11. Ve starých kolejích

11. Ve starých kolejích

Návštěvu jsem dnes nečekala a proto se dost divím, když kolem sedmé u našeho domu zazvoní Tamara. Chvilku si hraji na schovávanou a poté přeci jen na balkón vyjdu. „Ahoj, to je dost se na tebe dozvonit“ usměje se. Hlavou mi projede obrázek mě a Filipa jak jsme se líbali. „No měla jsem dost práce s vybalováním“ zalžu a stojím dále na balkóně. „Dneska je v kině nějaký nový katastrofický film, nevyrazíme?“ zeptá se opatrně. Nemusím ani přemýšlet a souhlasím. „Pojď dále než se připravím“ pozvu jí. Je vidět jak je ráda a než se naději tak je u nás na chodbě. Vlastně v moji náruči, protože si přímo do ní padneme. „Chyběla jsi mi“ svěří se mi. „Ty mě ještě více“ usměji se a nějaká ta slzička taky ukápne. Pak si otočí k sobě mou tvář a zhodnotí zranění. „Máš to super hele, ještě chvilku a jsi zase holka jako lusk.“ Musím se smát, protože dnes mi to už řeklo spousty lidí a tak to bude asi pravda.
Kino se povedlo a vlastně jsme z filmu moc neměli, protože jsme hodně času prokecali. Jakmile jsme vyšly do noci tak jsme ztichly a mazali domů. „Co Alan, jak se má?“ zeptá se. Jen pokrčím rameny a položím stejnou otázku a Filipa. „Hele a co ty a Filip?“ Tamara se usměje a začne se hrabat v kabelce. „Dneska mi psal a děsně se omlouval, že nepřijel. Měl zamnou totiž dorazit už před týdnem.“ Jo to vím, pomyslím si a proto poslouchám dále. „Zítra si jdeme sednout do kavárny a chceme to ještě zkusit“ usměje se. Nevím proč, ale docela mě to mrzí a proto se jen usměji a přemýšlím, proč mě tedy Filip tak uháněl. Copak to je správné hrát dvě hry najednou a ještě s kamarádkami. Na autobusové zastávce se rozdělíme. „Jestli se budeš zítra nudit, tak se stav. Můžeme jít do kavárny spolu. S Filipem se přece znáš ne?“ zeptá se. „Já už něco mám“ odvětím rychle raději nastoupím do autobusu, aby si nevšimla mého pokřiveného obličeje.

Jakmile se přiblížím k našemu domu tak si všimnu auta které stojí před naším domem. Je to Karel a s někým v autě sedí. Najednou se však dveře otevřou a vyjde z nich Karolína. „Takže ne!“ zeptá se naštvaně. „NE!“ ozve se z auta. „Potom tedy musí mamka vědět, proč jsi celou dobu s ní tak ochotně chodil.“ Přímo se mi zastaví dech a doufám, že to co jsem slyšela byla jen hloupá výhružka. „Se pochlub ať vidí jakou běhnu doma má. Třeba si to taky uhnala a ani neví kde.“ Poté se ozve rána auto se rozjede. Schovám se za popelnice, aby mě třeba neviděl a počkám, až Karolína zajde domů. Musím se posadit na zídku a rozdýchat to. Pak si všimnu další maličkosti a to člověka opřeného o informační tabuli, který zřejmě na někoho čeká. Po chvilce se pohne a rozběhne se ke mně. Rychle sáhnu po klice a chci utéct. „Andy“ ozve se Alanův hlas. Musím uznat, že vystrašit člověka umí. „Kde se tu bereš?“ zeptám se zmateně a nechám se od něho obejmout, což mě mimochodem také šokuje. „No chtěl jsem tě vidět a když mi Filip řekl, že jsi už doma tak jsem neváhal a jsem tady.“ Jeho pozornost je zajímavá, ale více mě překvapí že Filip ví o mém odjezdu. Nemluvili jsem spolu týden, leda že by šel k nám domů a hledal mě. „Máš ještě čas a nebo musíš jít domů?“ No podle toho jak jsem slyšela sestru tak bych raději jít měla. „Dnes ne, ale přijď zítra a trochu brzy“ napomenu ho. Alan se začne šíleně smát. „Prý brzy, jsem tady od sedmi a paninka se klidně někde courá.“ Omluvím se mu proto a slíbím, že zítra si dáme svoji trasu a popovídáme si v klidu. „Už se moc těším a hrozně se mi stýskalo“ svěří se mi. Beru to ale s rezervou. „Neměl jsi s kým běhat co?“ rýpnu si. „To taky“ převeze mě a poté se rozloučí. Dost mě tím překvapí, že by ho už přestalo bavit se nade mnou povyšovat?
Už ve dveřích slyším křik a to přímo z obývacího pokoje. Rychle se vyzuji a spěchám se podívat co se děje. „Jak jsi to mohla udělat?“ zhrozí se mamka. Karolína se drží za tvář z čehož usoudím, že dostala facku. „Co se tu děje“ vykřiknu zoufale a přikleknu ke Karolíně. „Řekla jsem tady mámě co je ten její Karel za blbce a odnesla jsem to já“ postěžuje si. Mamka se rozčílí znovu a vrhne se na ní. „Ty malá couro, jak se opovažuješ ho takhle očerňovat. Sama jsem viděla co dokážeš, když jdeš i za peníze.“ Myslím, že kdyby Karolíně řekla cokoliv tak jí nemůže urazit tak jako teď. I na mě je to silné kafe. „Mami tohle není fér, musíš uznat že onehdy to byla jiná situace než dnes.“ Mamka se po mě otočí a z očí ji metají blesky. „Copak ty jsi ho taky svedla co? Koukám, že jsme si každá okusily jeho teplou náruč.“ Vlastně začne urážet i mě a proto se bráním. „To není pravda já s Karlem nikdy nic neměla, byl mi odporný jen od toho jak se tu občas promenádoval v trenýrkách.“ Konečně jí asi dojde, že já jsem čistá a proto se otočí zpět ke Karolíně. „Po tomhle tě nechci považovat za svou dceru. Nepřeji si, abys tady nadále bydlela a někde vyprávěla ty výmysl o Karlovi. Je to sice křivák, ale vás měl rád.“ Karolína se zvedne ze země jako bůh pomsty a odvětí. „Právě, že nás měl až moc rád.“ Poté odejde pryč z obývacího pokoje do svého pokoje. „Co ty tady ještě hledáš, všechno je v pořádku. Jdi spát“ poručí mi. Nejdu však nikam a postavím se jí také. „Tohle co jsi Karolíně teď řekla tě bude jednou mrzet a počítej s tím, že ona ti to neodpustí.“ Jen mávne rukou a hodí do sebe dalšího panáka. Seberu ji proto flašku ze stolu a vyliji do dřezu. „Ty malá potvoro nech toho. Jste obě nevděčné“ začne nadávat a snaží se zachránit co se dá. „Ničíš to dítě uvědomuješ si to?“ vykřiknu zoufale a hodím prázdnou láhev do koše. „O to se nestarej, stejně je to krypl a nenávidím ho už teď“ řekne naštvaně a opustí kuchyň. Proč se sakra tohle děje a nemůžeme žít normálně. Konečně se usmíříme s tátou a hned zase tohle.
Než se přesunu do svého pokoje tak ještě zajdu za Karolínou. Ta hází vztekle do tašky všechny věci, které se jí dostanou pod ruku. „Neblázni, zítra bude všechno lepší a uvidíš vyspí se z toho“ začnu jí vyndávat věci zase zpět. „Nech toho, tohle je moc. Nenechám se urážet od alkoholičky“ vyštěkne na mě. Posadím se proto na postel a rozhodnu se jí zeptat co se stalo. „Karolíno ty jsi s Karlem spala?“ Její bojovnost vyprchá a bez nálady hodí další kousek oblečení do tašky. „Nespala jsem sním on mě zneužíval“ svěří se mi a poté kopne silou do postele, až se zatřese. Otřesu se i já, ale hrůzou. „Proč jsi mi o tom neřekla“ zděsím se. Karolína si přisedne ke mně a obejme okolo ramen. „Kdy to začalo?“ zeptám se zmateně. „Jak jsme slavili mé šestnácté narozeniny. Pamatuješ pilo se a on se nám představil jako náš nový táta. Ty jsi ho odmítla a proto si vybral mě. Když mamka šla spát došel ke mně do pokoje a začal si semnou povídat.“ Poslouchám každé její slovo a vybavuji si obrazy v hlavě. „Byla jsem opilá a proto jsem mu odpovídala i na ty nejintimnější otázky co se týkali kluků. Když se dozvěděl, že už nejsem panna tak si ke mně přilehl a zeptal se jestli jsem to už dělala s pořádným chlapem.“ Raději jí přikryji pusu, nechci slyšet už nic a vlastně se celá třesu děsem. „Chtěl i tebe, ale když jsem to zjistila tak jsem se mu sama nabídla, aby na tebe nesáhnul. Vím, že jsi slabší nátura asi by tě to zničilo.“

Nad tím co mi Karolína řekla přemýšlím celou noc, vlastně ani nespím a představuji si jaké by to bylo, kdyby se otevřeli dveře a on opravdu jednou v noci přišel. Do očí se mi derou stále slzy a nemůžu to zastavit. Usnu až k ránu což je špatné, protože Karolína odejde bez rozloučení. Dokonce si ani nevezme telefon takže jí nemůžu volat. Vzbudím proto mamku a chci jí všechno vysvětlit, aby jí zavolala zpět. Ta mě však jen odežene a opět usne do hlubokého spánku. Vytočím proto číslo Tamary a poprosím, aby dopoledne přišla a podržela mě.
Jako správná kamarádka dorazí v co nejkratší době. „Jak jsi volala tak jsi znělo dost vyděšeně“ svěří se mi. „Taky jsem, protože se Karolína odstěhovala a já nevím kam. Včera se chytli s mojí mámou a prostě je pryč“ rozbrečím se. „Telefon si asi nevzala co?“ dojde jí a odvede mě od kuchyně. „Dáme si kafe a uvidíme co s tím uděláme jo?“ nabídne mi. Souhlasím a dokonce si kafe nechám uvařit od ní. „Chci všechno vědět, co se stalo“ začne se vyptávat. Zakroutím hlavou, nechci o té nechutnosti zase mluvit. „Já ti pomůžu, ale musím všechno vědět“ naléhá na mě. Proto do sebe hodím panáka, kterého naleznu v lednici a nechám si rozvázat jazyk. „Karel spal s Karolínou a zneužil jí“ svěřím se jí jedním dechem. Tamara, která dosud držela kafe upustí hrnek na zem a ten se roztříští na několik kousků. „CO to říkáš“ zděsí se a začne sbírat střepy. „JE to tak, on ji zneužíval a chtěl i mě. Jenže mě Karolína zachránila. Proto jí včera mamka vyhodila.“ Jmenovaná se právě objeví ve dveřích. „Tady je randálu a člověk nemůže v klidu spát“ rozkřikne se. Při pohledu na rozbitý hrnek se rozzuří ještě více. „Kdo vám dovolil mi rozbíjet věci. Jste nevděčené holky“ osopí se na Tamaru. Všimnu si, že sotva stojí na nohou a pak také krve na její noční košili. „Mami ty krvácíš“ zděsím se a chci jí pomoci. „Odpal ty hloupá. Jsem v pohodě to je jen taková malá nehoda usměje se a všimne si flašky, kterou jsem si vyndala. „Malá nehoda, co když umře to malé“ zděsím se a rozhodnu se zavolat záchranku. „Dost, nech toho a nestarej se. Já se o tebe taky nestarám. Měla jsem vás mlátit odmalička a nebrat si servítky“ začne lamentovat. Nevím co dělat a proto naznačím Tamaře, aby sehnala tátu, který mi může jediný pomoci z téhle situace.