16. V pasti

16. V pasti

Ráno jsem si přišla jako přejetá parním válcem, ale nemohla jsem dát najevo že jsem unavená jinak by se na všechno přišlo. Proto jsem slíbila i dnes Klárce procházku a návštěvu paní cukrářky. Mohla jsem tak být nablízku tomu domu a pozorovat svého němce. „Uděláme si svůj vlastní dort, teta říkala že jo“ začne mi domlouvat v autobuse. „Jo možná“ odbudu jí unaveně. „Jsi dneska nějaká divná, zlobíš se na mě?“ zeptá se smutně. „Ne kdepak jen jsem měla špatnou noc“ svěřím se jí. Klárka se šibalsky zasměje a odvětí. „To protože tam byl ten kluk co?“ Dost mě tím překvapí a přímo mě přejde únava. „Jaký kluk co to meleš“ podivím se. Klárka se plácne do čela a odpoví. „Přece ten co ti házel do okna kamínky. Pozorovala jsem ho ze svého pokoje. Byl hezký!“ Že by to byl? Napadá mě totiž jen jediný člověk a to Filip, ale proč mě hledal. Vytočím proto ihned jeho číslo, abych se dozvěděla co u našeho domu hledal. „Prosím“ ozve se nepříjemný hlas. „Filipe, proč jsi včera byl zase u nás“ vysypu ze sebe na jeden nádech. V telefonu se ozve jen vzdych a poté cizí ženský hlas. „Promiň ale nemám na tebe čas jsem u Tamary a včera jsem tam rozhodně nebyl.“ Ihned ukončí hovor a vůbec stejně nevím kdo to byl. Alan přece neví kde bydlím!
Paní Holá, naše kamarádka cukrářka nás zavede do kuchyně kde si prý můžeme upéct dort podle vlastního uvážení. Přímo se mi sbíhají sliny při pohledu na tu čokoládu a ostatní sladkosti. „To zvládneme pojď“ drcne do mě Klárka netrpělivě, když se dlouho k ničemu nemám. Paní Holá společně semnou ukuchtí těsto, které nalijeme do formy ve tvaru srdce a necháme jej péct. „Dáme tam čokoládovou a nebo ovocnou polevu?“ zeptá se nás. Ihned se začneme s Klárou dohadovat, protože já bych raději čokoládu a ona samozřejmě jahody takže si musíme střihnout, abychom to rozhodli. Bohužel nemám štěstí v lásce ani ve hře a proto připravíme s pudinku jahodovou polevu. Dohodneme se proto, že alespoň nápis bude čokoládový.

Hotový dort necháme vychladnout a proto nám paní Holá udělá horkou čokoládu a jdeme si sednout do nějakého kumbálku, kde obvykle odpočívají. Uvědomím si, že odtud vidím přímo do šatny toho veselého domu. Ihned si všimne kam se koukám a začne povídat. „To je hrozné co? Tenhle podnik mi tu byl čert dlužen. Je to tu samí Němec a ty holky jsou tak nezodpovědné.“ Kdyby tak věděla, že patřím po včerejšku k nim, asi by semnou vyrazila dveře. „Můj tatínek tady taky zběhnul“ přidá se k hovoru Klárka. Stále mi nejde ani tohle na rozum, jak může vědět že by náš táta něco takového dělal. „Klárko, náš táta ale není takový a určitě by sem nechodil“ snažím se ho očistit. „I jo, je to prý zmetek“ stojí si za svým. Musím se proto zeptat Kateřiny kde k tomu malá přišla. Jakmile se posadím zpět všimnu si blonďaté holky, která včera měla masku a dnes tam poletuje jen v lehkém župánku. „Tahle je tu nová“ neodpustí si paní připomínku. „Odkdy?“ zeptám se zvědavě. „Je to tak týden co se tu objevila. Měla jsi jí vidět, měla obličej jako jednu velkou modřinu, asi dostala od pasáka na pusu“ zasměje se tomu. Otočím se proto zpět a moje podezření se osvědčí při pohledu na Karolínu. „Musíme už jít“ vyhrknu netrpělivě na Klárku. „Ale co ten dort“ zděsí se. Vůbec s ní nehodlám diskutovat a čapnu jí za ruku, abychom mohly co nejdříve domů. „Jsi divná“ nadává celou cestu domů autobusem. Nereaguji, protože jsem dostala dobrou stopu pro tátu a těším se domů. Moji radost ještě zvýší pohled na kluka, který se opírá o naši branku a spíše stále drží zvonek. „Alane!“ vykřiknu nadšeně. Ihned se otočí po hlase a usměje se. „Koukám, že máš na starosti mateřskou školku co?“zavtipkuje a ukáže na Klárku. „Moje další sestra“ představím je. „To je on“ drcne do mě Klárka. „Kdo?“zeptám se. „No přece ten s kamínky“ usměje se na Alana. Dojde mi proto že ten večer neviděla Filipa ale Alana. „Byl jsem tu už včera večer, ale neotvírala jsi okno. Kde jsi byla?“ uhodí na mě zvědavě. I Klárka se zatváří dost nechápavě, protože přece jsem jí uložila do postele a sama šla spát. „No usnula jsem hodně brzo a tvrdě asi“ vykroutím se z toho nejjednodušší výmluvou. Ani jeden se v tom nebabrají a proto se všichni tři přesuneme do domu. „Mám prosbu“ odtáhne si mě Alan stranou na chodbě. „Mohl by se tu někde sehnat nocleh, protože v motelu se mi spát nechce a k tátovi se neodvážím.“ Ihned ho odvedu do Karolínina pokoje a nabídnu mu to jako možnost na spaní. „No to je super, ale co táta?“ zeptá se dost nenadšeně. „TO nech už na mě, protože mám pro něho dobrou zprávu, která ho potěší tak že nebude tohle řešit“ začnu se kasat. Jeho úsměv se ještě rozšíří a chce mě proto políbit, ale všimne si Klárky a odstoupí do dostatečné vzdálenosti.

Odpoledne si sedneme na zahradu a povídáme si o tom jak vyřešit náš problém. Ani jeden se nechceme k našemu vztahu vyjádřit. Vlastně jsme se ani jeden oficiálně k chození nerozhoupali. „Prý jsi mě hledala ještě ten den co jsme se zrovna slavně nerozloučili doma?“ zeptá se mě tiše. „Jo hledala, chtěla jsem ti něco důležitého říct“ svěřím se mu. „Tak to řekni“ pobídne mě okamžitě. Jemu se to však řekne, protože vůbec nevím jak začít. „Řeknu ti to později, ale zajímalo by mě kde jsi byl?“ zeptám se pro změnu já. Alan se usměje a chytne za ruku. „Žárlíš co? Je to sladké ale nemáš důvod, protože já a Tamara jsme čistý“ prokoukne mě skrz na skrz. „Já nežárlím, protože nemám na co!“ bráním se abych nevypadala jako stíhačka. To ho rozesměje ještě více a místo dalšího oponování mě k sobě přitáhne a políbí na rty. Je to krásné a nechci, aby se vzdálil a proto si ho raději přidržím u sebe. V tu samou chvíli se rozletí dveře a do zahrady přijde táta. Nevypadá zrovna nadšeně a naše dvojice tomu jistě nepřidá. „Kde jsi byla?“ rozkřikne se jakmile mě uvidí. „Tady“ zadrmolím a vyskočím na nohy jako na pérkách. „TO bych neřekl, protože Klárka mi právě řekla že jste mi pekly dort, ale ty jsi prý utekla.“ Dojde mi, že tím předčasným odchodem jsem urazila její dětskou dušičku a tak mi to vrací. „Poznali jsme jednu paní a ona dělá dorty a proto nám nabídla…“ nestačím dopovědět, protože táta se rozmáchne a vrazí mi facku přes celý obličej. „Řekl jsem ti, že budeš s ní doma. Už jsi ztratila Karolínu, copak chceš ještě odvést i Klárku“ vyštěkne nenávistně. Alan jen stojí a pozoruje co se to děje. „Kdo je tohle?“ zeptá se mě táta nenávistně. „Můj přítel Alan“ postavím se před něho abych ho bránila. „Aha takže mi sem budeš tahat nějaké obejdy. To tedy ne, seber ho a odveď než se z tebe zblázním“ poručí mi. Vůbec netuším proč se tak chová a proto Alana odvedu k východu. „Asi to spaní nevyjde co?“ postaví se k tomu se smíchem. „Možná ještě jo, prosím buď na telefonu a mrzí mě že jsi to musel vidět a za tu urážku na tebe se taky omlouvám.“ Vůbec ho to neštve a klidně mě k sobě opět přitáhne a políbí jako na zahradě. Takže se mi nechce ani vracet domů.
Ovšem tam se vůbec nic nezklidnilo, vlastně právě naopak i Kateřina se s tátou hádá. „Nemůžeš jí přece zakazovat chodit ven. Nic se malé nestalo“ vykřikuje Kateřina na moji obranu. „Mlč, prosím tě. Kdyby se jí něco stalo to by jsi mluvila jinak. Podívej jak nechala odejít Karolínu, co kdyby nechala u té ženské třeba Klárku.“ To co říká mě tak moc mrzí, až přemýšlím jestli se nesebrat a neodejít raději za Alanem na motel. Ovšem to bych zase nemohla pomoci Karolíně a proto se rozhodnu jít s tátou vyčistit si štít. „Tati, víš já dnes musela ven, protože jsem pátrala po Karolíně“ začnu se omlouvat. „Blbost, tohle je výmluva a mě nezajímá“ odbude mě ihned v počátku vyprávění. „Je v jednom domě, který jistě znáš. Říká ti něco Veselý dům“ rozhodnu se být taky tvrdá. Táta se zarazí a dost udiveně se po mě ohlédne. „CO to meleš za kraviny. Jistě že vím kde to je, ale nikdy jsem nic takového nenavštívil“ osopí se na mě zlostně. „Proč tedy Klárka tvrdí, že její tatínek sem chodil často a podváděl tam maminku.“ Jeho bojovnost ustoupí a otočí se na Kateřinu, které se nahrnou do očí slzy a nebýt křesla vedle ní tak se sesype k zemi. Ihned si začnu vyčítat, že jsem nemlčela. CO když se teď rozhádají a bude to ještě horší. „Je to jinak“ odpoví mi pouze táta a jde Kateřinu ukonejšit. Uvědomím si, že budu muset řešit opět všechno sama proto opustím obývací pokoj a jdu do toho svého. Klárka sedí na schodech a pláče. „Promiň“ kuňkne jakmile projdu kolem ní. „Já bych ti ten dort koupila“ odseknu naštvaně a dám najevo svůj postoj.
Jakmile zalezu do pokoje rychle se jdu osprchovat, abych dnes stihla přijít v čas a nemusela něco řešit. Musím s Karolínou mluvit než nastoupíme na plac. Táta mi ani nepřijde dát dobrou noc a proto zamknu pokoj zevnitř a jdu vylezu oknem. Dneska je to naposledy a já mu dokážu jak moc schopná jsem.

Autobus mě doveze do cílové stanice a proto si rozhodím vlasy a houpavým krokem dojdu až k Veselému domu, od kterého se ozývá smích a hudba. „Dobrý večer“ pozdravím paní za pultem. „Dobrý“ odvětí, aniž by zvedla hlavu. Projdu tedy do šatny a očima hledám Karolínu. „Kde jsi prosím tě. Milan už blázní, protože má klienty a ty nikde“ zhrozí se. Proto se rychle obléknu do oblečku,který připravila nechám si upravit masku a vlasy. „Je tady dneska nový kluk a je to kořen“ svěří se mi. „No to bych chtěla vidět, protože kromě hnusných dědku je to hrůza“ zasměji se. „Kdepak tenhle nepřišel kvůli mám. Bydlí tady jen a asi se přišel posilnit na bar. Asi ho sbalím“ začne se převádět. Zlomím proto nad ní hůl a nechám ji, aby se trápila.