Když srdce bije na poplach

Stála čelem k vodní hladině jezírka. Moc dobře věděla, že je za ní. Slyšela ho přicházet. Ani se nenamáhala otočit. Stál neslyšně a pozoroval ji. Zhluboka se nadechl. Nevěnovala tomu sebemenší pozornost. Dívala se k jezeru, ale nedokázala se na tu kouzelnou krásu soustředit. Omamoval ji totiž on svojí přítomností. Nedala na sobě znát nervozitu, stoupající stále výš a výš. Proč jen se nedokázala chovat normálně klidně? Proč jí srdce bušilo až v krku?

Přistoupil blíž. Snažila se zachovat chladnou hlavu, ale s každým novým buch buch se jí do hlavy přivalila kaskáda horké krve. Taky cítil to napětí. Beze slova ji chytil za ruku. Nechala se odvést pryč. Netušila, kam jdou, ani na něj nepohlédla.

Dovedl ji do útulného pokoje rodinného domku. Zamkl. Vzal obě její ruce za zápěstí. Odvrátila pohled. "Proč se na mě nepodíváš?" zeptal se opatrně.
Nic neřekla, prostě stočila zrak zpět a jejich oči se potkaly. Tentokrát to byl on, kdo nevydržel hluboký přímý pohled plný něhy.

"Vůbec nevím, co říct," promluvila konečně.
"To já taky ne," připustil a zasmál se.
"Pořád držíš mé ruce," upozornila ho. Nedržel ji pevně. Jen lehce. S takovou jemností ji ještě nikdy nikdo nedržel.
"Vím. Ale co když tě ani nechci pustit?"
"Proč ne?" nechápala.
"Protože se bojím, abych tě neztratil..."
"Ty mě znáš! Jak můžeš něco takového říct? Netvrď mi, že nepoznáš, jak ti důvěřuju. Copak bych tě tu teď mohla nechat?"
Zvedl její dlaň a položil si ji na hrudník. "Cítíš, co se mnou děláš? Takhle mi srdce v životě nebušilo." Naklonil se těsně k ní. Ještě chvíli jí zněla v uších jeho slova. Sledovala ho.

Srdce měla až v krku. Dělily je sotva dva centimetry. Nebyla schopná se ani hnout. Dívala se do jeho nádherných očí. Náhle tohle hypnotizování nečekaně přerušil něžným polibkem. Přestala vnímat svět okolo. Zapomněla dokonce i na jeho oči. Soustředila se na jeho rty, které se jemně vpíjely do těch jejích. Cítila jeho ruce, které ji přitáhly za boky až do jeho náručí. Hladil ji na zádech a ona mu polibky opětovala se stejnou něžností, jakou projevoval on. Jejich rty se jemně třely o sebe jako motýlí křídla.

Odtrhl se od ní a špičkou nosu přejel po její tváři. "Přeju si, aby tahle chvíle nikdy neskončila," zašeptal jí do ucha.
Usmála se: "Daly by se dělat mnohem zajímavější věci než se nesměle objímat," podotkla tiše.
"Máš pravdu," kývl, vsunul jednu svou ruku pod její kolena a zvedl ji do vzduchu. Pomalu, opatrně a ochranitelsky ji nesl po pokoji. Bála se, ale absolutně mu důvěřovala.

Položil ji na záda do postele. Lehl si na bok vedle ní. Podepřel se jednou rukou a druhou ji polechtal. Vyprskla smíchy, tohle nečekala. Naklonil se nad ni a s rukou stále pod jejím krkem vášnivě spojil jejich rty. Jeho polibky byly mnohem odvážnější, vášnivější, smělejší, drzejší, hladovější, chtivější a intenzivnější než ty předchozí, avšak neztrácely na jemnosti a něžnosti. Pustil její krk a pohladil ji po bříšku. Pod tím dotykem se zachvěla. Měla pocit, že jí jeho prsty vpalují díry do kůže. Oddávala se jeho polibkům a nechala zvědavou ruku, ať bloudí pod jejím tričkem. Měla dojem, že spolu odlétají na obláčku. Co chvíli se zachvěla pod jeho prsty, ale věděla, že ho vážně miluje. Nebála se zrady ani ničeho jiného. A proč taky? Vždyť tu chvíli byl s ní, líbal ji a hladil. A nevypadalo to, že by chtěl přestat. Tohle totiž nemělo nikdy skončit...