3. Dlouhé vedení

3. Dlouhé vedení

Nejprve přišel Ajax a poté doběhnul udýchaný Alan. „No koukám, že ten pes ti dává zabrat co?“ vysmála jsem se mu. Alan se o mě opřel a dodal. „Spíš se na tebe ten pes těšil.“ Toho se ihned chytnu já a dodám. „A co ty, ty jsi se netěšil?“ Alan se začne smát a připíše mi bod k dobru. „Máš pravdu těšil jsem se, ale na to jak ti předvedu jak běhají mistři.“ Tomu se musím smát spíše já a raději opomenu věc, že nic kromě sportu v tomhle setkání nevidí. Vydáme se proto k lesu a nechám ho trochu vydýchat než mu nakopu zadek. „Víš, že brácha dneska byl hercem?“ zeptá se mě. „Cože, já ho sice viděla na náměstí ale…“ nestihnu dopovědět, protože mě předběhne. „No on tam natáčel nějaký seriál nebo co. Představ si šel do práce a hodil se tomu režisérovi do nějaké scény. Dal mu pět litrů a už to jelo“ oznámí mi nadšeně. Mě to ale všechno ihned dojde, protože to co jsme viděli na náměstí společně s Tamarou bylo hrané. „Odkdy to natáčeli?“ zeptám se pro informaci. Alan jen pokrčí rameny a dodá. „Něco kolem poledne, bylo to prý dělané jako nenápadně, aby to vypadalo důvěryhodně.“ Proto jsem nikde neviděla žádné kameramany a proto se ta holka vzdálila, když jí Tamara z fackovala. „Alane hele co kdybychom se dnes proběhly trochu déle a to až k Tamaře.“ Vůbec netušíc souhlasí a proto u lesa uhneme a oběhneme celou ves, abychom se dostali až před Tamařin dům.
Bohužel se nedozvoním a proto se jí snažím dovolat. „Prosím“ ozve se otráveně do telefonu. „Tamaro jsem před domem kde jsi?“ zeptá se zvědavě. „Doma, ale nechci s nikým mluvit dej mi pokoj“ vykřikne zoufale a típne hovor. Takovou ji neznám, ona je pohodová a proto požádám Alana, aby mě vysadil do jejího okna a já mohla zjistit co se děje. Možná intuice mě donutila do jejího okna vlézt, protože jsem jí zachránila život. „Ty kačeno“ vykřiknu a seberu jí žiletku z ruky. „Dej to sem a nepleť se do mých věcí“ odstrčí mě a snaží se mi žiletku sebrat. Samozřejmě jí nechci vydat nic,natož žiletku kterou si přikládala k zápěstí. Všimnu si také lahví které stihla vypít a nedivím se, že je tak mimo. „Co čekáš že vyřešíš“ seřvala jsem jí. Tamara se uklidnila a zasedla ke stolu, aby do sebe kopla další dávku alkoholu. „Je mi mizerně, on přišel“ odvětí tiše. „Co ti říkal?“ zeptám se s napětím. Tamara se začala smát a poté se rozbrečela. „Tvrdil mi, že hrál nějakou roli. Tak jsem ho vykopla dříve než se stačil nadechnout. Jak může mít tak blbou výmluvu prosím tě.“ Bylo na čase jí říct jak to opravdu je a proto jsem vstala a chtěla položit žiletku na stůl. Nevím ani proč se Tamara ohnala, možná mi ji chtěla sebrat ale místo toho mi trhla rukou a já si žiletkou přejela po pravé tváři. Obě jsme se najednou zastavily a do okna akorát vlezl Alan a zůstal taky dost vyděšeně koukat. „Co se tu děje“ vzpamatoval se jako první. Otočila jsem se k zrcadlu které bylo pověšené naproti oknu a všimla si své krvácející tváře. „Ty jsi mě pořezala“ vypustila jsem ze sebe jako prasknutý balón. Tamara zezelenala a padla k zemi, proto Alan neváhal a přeskočil do pokoje. Já stála jako zkoprnělá před zrcadlem a pozorovala jak odtéká z mé tváře krev. Neměla jsem v hlavě nic jen jsme tam tak stála a poté také ucítila jak se mi točí hlava a sesunula se k zemi.
Probudila jsem se až když jsem ucítila štiplavý zápach u nosu. „Slečno“ volal mě cizí hlas a já se snažila probudit a zjistit kde se právě nacházím. „Konečně, už jsem myslel že nám tady prospíte soudný den“ usmál se na mě mladý doktor a pomohl do sedu. „Já nevím co se stalo?“ vysypu ze sebe jako nic. On se jen usměje a dodá, že se také na nic neptal takže se cítím trapně. Pak zahlédnu svůj obličej v lítacích dveřích a rychle si vybavím situaci. „Já mám pořezanou tvář“ zděsím se a ihned si za zavázanou tvář chytím. „Nesahat“ plácne mě sestřička po ruce a odtáhne od rány. Doktor začne vtipkovat a současně připravovat jehlu s nějakou vodičkou. „Copak jste se porvali o kluka nebo co?“ zeptá se mě a já jen nechápavě pokrčím rameny. „O kluka? Já nevím o žádném klukovi, kvůli kterému by jsem se měla s někým prát.“ Sestřička po doktorově boku vyprskne smíchy takže se po ní ohlédnu. „Tak v tom případě nechápu jak to že jedna přijede s rozbitou pusou a druhá s rozbitou hlavou a ten kluk co zavolal záchranku se tvářil jako by viděl ducha.“ Dojde mi souvislost těch slov a proto se jen naposledy ozvu, neboť cítím dost silnou únavu. „Tak to nebylo.“ Poté opět upadnu do spánku a pomalinku se mi začínají zdát sny.

Alan sedí vedle mě v cukrárně a hladí po tváři, poté se nakloní a políbí mě kamsi na tvář. „Jsi krásná moje princezno“ řekne tiše a poté odvrátí tvář. Jsem na vrchu blaha a proto si ho k sobě přitáhnu zpět a chci mu polibek oplatit. Ovšem jakmile se otočí tak se zamračí a začne nadávat. „Ty obludo co si to dovoluješ“ ozve se naštvaně. „Alane, co to do tebe vjelo. Máme se přece rádi“ začnu se bránit. On se jen začne šíleně smát a poté dodá. „Já bych se nikdy nemohl zamilovat do takové šeredy.“ Úplně mi stoupnou chloupky hrůzou a poté vytáhnu zrcátko z tašky, abych se podívala co se děje a proč semnou nechce nic mít. Přímo se zděsím, protože po celé pravé tváři mám šerednou hlubokou jizvu. „Nééé“ zakřičím a chci odejít, ovšem nepovede se mi to, protože mě něco drží za ruce a nechce pustit. Bože tohle je jak zlý sen a já se chci probudit. „Konečně ucítím na své ruce něčí dotek a poté sevření povolí. „Andy“ ozve se mámin hlas a já vyděšeně vyskočím na posteli. „Andy, holčičko všechno je dobré“ uklidňuje mě a hladí po ruce. „Co se stalo a kde je Alan“ zeptám se zmateně. Mamka mě položí do postele a přikryje. „Byl to jen zlý sen miláčku“ uklidní mě a proto se přestanu klepat a také ji stisknu ruku. „Mami bylo to šílený, zdál se mi sen a měla jsem příšernou jizvu na pravé tváři“ začnu jí vyprávět co se stalo. Mamka sklopí oči a začne plakat, takže se opět zvednu a chci jí uklidnit. „JE to dobré mami, byl to jen sen“ začnu jí uklidňovat jako ona mě. Mamka si otře oči a objeme mě tak pevně, až to vypadá že mě rozmačká. „Holčičko moje teď musíš být silná a věřit že se všechno brzy spraví. Zaplatím ti nějakou léčbu a budeš zase jako ze škatulky.“ Vůbec nevím o čem to mluví a proto se tvářím čím dál nechápavěji. „Netuším o čem to mluvíš, o jaké lasery jde?“ podivím se. Mamka mi pomůže z postele a dovede až k umyvadlu nad kterým je připevněno zrcadlo. Na pravé tváři spatřím obvaz a vzpomenu si na svůj sen. Tu jizvu jsem měla přesně na tom místě. „Chci to vidět“ poručím ji. „Nemáme to rozlepovat je to prý ještě moc živé“ odmítne mamka. Nechci čekat na správný čas a musím vidět jak vypadám. Proto si silou strhnu obvaz. Pohled který se mi naskytne je naprosto šokující a musím rychle polykat abych se nerozbrečela na plno. Jizva je přesně na tom místě jako ve snu. Sice není tak velká ale je tam, jsem šereda. „Mami já jsem zrůda“ polknu na sucho. Okamžitě mi přiloží obvaz zpět a dovede do postele. „Všechno bude v pořádku věř mi“ slibuje stále dokola. Neposlouchám ji však a vnímám jen tu jednu skutečnost a to že mám přes celý obličej jizvu jako prase.
Odmítám jakoukoliv návštěvu a to i mou sestru, která se zřejmě vrátila z diskotéky kde jí zase obletovali všichni muži. Nechtěla jsem nikoho vidět. I Alan který se odpoledne přišel podívat s kyticí růži jsem odmítla pustit dovnitř. Aby se mi smál jako v tom snu nechci. Kytka však kterou přinesl byla úžasná a proto jsem si jí nechala dát vedle stolečku. Alespoň nějaký dáreček od něho dostanu, dokud nevidí jak vypadám. Tamara ta mrcha se dokonce vetřela do mého pokoje bez dovolení. Ona jediná měla totiž nejpřísnější zákaz chodit sem. Proto jsem jí z křikem vyvedla ven, až mi doktoři museli píchnout nějakou injekci na uklidnění. Všechno bylo naprosto na nic a já nechtěla už nikdy z toho pokoje odejít.
Jakmile se však můj zdravotní stav zlepšil a potřebovali samostatný pokoj tak mě převezly mezi další tři holky, které byly tak mého věku. Jedna z nich trpěla anorexií a další dvě tu leželi se zlomeninou. „Ahoj“ začali semnou přátelsky komunikovat. Neodpověděla jsem, nechtěla jsem mluvit a proto jsem si vlezla do postele a otočila se k nim zády. Chvilku si povídali, ale poté se zklidnily a každá si začala dělat svoje věci. Při vizitě nás doktor představil, ovšem mě ani trochu nezajímalo jestli ležím s Ančou a nebo Jančou chtěla jsem pryč. „Kdy budu moci jít domů?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase. „Ještě uděláme nějaké vyšetření a po třetím převazu vás rádi propustíme. Třetí převaz mě čekal následující den, takže jsem se těšila jak opustím tohle prostředí. Jakmile doktor opustil náš pokoj holky se na mě sesypali jako vosy z dotazy. „Prý máš nějakou ošklivou jizvu“ zeptala se Petra a ta druhá holka jí okřikla. „Nech toho copak nevidíš jak jí je.“ Poté přišla až ke mně a já viděla jak její hubené tělíčko balancuje a opírá se o kapačku. „Jsem Simona“ podala mi ruku a já se bála ji i přijmout: „Hm já jsem Andy“ odvětila jsem bez zájmu. Neurazila se a posadila ke mně na postel. „Slyšely jsme jak se sto stalo a je to pěkný hnus. Ta holka leží tady kousek dál a nikdo jí na pokoji nemá rád.“ Konečně jsem slyšela pozitivní zprávu a i když byla Tamara doposud nejlepší kamarádkou teď jsem jí k smrti nenáviděla a přála si aby trpěla. Docela jsem si se Simonou rozuměla a proto jsme začali probírat její nemoc a já jí na oplátku ukázala na záchodě svou jizvu, která se mimochodem snad stále více zvětšovala.