Soulmate Part.12

Než se Kai probral z překvapení, chvíli mu to trvalo. Stále ještě visel pohledem na jejím kouzelném úsměvu. Po chvíli potřásl hlavou jako by se chtěl probudit ze snu a podíval se před sebe. Před sebou uviděl koberec z trávníku, lemovaný třešňovými stromy. Z korun stromů se snášely drobné lístky Sakury a pokrývaly trávník, jako jemný bílý závoj.
Byl to skutečně překrásný pohled a Kai cítil jak se mu do očí tlačí slzy dojetí. Po chvíli si Kai odkašlal a snažil se slzy zahnat. Chtěl něco říct, aby nevypadal jako hlupák a taky měl spoustu otázek.
Měl ale zvláštní pocit, že když promluví, naruší tím to kouzlo které cítil. Kousal se do rtu a usilovně přemýšlel, co řekne. Obvykle neměl takové problémy s komunikací ale tahle dívka na něj působila poněkud zvláštně. Toužil po tom aby znovu promluvila.
Jak tak přemýšlel, všiml si, že se náhle postavila a udělala pár kroků dopředu. Kai ji tiše pozoroval a bál se, že odejde. Nechtěl aby odešla…
Stála tam a očima přejížděla po parku, na rtech jí pohrával mírný zasněný úsměv. Aniž by se na Kaie otočila, znovu promluvila.
"Miluji tohle místo. Miluji tuhle nádhernou zemi." Řekla, zatímco byla stále otočená zády ke Kaiovi. Kai polkl, protože cítil jak mu vyschlo v hrdle. Bylo na čase, aby taky konečně něco řekl.
"Je tady opravdu nádherně." Přiznal Kai tiše a pozoroval dívku stojící před ním. Viděl jak mírně pootočila hlavu a usmála se.
"Chodíš sem často?" zeptal se Kai, kterému začalo stoupat sebevědomí. Slyšel jak se tiše zasmála. Chvíli jí trvalo než odpověděla.
"Vlastně, abych pravdu řekla, tak ano. Od chvíle co jsem přijela do Japonska, jsem tady každý den." řekla a přihladila si neposlušný pramen vlasů který ji šimral na obličeji.
"Opravdu? A jak dlouho, už jsi tady v Japonsku." Zeptal se Kai zvědavě.
"Tři týdny."
"Tři týdny?" Vyhrkl Kai překvapeně. "To je neuvěřitelné! Tedy, chci říct, že.. tvoje Japonština je velmi dobrá. Myslel jsem si, že už tady nějakou dobu žiješ?!" dodal Kai uznale. Pak si všiml, jak si smutně povzdechla a sklonila hlavu. Po chvíli ji opět zvedla a zadívala se na koruny stromů nad sebou.
"Žít tady v Japonsku, byl vždycky můj sen. Popravdě, jsem nikdy nevěřila, že by se mi někdy splnilo alespoň to, že se sem někdy podívám." Řekla tiše a zamyšleně procházela po okraji chodníku, vypadala jako by hledala ta správná slova. Kaiovi připadalo, že se schválně vyhýbá jeho pohledu.
"V životě jsem měla jen velmi málo štěstí. Vždy mi pomáhaly přežít moje sny. A i když vím, že některé se nikdy nevyplní…" Náhle se odmlčela a otřela si slzu, která jí stékala po tváři.
Jeden sen se mi splnil. Dostala jsem šanci, vidět všechnu tuhle nádheru na vlastní oči. Tohle už mi nikdy nikdo nevezme."
Kai ji zaujatě poslouchal a přemýšlel o jejích slovech. Skrýval se za nimi smutek a touha. Znovu na ni pohledl a viděl, jak pozvedá ruce a chytá drobné lístky květů do dlaní. Po chvíli nechala ruce opět klesnout podél těla.
"Pro romantickou duši jako jsem já, je tohle místo ráj." Podotkla tiše.
"Podívej se kolem sebe." Vybídla Kaie aniž by se něho podívala. "Vypadá to jako by sněžilo. Jako by se na zem snášel jemný, hřejivý sníh… sníh lásky." Zašeptala a otevřela dlaň, ze které se na zem začaly snášet lístky Sakury které předtím nachytala.
Kai ji poslouchal s takovým zaujetím, že skoro nedýchal, ze strachu že by mu něco uniklo. Když ale zaslechl její poslední slova, měl pocit jako by ho někdo uhodil. Zadíval se na ni a nesnažil se skrýt své překvapení.
"Sníh lásky?! Tahle slova…" zašeptal pro sebe a když mu došlo na koho se dívá, hlas se mu zadrhl. Kai se nejistě postavil a udělal pár nejistých kroků, směrem k dívce která mu již několik měsíců , nedávala spát.
"Jsi to ty… Caty?!" řekl tiše a cítil jak mu prudce buší srdce.
Když Caty uslyšela, jak Kai vyslovil její jméno, překvapeně se k němu otočila. Na tváři měla šokovaný výraz, hleděla na něho, neschopná slova. Musela polknout, když cítila jak se jí v krku tvoří knedlík. Roztřeseně se nadechla a cítila jak se jí do očí derou slzy.
"Ty… ty jsi ten dopis četl?!" zašeptala Caty nevěřícně a měla pocit, že se každou chvíli zhroutí. Kai popošel blíž a pomalu přikývl.
"Četl. Taky jsem na něj odepsal ale… žádné odpovědi jsem se nedočkal." Když to Kai dořekl, na chvíli se odmlčel a studoval její obličej. Caty odvrátila zrak a sklonila hlavu. Kai přistoupil až těsně k ní, prsty ji jemně zvedl hlavu a přinutil ji tak, podívat se mu do očí.
"Proč?" Zašeptal. "Proč jsi mi neodepsala? Čekal jsem, každý den." Zeptal se tiše a hlas se mu třásl.
"Caty se mu bezmocně dívala do očí a po lících ji stékaly slzy. Tiše vzlykla a zavřela oči. Cítila jak ji pustil, sklonila hlavu a odvrátila se. Pak se naplno rozplakala… Všude bylo ticho, které narušoval jen její tichý pláč a zpěv ptáků ve větvích stromů.
Když Kai viděl, že se od Caty žádné odpovědi nedočká, zklamaně polkl a pustil ji. Cítil se zmatený, city se v něm bouřily jako moře. Cítil, že se zlobí a zároveň toužil po tom, Caty obejmout a říct ji jak je šťastný, že ji konečně potkal.
Ale ty měsíce zklamání, kdy každý den čekal na její odpověď. Odpověď která nepřicházela. To vše najednou vyplulo na povrch. Zavřel oči, pak se zhluboka nadechl. Aniž by na Caty pohlédl, se otočil a pomalu kráčel pryč.
Caty polykala slzy a slyšela Kaiovy kroky, jak se od ní pomalu vzdalují. Pomalu zvedla hlavu a pohlédla směrem kterým Kai odcházel.
"Nevěděla jsem to." zašeptala nešťastně. "Přestala jsem kontrolovat e-maily, protože jsem měla strach ze zklamání." Řekla tiše, přičemž věděla, že ji Kai neslyší. Znovu se rozplakala a klesla na kolena.
Ale on ji slyšel, zastavil se a pak se prudce otočil. Bylo znát jak s ním cloumají emoce. Chtěl na ni vykřičet, co cítí. On ten strach ze zklamání taky prožíval, každý den když otvíral svoji e-mailovou schránku. Když ale viděl, jak tam Caty tak nešťastně klečí a pláče, nedokázal to. Z toho pohledu, ho bolelo u srdce a do očí se mu tlačily protivné slzy. Roztřeseně se nadechl a pomalu došel až k ní.
Chvíli jen tak stál a pak klesl na kolena naproti Caty. Natáhl třesoucí ruku a pohladil ji po vlasech, pak ji najednou objal. Pevně ji k sobě tiskl a otíral své slzy do jejích vlasů. Pocítil zvláštní úlevu a najednou se přes slzy zasmál. Caty se na něj zmateně podívala, když ji Kai začal s úsměvem utíral slzy.
"Co se děje?" zeptala se váhavě. Kai se postavil a vytáhl Caty sebou. Pak se jí podíval do očí a jeho úsměv se ještě rozšířil.
"Teď už opravdu věřím na osud." Řekl tiše a znovu ji objal. Po chvíli se od ní oddálil ale dál ji držel za ramena. "Tohle nebyla jen náhoda Caty. Tohle je osud!" Caty nedokázala promluvit, ještě stále nemohla uvěřit tomu, že to co se tady odehrálo byla skutečnost. Musela se kousnout do rtu, aby se zase nerozplakala i když to tentokrát bylo štěstím.
Stála tady vedle Kaie a on se na ni usmíval tím svým okouzlujícím úsměvem. Tentokrát to byl skutečně on, ne jen nějaký obrázek. Bylo těžké tomu úsměvu odolat, po chvíli se Caty začala usmívat taky.
Kai vzal Caty za ruku a pomalu ji vedl po chodníku. Byl rád, že to nakonec takhle dopadlo, bylo mu lehko a cítil jak se mu vrací dobrá nálada. Pohlédl na Caty která kráčela vedle něho, stále vypadala trochu zmateně. Kai se zasmál a chtěl promluvit, když mu najednou začal zvonit telefon. Kai se zastavil a vytáhl telefon z kapsy. Když se podíval na displej, zatvářil se jako by očekával, že ho čeká pořádná přednáška. Pohlédl na Caty a usmál se, pak to zvedl.
Caty i dálku která ji od Kaie dělila, slyšela jak někdo do telefonu netrpělivě pokřikuje. Nervózně si žmoulala ruce a pozorovala Kaie jak poslušně přikyvuje. Když to Kai konečně položil, omluvně se na Caty usmál.
"To byl Ruki. Dělal si trochu starosti, kde jsem tak dlouho." Řekl nevinně Kai a podíval se na oblohu, začalo se stmívat. Kai se poškrábal na krku a prohlížel si tmavnoucí nebe.
"Vůbec jsem si nevšiml, že se tak připozdilo." Přiznal zamyšleně. Pak znovu pohlédl na Caty.
"Chtěl bych tě představit klukům. Jsem si jistý, že tě určitě rádi poznají." Řekl nejistě.
"Představit mě ostatním?" vydechla Caty nevěřícně.
"Ano" přikývl Kai a vzal ji za ruku.
Caty cítila jak se jí už zase mlží pohled a pořádně se nadechla. "Tohle je sen?" zeptala se tiše.
Kai se zasmál veselým smíchem a pak ji jemně štípl do tváře. "Ne! Tohle je osud."
Caty se plačtivě zasmála a pak Kaiovi skočila kolem krku.
"Děkuji ti." Zašeptala mu do ucha. Kai se usmál a objal ji. Zabořil obličej do jejích dlouhých vlasů a vdechoval jejich vůni. Pak pocítil zvláštní pocit vzrušení, odkašlal si a s rozpačitým úsměvem se od Caty odtáhnul.
Musel polknout, když zjistil, že se znovu dívá do těch jejích nádherných modrých očí. Sklopil zrak a zadíval se na její ruce které držel ve svých dlaních.
"Budeme se muset rozloučit. Kluci pro mě za chvíli přijedou. Za deset minut musím být tam kde mě náš řidič vysadil." Řekl a neochotně ji pustil. Caty jen přikývla a se skloněnou hlavou od něj poodstoupila. Kai se usmál a přinutil ji, aby se na něho znovu podívala.
"Caty, zítra po obědě, na tebe budu čekat na mostě. Slib mi že přijdeš." Zašeptal. Caty jen přikývla, protože nedokázala promluvit. Kai se vesele usmál a políbil ji do dlaně.
Pak se na patě otočil a rozběhl se směrem, kterým předtím přišel. Caty si povzdechla a smutně pozorovala, jak se vzdálenost mezi nimi zvětšuje. Kai uběhl jen několik metrů, když se najednou prudce zastavil a otočil se. Pak se rozběhl zpátky ke Caty, když k ní doběhl rychle oddechoval. Pak se ještě jednou pořádně nadechl a usmál se.
"Na něco jsem zapomněl." Vyhrkl vesele. Caty úplně zapomněla dýchat, když viděla jak se k ní Kai přiblížil. Stál těsně u ní a upřeně jí hleděl do očí. Pak najednou uhnul očima a zadíval se na svou ruku. Pomalu si sundal z malíčku prsten a navlékl ji ho na prsteníček, prstýnek kupodivu dokonale padl.
"Tohle je taková malá pojistka, že tě zítra uvidím." Řekl tiše.
Caty se podívala na prstýnek na své ruce, pak zvedla oči a pohlédla Kaie. Usmála se a mírně přikývla na souhlas. Kai se na Caty zářivě usmál, tak jak to dokázal jen on, pak se otočil a odběhl.
Caty sledovala Kaie, jak se otáčí aby ji ještě jednou zamával a pak ji zmizel z dohledu. Povzdechla si a podívala se na malý prstýnek.
"Budu čekat." zašeptala…