4. Hlupáci na každém kroku

4. Hlupáci na každém kroku

Simona byla z těch třech nejlepší a díky mi utíkal ten den jako nic. Trochu mi jí bylo líto, protože kdykoliv se nosilo jídlo ona dostala porci jak pro dítě, ale stejně toho moc nesnědla. Přesto měla dobré srdce a spousty času mě konejšila a snažila se uklidnit a přivést na jiné myšlenky. Neměla jsem vůbec dobrou náladu a proto s nikým nekomunikovala. Dnes jsem měla jít domů a proto jsem čekala na velkou vizitu co tomu řekne doktor. Ten vtipkoval jen co vešel. „Dobrý den“ pozdravil nás a ihned mi nechal odlepit fáč. „Vidím, že dnes se uvolní jedno místo sestro. Je to v pořádku a hojí se to dobře takže můžete domů.“ Nechtěla jsem však ani trochu a bála se jak se k tomu postaví okolí. Proto jsem ani nevycházela z pokoje jen na WC pokud to bylo už nutné. Bohužel jsem se dnes musela setkat s Tamarou, která zamířila taky přímo tam. „Ahoj“ pozdravila mě a připojila se. Ihned jsme uhnula a chtěla se vrátit do pokoje. „To se budeme pořád takhle míjet“ zeptala se naštvaně. „Jo a nechci o tobě slyšet. Vidíš co jsi mi udělala“ ukázala jsem na zafáčovanou tvář. Tamara posmutněla a odvětila. „Taky mám jizvu na hlavě a vím, že to není omluva jen bych chtěla abys věděla, že jsem byla hloupá a způsobila tím hodně problémů.“ Nechtěla jsem nic řešit a proto jsem zalezla do kabinky a čekala že odejde. Ona si na mě však počkala a jakmile jsem vyšla pokračovala. „Upadla jsem poté co jsem viděla jak ti krvácí tvář a bouchla se do hlavy o roh stolu. Jsme vážně pitomá co?“ zavtipkovala. Neodpověděla jsem a chtěla odejít avšak zastoupila mi cestu. „Víš co Tamaro ty už mezi mé přátele nepatříš a i kdyby sis podřezala nevím co tak to nespraví co jsi napáchala. Jsi minulost a k té se nechci vracet. Zapamatuj si to!“ Vím jak moc jí to ranilo, protože začala přímo hystericky brečet a já měla co dělat, abych se také nerozbrečela. Ovšem jak říkám ona i Alan patří k minulosti a nechci s nimi mít nic společného.
Odpoledne mi přijde další nezvaná návštěva, takže se k ní otočím zády aby neviděla mou jizvu. „Ahoj Andy“ zaslechnu přeci jen sestřin hlas. „Čau“ odvětím tiše a zůstanu ležet. Simona kývne hlavou a odjede z pokoje. Zůstaneme sami, protože holky jsou na vycházce. „Přinesla jsem ti něco na zub“ ozve se znovu a obejde postel. „Díky“ odvětím a můj zrak spočine na čokoládových mořských plodech. „Sedni si“ povolím jí a ona si přisune židli k posteli. „Co je nového“ zeptám se zvědavě, přestože mě děsí jen vzpomínka na její úspěchy. Karolína mávne rukou a pobídne mě, abych povídala kdy přijdu domů atd. „No jak to vypadá tak asi dnes odpoledne bych měla mít opušťák. Ještě prý zavolají mamce takže uvidíme“ odpovím. Možná že je Karolína dobrá herečka a nebo je její radost opravdovská, protože se začne usmívat. Pak ale ztuhne a donutí mě zvednout hlavu, aby viděla taky tu druhou stranu obličeje. „Nechtěj to vidět, je to hnusný“ odmítnu se předvádět. Karolína souhlasí a prý to nechá jen na mě, až rozhodnu to jí to ukázat. Pak nastane ticho a je po tématu o kterém bychom si mohly povídat. Asi považuje za blbost mi vyprávět o klucích z klubu. „Budu muset jít, chtěla jsem se stavit“ usměje se při loučení. „Možná večer budu doma a tak si popovídáme jo“ odvětím a rozloučím se s ní. Jakmile klapnou dveře tak se rozhodnu převléknout do něčeho pohodlnějšího a čekat na mamku, až si pro mě přijede. Jakmile si vlezu za plentu ozve se opět cvaknutí dveří. „Simono, jsi to ty“ zeptám se zvědavě. Nikdo se mi však neozve a proto na sebe hodím tričko a vyjdu z kabinky. Skoro poskočím úlekem, když vidím Alana sedět na mé posteli. Ruka mi vystřelí k tváři a odvrátím se od něho. „Rád tě vidím“ promluví jako první. „Nechci, abys sem chodil. Jdi pryč!“ poručí mu naléhavě. Alan se zvedne, ale jen proto aby došel až ke mně. „Jdi pryč, prosím tě“ zakřičím zoufale a doufám, že nás někdo uslyší a přijde mi na pomoc. „Neblázni, přece nebudeš hysterčin kvůli škrábanci na obličeji. Myslíš, že bych přišel kdyby na tom záleželo?“ zeptá se zmateně. Nechci mu nic vysvětlovat a nezajímají mě jeho důvody a proto ho obejdu a skočím do postele, abych si zakryla obličej polštářem. Ucítím jeho ruce na svých vlasech jak mě hladí a mele si dál svou. „Byl jsem tady hned druhý den, ale prý jsi mě nechtěla vidět. Proč?“ Jen zakroutím hlavou a neodpovím. Alan se usměje a povídá dál. „Víš Andy myslel jsem že jsi rozumná holka a dokážeš pochopit, že teď už nic nezmůžeš a tím, že se budeš lidí stranit budeš mít akorát deprese.“ Konečně se ozvu, abych mu dala najevo jak se k celé situaci stavím já. „Víš co, mě nezajímají tvoje psychologické proslovy, ty se nech třeba pro Tamaru ta má taky rozseknutou hlavu, ale vidíš já jsem znetvořená“ vykřiknu zoufale. Alan mi přejede rukou po fáči a usměje se. „Jsme ti k smíchu co, tak já ti ukážu něco z čeho tě smích přejde“ obuji se do něho a silou si strhnu fáč z obličeje. Na chvilku se Alan zastaví a hledí na mě. „Hnus co, tak prosím odejdi protože semnou se nemůžeš bavit víš“ odstrčím ho z postele. Vstane a dojde ke dveřím, avšak odtud se ještě otočí a dodá. „Já myslel, že jsi rozumná, ale vidím že ti ta jizva zatemnila mozek a nedokážeš normálně uvažovat.“ Vzteky po něm hodím kytku, kterou mi první den donesl a poté co se zavřou dveře se rozbrečím jako malá holka. Nenávidím ho, nenávidím!


Mamka si pro mě opravdu odpoledne přijede a já se konečně zbavím té tvrdé postele. Ještě si se Simonou vyměníme telefonní čísla a domluvíme se, že se na ní přijdu podívat. Jediná ona mě dokázala zabavit, abych ne jizvu nemyslela. „Chceš se někde stavit?“ zeptala se mamka v autě. „Kde? S tímhle?“ ukázala jsem na fáč. Mamka si vzdychla a poté mě objala. Cítila jsem se tak slabá a proto jsem se rozbrečela. „Jsem hnusná a nikdy se tohohle svinstva nezbavím“ zavzlykala jsem. Mamka mě však začala uklidňovat a slibovala mi blízkou plastickou operaci. Věděla jsem však, že to není možné z jejího platu bychom to nezaplatily ani omylem.
Doma na mě však čekalo překvapení a to v podobě mého táty. Neviděla jsem ho od vánoc, takže dobrých půl roku. Asi mu mamka volala a proto se uráčil přijet. „Ahoj dcero“ pozdravil mě a chtěl obejmout. Uhnula jsem což respektoval a odstoupil. „Chtěl jsem tě vidět“ řekne tiše. Mamka která neví co s rukama navrhne dát si kávu a proto společně vejdeme do obývacího pokoje. Zůstaneme proto s tátou chvilku sami. „Prý je ta jizva dost ošklivá“ zeptá se mě tiše. „Je to hnus“ odvětím bez zájmu. Jakmile se vrátí mamka rozjede se teprve hovor. „Vlastně proč jsem přijel“ pustí se táta do vysvětlovaní. Dám mu tedy najevo aby mluvil. „Moje nová paní matka je doktorka a když jsme se od maminky dozvěděl co se stalo ihned jsem přijel a chtěl vědět jaký je stav. Mám totiž možnost nechat ti udělat plastiku a to za slušnou cenu, takže by jsi mohla mít zase krásný obličej“ svěří se mi. Mamka poskočí radostí a podívá se na mě co na to já. „To je celé?“ odvětím nechápavě. Asi je tím dost zarazím a táta neví co dodat. „Ty jsi přijel jen protože jsi cítil pocit viny a chtěl mi zaplatit plastiku. To jsi hodný, ale to si radši našetřím než bych se tě doprošovala. Nech si tu svou super tchýni pro sebe. Třeba ti pomůže vyhladit vrásky, aby jste s tvou přítelkyní nevypadali komicky.“ Moje slova je oba dostanou a proto zůstanou zděšeně koukat, ale neřeknou nic. Proto se zvednu a odejdu z obývacího pokoje než se vzpamatují. Pak je ještě slyším jak mu mamka domlouvá ať mi dá čas. Bohužel čas na vlastní dcery je to jediné co mu chybí.

Večer u večeře se mamka k tématu plastika vrátí a začne mi domlouvat. „Je to slušná doktorka pracuje ve Švýcarsku a tam jsou precizní kliniky to přece víš sama.“ Neodpovídám jen jí nechám klábosit. Karolína, která přijde akorát k večeři si také všechno vyslechne a zastane se mého názoru což mě překvapí. „Víš mami Andy má pravdu, táta si vzpomene jednou za rok a myslí si že když jí zaplatí plastiku tak jsou všechny jeho hříchy smazány. Nikdy se o nás nestaral a teď se jen předvádí.“ Dost mě tím potěší a proto se na ní usměji a děkuji za oporu. Mamka však nechce naše myšlení chápat a mi se hned dozvíme proč. „Tatínek to myslí dobře a chce, abyste se scházeli častěji. Má vás rád a konečně vám to chce vynahradit. Ty Karolíno by jsi mohla mít více oblečení, kdybys uměla odpouštět a ty Andy obličej, který tolik postrádáš. Taky je tu ještě jedna věc, kterou vám musím říct.“ Věděla jsem, že mamka nehraje čistou hru a tohle všechno někam směřuje. „Čekám miminko“ oznámí nám tiše. Jestli jsem se před chvílí cítila mizerně, teď je to na bod mrazu. Karolina se dokonce skoro zadusí jak jí to šokuje. „Mami jako odkdy?“ zeptá se zděšeně. Mamka se usměje a vyndá z tašky papír na kterém je napsané přesné datum početí. Ihned mi dojde, proč nás posílá k tátovi. Ona chce prostě mít o starost méně. „Takže se to Karlovi povedlo a vetřel se do naší rodiny“ rýpnu si. Za to si vysloužím přednášku o neslušném chování a proto raději opustím kuchyni. Karolína přijde do pokoje hned v zápětí a obě začneme řešit jak tohle asi dopadne.