17. Rychlá akce

17. Rychlá akce

Simona mě přeci jen dotáhne k baru, abych si prohlédla toho jejího krasavce. No zezadu nevypadá vůbec špatně a proto jsem zvědavá jak bude vypadat zepředu. Málem se mi však zastaví dech, při pohledu na Alana, který si v klidu popijí drink, aniž by se soustředil na polonahou holku za pultem. Co tady, ale proboha dělá? „Ten je co?“ drcne do mě Simona. „Jo je hezký, ale vypadá jako namyšlený blbec. Koukej, jak se před ním ta holka nakrucuje a ani si jí nevšimne“ upozorním ji, aby si dala odstup a nezkoušela na něho nic. Simona mi koukne přes rameno a usměje se. „Jak by se mohl soustředit na ní, když očima hltá tebe. Kdybys to viděla“ začne se smát a snaží se mě na stoličce otočit. Buď o mě Alan nějak ví a nebo funguje opravdu mezi námi nějaká zvláštní přitažlivost.
O tom nemám čas spekulovat, protože po chvilce si pro mě přijde můj němec a odvede do VIP salónku, takže se jen u dveří otočím k Alanovi a právě se k němu přisune židlí Simona, takže se otočí a připije si s ní. Myslím, že tahle operace mě bude stát více než čest a zdraví. „Tak jak jsi se na mě těšila“ začne si libovat a ihned mě obejme okolo krku. „Dost, jste přece můj klient“ odvětím a posadím se ke stolku kde čekají tři skleničky na šampus. „Dnes budeme tři, protože mi přijel bratr z Německa a chce tě vidět. MI tam vedeme ten podnik spolu a proto se také společně rozhodujeme víš?“ Jen svědomitě kývnu a začnu nervózně poklepávat nohou. „Jsi nervózní“ všimne si mě němec a přitáhne k sobě, aby mě mohl políbit. Bohužel se mi ho políbit nechce, protože mu šíleně smrdí s pusy cigarety a asi bude již sině posilněn alkoholem. „Víš já bych chtěla po tobě jednu laskavost. Mohla bych se setkat s tou holkou co jsi jí odvezl do Německa, abych se i jí zeptala na názor.“ Díky bohu je opravdu velkorysý takže se zvedne a odejde. Rychle se napiji minerálky z baru, protože jeho dech mi způsobuje zvedání žaludku. Po chvilce klapnou dveře a do místnosti vstoupí němec a v jeho závěsu ta holka s maskou. Jakmile mě zahlédne tak se zarazí a posadí vedle mě. „Tak tady máš novou kolegyni“ usměje se a přitáhne si nás obě k sobě. Dalším vysvobozením je telefon který se mu rozdrnčí a proto jde soukromí hovor vyřídit stranou. „Karolíno“ zkusím štěstí jakmile se zavřou dveře. „Co tady sakra děláš?“ rozčílí se a ihned poznám její hlas. „Přišla jsem ti na pomoc. Koukej můžeme dnes utéct, ale musíš mi pomoci“ začnu jí domlouvat. Karolína však zakroutí hlavou a odmítne. „Já mu teď patřím, protože mi hodně pomohl a nemůže zdrhnout, on mě bude totiž hledat.“ Strhnu si masku, aby mi viděla do obličeje. „Tak hele to nemůžeš myslet vážně, protože táta se semnou nebaví a koukej na ten monokl to mám od něho. Dnes jsme se nepohodli a můžeš hádat kvůli čemu.“ Karolína si také odloží masku a pohladí mě po ráně. „Já se ho bojím, protože pokud mě najde tak mě zabije“ rozpláče se bezmocně. „Nech to na mě. Teď uděláme show a potom se necháme společně zavřít do jeho pokoje. Pak utečeme ano?“ navrhnu jí tenhle plán. Nejprve se vykrucuje a domlouvá naopak mě, abych utekla než se vrátí, ale já se nemíním hnout z místa. Naši debatu ukončí až příchod němce ještě s jedním pánem, který vypadá o dost starší. „Tak tohle jsou moje nové slečny“ usměje se na něho a on si nás prohlédne. Pak se ho německy na něco zeptá. „Prý proč máte obě ty masky“ zeptá se nás. Obě se na sebe podíváme a odpoví Karolína přímo německy. Pán se jen zasměje a jde se posadit. To ten druhý přijde ke mně a strhne mi masku jedním tahem. „Ty mrcho, chtěla jsi mě podvést. S takovou jizvou bych tě nevzal mezi své svěřenkyně ani omylem. Okamžitě vypadni tady odsud.“ Dojde mi co mu Karolína pověděla a proto jí stihnu ještě pošeptat, aby byla připravená že pro ní dnes přijdu. Němec mě vyvede z místnosti a táhne k Milanovi. „Podívej co jsi mi to prodal“ uhodí na něho a začne semnou cloumat. „Je to nejlepší holka v revíru. Co na tom, že je trochu znetvořená, ale záleží na tom jak je dobrá v jiných věcech ne?“ To němce trochu uklidní a proto se na mě zvídavě podívá. „Máš pravdu tak jí dnes vyzkouším a uvidím“ usoudí nakonec. To je pro mě jistá šance a proto si nandám masku a nechám se jím vést zpět do místnosti kde je Karolína. Tu najdu v jakési zvláštní pozici a to přímo mezi nohami toho slizáka. „Jdi pryč“ poručí ji němec rázně a odtáhne ji od svého bráchy. „Dneska dáme šanci téhle slečně a ty se jdi připravit k odjezdu“ vyzve jí. Nejprve něco namítá, ale když schytá z každé strany jednu odejde sklesle pryč. „To takhle tyranizujete všechny?“ zeptám se přísně. „Jen ty co si hrají na paničky a nemají na to, ale o to se ty nestarej a pobav tady mého bratra“ vybídne mě. Stoupnu si proto k tyči a začnu se pohybovat v lehké houpavé melodii, která postupně zrychluje. Ti dva sedí v křeslech a pozorují každý můj pohyb. „Pojď ke mně“ pobídne mě jeho bratr a proto po kolenou přilezu až k nim. „Chce abys sním šla na pokoj“ přeloží mi němec jeho požadavek. Jen tiše přikývnu, ale zároveň si nechám dát chvilku náskok, abych se náležitě připravila. Souhlasí a proto se vydám s klíčkem do pokoje 27, abych nějak vymyslela co udělám dále. Na chodbě se střetnu s Alanem, který zabalený v ručníku pochoduje ke svému pokoji. Jen se usměje a proto kývnu a nemíním vydat hlásku. Ještě u dveří se otočím a vidím jak mě pozoruje než zajdu do pokoje. Rychle připravím postel a také láhev šampaňského s ledem do kterého si zavrtám malý nožík, abych se mohla bránit až to bude potřeba. Po chvilce se ozve zaklepání a proto skočím do postele a čekám až někdo vstoupí. Konečně se otevřou dveře a v nich je místo němce Karolína. „Vypadni odsud než bude pozdě“ vynadá mi rychle a táhne pryč. „Nemůžu bez tebe, tohle všechno jsem podnikala pro tvoji záchranu a teď by to bylo zbytečné“ začnu protestovat. Obě se najednou zarazíme protože cvakne klika a do pokoje někdo vchází. „Víš co vlez tady pod postel a až bude čas utečeme“ nabídnu jí. Neochotně mě poslechne a schová se přesně jak jsem potřebovala.
Němec neumí ani slovo česky, takže se domlouváme spíše rukama a hlavně on se mě chce stále dotýkat, takže to zdržuji co nejvíce to jde. Jakmile mi nabídne trochu šampaňského neodmítnu a sama se nabídnu, abych mohla pití připravit. Vyndám však mimo flašky také nůž, který mu přiložím zezadu ke krku. „Vylez!“ poradím Karolíně a kopnu do postele. „Bitte“ ozve se on. Karolína vyleze v zápětí a zděsí se. „To si myslíš, že nějaký nožík ti pomůže?“ Nedbám na její rady a chci aby překládala co budu říkat. „Takže mu řekni, že mu nic neudělám, když nás nechá obě odejít.“ Karolína nejprve zakroutí hlavou a poté mu to vysvětlí. On se jen zasměje a ukáže rukou ke dveřím. Moje radost nezná mezí, ani jsem nečekala jak lehké to bude a proto odložím nůž a čapnu Karolínu za ruku. Bohužel není to ani trochu med a němec nás převeze, protože začne šíleně křičet a ihned se do pokoje nahromadí několik chlapů v černých úborech. „Já ti to říkala, jsme v háji“ začne plašit Karolína. I mě dojde, že to není tak jak jsem si představovala a proto začnu vymýšlet co dále. Nakonec se rozhodnu prostě jednat a rozběhnu se, abych mohla prorazit ty dva a dostat se na chodbu. Nemám však ani zdaleka takovou sílu a proto jen tvrdě narazím a jeden z nich mě chytne pod krkem a přizdí ke zdi. „Pusť“ začnu sípat a jen tak, tak popadám dech. Karolína se okamžitě vzpamatuje a jde mi na pomoc, takže do něho mlátí kope a kouše ho vší silou. Jí si vezme na paškál zase ten druhý a donese jí do postele k tomu obejdovi, který si jí k sobě přitáhne a něco jí pošeptá. „Moje sestra“ odvětí pouze a podívá se lítostivě na mě. Němec se zasměje a mobilem zavolá kamsi, takže se během chvilky objeví i ten druhý, který česky umí. Když vidí co se děje, dojde mu oč jde a odvede mě pryč. Samozřejmě se bráním a nechci bez Karolíny odejít. „Udělám tady rozruch“ začnu mu slibovat. „Udělej tady ti někdo nepomůže“ zasměje se a vede dál po chodbě. „Pomóc“ zakřičím z plných plic a než se naději dostanu takovou ránu, až mi odletí maska. Moji žádost vyslyší jen jediný člověk a to Alan, který vyběhne v trenýrkách na chodbu a vyhledá očima kdo křičel. Jakmile se naše pohledy střetnou tak se zamračí a v jeho očích je vidět nenávist a také opovržení, ale taky láska a proto se rozběhne a vší silou němce odhodí pryč, aby mi pomohl na nohy. „Díky“ odvětím, ale odpovědi se nedočkám zato mě zatáhne do svého pokoje a zamkne. „Musím ti to vysvětlit“ začnu rychle jednat. „Vylez oknem a uteč a najdi pomoc“ odmítne mě a otevře okno dokořán. Je to docela výška, ale nakonec to zkusím. „Miluji tě“ řeknu než seskočím. Alan se jen otočí od dveří a dodá. „Skákej!“ Nečekám ani chvilku, protože tohle už mi neodpustí a proto skočím a nejraději bych skočila nějak nešikovně, aby tahle noční můra už skončila. Moje přání se mi tak trochu vyplní, protože jakmile dopadnu do trávy ucítím štípavou bolest v kotníku. Jakmile se na něj postavím tak se bolest zvýší a proto zase spadnu zpět do trávy. Po chvilce zaslechnu hlasy v zahradě a proto se schovám co nejlépe, aby mě nenašly. Musím někoho sehnat a proto po čtyřech přelezu až k cukrárně paní Holé a začnu klepat na okno, ve kterém se svítí. „Pomoc“ zašeptám co nejtišeji, protože na zahradě je kvůli mně nezvyklí povyk. „Je tam někdo“ ozve se konečně po chvilce a já v hlase poznám paní Holou. „To jsem já Andrea a potřebuji pomoci. Musíte zavolat policii, protože tu drží moji sestru a mě chtěli také ublížit.“ Paní Holá se nevyptává a poprosí mě, abych zůstala na místě a sama někam odběhne. Nemíním se vůbec nikam hýbat, protože nemůžu. Ta bolest je přímo nesnesitelná a cítím jak se mi začíná být horko což není vůbec dobré a pak taky jsem šíleně unavená a asi budu spát…..