Lístky naděje

" Benevolentní jsou lístky naděje a zároveň nás děsí " řekl pan Neil a odešel po mléčné dráze ke hvězdám. Já na něj tiše koukala a po buclaté tváři mi stékala slaná slza. Byl to nevšední člověk a také jediný, kterého jsem kdy milovala. Jeho světlé pramínky vlasů se v měsíční záři jemně třpytili a jeho slastná ústa voněla po hvězdách. Svým šibalským pohledem mě vždy dostal do kolen, to byl celý on. Poprvé mě spatřil v lehce podnapilém stavu a od té doby mi dělal každodenní společnost. Jediný člověk který mě dokázal rozveselit a dodat novou naději. Pan dokonalý ... přesto odešel na svou dalekou pouť mezi světy a dokonalým životem. Dnes na něj jen letmo vzpomínám, ale přesto " Sbohem, navždy tvá ... " dodala jsem po hodinách smutku.