý onemocněla nějaká kolegyně, takže musí najmout brigádnici. „Víš co já přemýšlela nad tebou. Stejně jsi doma a peníze to jsou slušné“ navrhne mi. Při představě, že bych strávila s mamkou celý den mě dost nepotěší. „Rozmyslím se“ odbudu jí touhle odpovědí. Vlastně už na víc čas nemáme, protože se ozve zvonek a já vyletím jako blázen, abych zjistila že přišel mamčin přítel Karel. „Dobrý den“ pozdravím ho ztrápeně. „Ahoj Karolíno“ pozdraví mě aniž by si uvědomil jak se spletl. „Těší mě, jsem Andrea“ odseknu a poté ho zavedu za mamkou do obývacího pokoje. Je to vítání jako by se neviděli roky a přesto se před hodinou rozloučili v práci. „Udělej Karlovi kafe“ požádá mě mamka. Jen kývnu a odklidím se do kuchyně. Nejraději bych mu do toho hrnku nalila kyselinu, pomyslím si při přípravě. Nesnáším toho snoba, protože jedině kvůli němu se rozbilo manželství mého táta a mamky. Pamatuji si to přesně, když je táta načapal v ložnici a pak už to šlo rychle. Rozvod byl nevyhnutelný, jenže táta nebyl taky svatoušek a ukázalo se že má poměr se svou sekretářkou, které v té době měla sotva dvacet let. Tohle jsem překousnout jen tak neuměla a proto ho navštěvuji jen jednou do roka. „Tak už je to“ ozve se z obývacího pokoje mamka. Proto se probudím ze snění a přinesu jim dvě kávy na podnosu až pod nos. „Jdu ven“ oznámím jí a zmizím. Mamka mě snad asi ani neslyšela a proto se ztratím.