7. Zpět do reality

7. Zpět do reality

V nemocnici jsem musela Karolínu opustit, protože jí odváželi na pokoj a mě nechali čekat na chodbě na další rodinné příslušníky. Táta se objevil téměř okamžitě a nikdy jsem ho neviděla tak vylekaného jako dnes. „Co se s ní stalo?“ zeptal se a poté mě pevně objal. „Je už mimo nebezpečí, ale nebylo to dobré“ vysvětlím mu co se stalo. Chvilku jen tiše přemýšlí a poté se ozve. „Jak se to mohlo stát, vždyť mohla zemřít. Moje dcera a moje krev.“ Je vidět, že mu na Karolíně záleží, přestože má doma přesnou kopii. Posadila jsem se vedle něho a položila hlavu na jeho rameno. „Nezlob se, ale je to vaše vina. Tvoje a mámy protože vy jste nás nechali na pospas osudu. Copak bylo správné se jeden den sebrat a odejít od rodiny jako by pro tebe nic neznamenala. Pak si ještě pořídíš dítě a neřekneš nám o tom. Víš jak moc to bolí vědět, že v tvém životě je už jiná holčička která ti nás nahradí.“ Táta nezačne nadávat a otočí se ke mně „Ty a Karolína jste moje dcery a mám vás z celého srdce rád. Nikdy bych vás nevyměnil ani za svou novu přítelkyni ani za tu maličkou. Máte v mém srdci největší místo a když to nedávám najevo dost často tak mi chybíte, když nejste semnou.“ Možná tahle situace nebo tyhle slova mě rozbrečí a proto mě opět obejme a dodá podporu. „My společně všechno zvládneme to mi věř a bude všechno dobré.“ Tak ráda bych mu věřila a proto mu věřím, alespoň pro tuhle krásnou chvíli. „Mám tě ráda“ vzlyknu a rychle hledám po kapsách kapesník. „Já tebe víc“ odvětí a podá mi svůj balíček papírových kapesníčků.
Karolíně se brzo uleví a proto nás pustí do pokoje. „Jak je?“ drcla jsem do ní a ona se jemně pousmála. „No nejlepší to není, ale mohlo být hůře.“ Táta stojí naproti posteli a na Karolínu se jen tiše divá. „Měl jsem strach“ řekne tiše. Karolína sklopí zrak a začne se omlouvat. „Neměla jsem to dělat já vím a moc toho lituji.“ To však tátu vůbec nezajímá a proto k ní přisedne a začne chlácholit. „No dělat jsi to neměla, ale díky bohu je to za námi a jako poučení to snad stačí ne a to pro všechny tři.“ Souhlasím s ním a proto se také usměji a posadím na postel vedle Karolíny.
Odpoledne se do nemocnice dostaví mamka, protože jí táta zřejmě volal, aby jí řekl co se stalo. Dokonce přijela s panem docentem, který zůstal sedět na chodbě. Bohužel mamka neměla tolika taktu a začala na Karolínu nadávat. „Můžeš mi říct co jsi v tom pochybném domě dělala?“ Chci jí uklidnit, ale nedá se a proto se Karolína začne slovně bránit. „Já ti nemusím říkat nic, protože ty nás taky neinformuješ co děláš s panem inženýrem ne?“ Dost tím mamky vytočí a proto přiskočí a Karolíně jednu ubalí. Zůstanu stát jako opařená a čekám jak tohle dopadne. Do pokoje díky bohu přijde táta a o všem si s mamkou promluví. Karolína je smrtelně uražená a proto s ní nepromluví ani slovo. I já si přijdu v nemocnici zbytečná a proto se rozhodnu vrátit domů. Kateřina jakmile mě uvidí tak vyskočí do sedu. „Jak je Karolíně?“ zeptá se vyděšeně. „Je to dobré nemusíte mít strach“ odvětím bez zájmu. Je vidět, že si oddechla a proto se vrátí k televizi ve které běží nějaký seriál. „Táta přijede taky za chvilku“ dodám, protože ji asi je líto jakým tónem jsem jí to řekla. Vykloní se proto z křesla a usměje se. „No tak to bychom měli připravit dobrou večeři co?“ nabídne mi spolupráci. Chvilku okolkuji, ale vlastně nakonec proč ne. „Jdu se jen vysprchovat a pak se na to vrhneme“ slíbím.

Koupel jsem si náležitě vychutnala takže se do kuchyně vracím jako nový člověk. „Volal ti nějaký kluk“ usměje se jakmile vejdu do kuchyně. „Mě, ale o mě nikdo neví“ zapochybuji. „Nevím jen ti vzkazuje, že se máš na tohle číslo ozvat“ oznámí mi a dá do ruky papírek s číslem. „Díky“ odvětím a nejraději bych zvedla aparát a zjistila kdo to je. Podle mého to bude Filip. Jenže teď musím myslet na jídlo a začít vařit slíbila jsem to. „Uděláme kuřecí plátky s rýží co ty na to?“ navrhne mi. Souhlasí a proto se pustím do porcování kuřecích řízků, které nakrájím na úhledné plátky a položím do mísy se zeleninou. Poté je okořením a vložím do trouby. „Jsi šikovná, to mi nidky Miloš neřekl že to umíš“ pochválí mě poté co uklidíme kuchyň. „No já moc nevařím, ale když už se do něčeho pustím tak to stojí zato“ usměji se smířlivě. Pak si uvědomím, že celou dobu co jsme vařily jsem neviděla malou Klárku. „Kde je ten prcek“ zeptala jsem se jí při přípravě rýže. „No ona dnes je u jednoho pána“ odvětila stroze a bylo vidět, že o tom nerada mluví. „Aha“ pochopila jsem a snažila se nějak zmizet, abych mohla zavolat tomu co mi volal. Kateřina vycítila mou nervozitu a proto mi dovolila odejít, prý jsem pomohla víc než čekala. S radostí opustím kuchyň a zamířím do pokoje, abych do mobilu naťukala těch devět číslic. Volající se jaksi nehlásí a proto to musím zkoušet několikrát. Na poslední pokus se v aparátu ozve klučicí hlas. „Prosím“ ozve se tiše. „Ahoj tady Andy, prý jsi mi volal na pevnou linku a proto se chci zeptat kdo jsi a co potřebuješ?“ Na druhé straně nastane ticho a dokonce jako by předal telefon někomu jinému. „Ahoj tady Alan“ ozve se radostně. Mě to však vůbec nepotěší a proto odpovím a čekám co na mě vybalí. „Filip mi psal, že jsi v Trutnově, takže se tam chystám. Chtěl jsem ti to jen říct, aby ses mě nelekla třeba.“ To je velice velkorysé, pomyslím si a proto jen odvětím, že moc ven nechodím. „Nepovídej, včera jsi s Filipem byla skoro celý den a najednou mě odmítneš. Když pro tebe přijedu až před dům, tak mi košem nedáš ne?“ zavtipkuje. „Dobře tak se stav“ souhlasím nakonec, přesto netuším co tím chce vyřešit, že přijede. Filip je taky pěkný zrádce hezky mě prozradil.
Jmenovaný se ozve vzápětí a opět mi volá na pevnou linku. „Chci tu zmrzlinu co jsi slibovala“ vybalí na mě. „Fajn sejdeme se na náměstí a uvidíme co se dá dělat“ souhlasím s ním. „Budu tam tak za patnáct minut, kolik času chceš ty?“ rýpne si a vím že počítá s dívčí nedochvilností. „No tak dvacet“ převezu ho a típnu hovor. Okamžitě vypálím do pokoje a převléknu se do černých šortek, abych se alespoň opálila nohy. Tričko nějak neřeším a vezmu první které mi přijde pod ruku. Potom se po dlouhém váhání namaluji, přeci jen musím trochu vypadat. Ne tedy, že bych chtěla Filipa nějak okouzlit.

Možná je to divné, ale jsem na místě ještě dříve než Filip. Ten se doběhne dvě minut po mě a hned přede mnou smekne. „Tedy to jsem nečekal. Konečně se našla holka na kterou nemusím čekat“ zavtipkuje. „Jakou zmrzlinu by jsi si dal“ zeptám se ho přímo. Filip se podrbe na hlavě a spustí. „Víš ta zmrzlina byla záminka a místo toho bych tě chtěl vzít na vodu. Půjčíme si šlapadlo a nebo loď co ty na to?“ No upřímně řečeno jsem dost překvapená a nakonec proč ne, alespoň zjistím co o mě Alanovi řekl.
Filip se však o svém bratrovi nechce bavit a místo toho vyzvídá jak to dopadlo s Karolínou. „No je už v pořádku ale museli jí dát nějaké injekce, aby přestalo to svinstvo působit.“ Přizná se mi, že včera měj docela z toho chlapa vítr, ale kvůli mně by se rval i s medvědem. Beru to jako recesi a proto se s chutí zasměji. Jakmile vyjeme kousek od břehu ucítím docela chladno a proto si začnu nohy třít, abych je zahřála. „Chceš mikinu“ nabídne mi svou, kterou měl u sebe. „No jestli ti není zima“ zapochybuji. Filip se nakloní a mikinou mi nohy přikryje. „Dneska mi volal Alan a říkal že přijede“ rozhodnu se promluvit si o téhle věci. „Jo včera jsem mu psal, že jsme se potkali a proto se hned angažoval“ odvětím tiše. „Nemusel jsi to říkat, já před ním utekla a nebudu moc ráda až se tu zítra objeví“ vzdychnu si. Filip si uvědomí, že nelžu a začne se omlouvat. „Promiň vlastně jsem to neřekl nějak úmyslně, spíše mi to uklouzlo když se o tobě zmínil.“ Proto jen kývnu a začnu se rukou ráchat ve vodě. „Škoda, že to není na koupání“ usměje se na Filip. „Jo to je pravda za tyhle prázdniny jsem to mockrát nestihla a doufám, že se to ještě nějak napraví“ souhlasím. „Tak co zítra, zajdeme si tady na koupaliště a bude“ chytne se toho nápadu okamžitě. „Kdepak asi budu muset být doma s Karolínou“ odmítnu pohotově zase tak k tělu si ho pouštět nechci. Filip však začne o mých slovech pochybovat. „Není to spíš protože přijede Alan a ty s ním budeš chtít být sama?“ Jen vykulím oči a začnu protestovat. „Já ho sem nezvala nezapomeň! A hlavně nemám náladu se koupat, protože se ani pořádně nenamočím“ odseknu. Filip si uvědomí že přehnal svoje chování a proto se omluví a pokračuje v pádlování. Když se dostaneme do půli řeky a jen tak sedíme tak se mi najednou rozehraje mobilní telefon. „Musím to vzít promiň“ omluvím se a ihned mobil vylovím z kapsy. „Ahoj“ ozve se do telefonu známý hlas. „Ahoj Alane“ pozdravím ho a vidím jak Filip zbystří. „Chtěl jsem ti jen zavolat a oznámit, že nemůžu zítra přijet. Něco mi do toho vlezlo a neboj není v tom holka, ale Ajax má něco se zuby a tak jdeme k doktorovi. Doufám, že se nezlobíš.“ Nevím co mu na to říct, protože mi vlastně ušetřil starosti, ale na druhou stranu bych ho vidět chtěla. „A přijedeš kdy?“ zeptám se pro změnu já. „No to právě je druhá věc proč volám, protože se tam už nedostanu tenhle týden. Snad se o tebe Filip zatím postará a bude na tebe hodný. Pozdravuj ho až ho uvidíš jo.“ Souhlasím a proto mu popřeji ať to s Ajaxem dopadne dobře a hovor oba ukončíme. Filip jen na mě tiše hledí a čeká co mu řeknu. „Alan nepřijede máte něco se psem“ oznámím mu. „Jo koukal jsem už když jsem odjížděl že nežere. A co ještě říkal?“ začne se vyptávat. „No pozdravuje tě a máš na mě dát pozor“ řeknu s úsměvem. Filip se toho chytí a chytne mě za ruku. „Co děláš?“ podivím se. „NO víš co ve vodě číhá nebezpečí? A když jsem tvůj osobní strážce tak tě musím hlídat“ usměje se. Ihned se mu vytrhnu, ovšem s takovou vervou, že se loďka nebezpečně rozhýbe a mě nenapadne nic jiného než se chytit kraje. „Nééé!“ zakřičí Filip, ale to už společně padáme pod vodu takže neslyším nic jiného než šplouchání vody. Vyhrabu se nad hladinu jako první a čekám kde se Filip vynoří. „Sakra to jsme dopadli co“ řekne jakmile se jeho hlava objeví. „No to jo, mobil a oblečení je v háji“ zhrozím se a nechám se od něho vysadit do lodě. Poté podám ruku jemu, abych mu nějak pomohla. Není na nás suchá ani nitka a přesto mi to přijde děsně vtipné. Pak si však všimnu fáče, který si plave na hladině a smích mě přejde a rychle po fáči sáhnu. „Nedělej to, protože je to plný bacilů a mohla by jsi mít infekci. „No ale s tímhle nemůžu mezi lidi“ zhrozím se. Filip se jen ušklíbne a začne se vysvlékat z oblečení. Je vidět, že také sportuje protože jeho tělo tvoří samé buchtičky jak tomu s Tamarou rádi říkáme. „Vysvlékni se, nebo ti bude zima než dojedeme do přístavu“ pobídne mě. Vůbec však nemám v plánu něco takového dělat a proto odmítnu a raději se klepu zimou což není tak hrozné jako pach, který z oblečení čpí. To jsme zase jednou dopadli jako.