Lost in the middle -41. kapitola

Lucas byl opravdu neuvěřitelně hodný. Pořád jenom spal a když zrovna nespal, broukal si, nebo se smál. Jak se dalo očekávat, mé šestinedělí trvalo ani ne týden. To bych asi opravdu špatně vysvětlovala. Viv se jevila jako naprosto obětavá a nad míru trpělivá chůva. Nadšeně Lucase hlídala, kdykoliv k tomu měla příležitost. Myslím, že se v ní probudilo něco, co stejně jako Will pohřbila hluboko do svého nitra.
Mé tělo bohužel nezareagovalo jako běžné lidské. Neměla jsem mléko, což vlastně ani nebylo potřeba, protože Lucas byl opravdu ze tří čtvrtin upír, pil krev. Když se mu poprvé vysunuly malé tesáčky z jinak holých dásní, málem jsem úlekem vykřikla. Tvář se mu však nezměnila, jen oči nabraly známě žlutou barvu.
Volba kluků, co se týče výběru našeho nového domu, se zdála být skoro ideální. Byl tu naprostý klid a my se celé dny toulali po okolních lesích, nebo si četli, nebo nemožně rozmazlovali Lucase.
První dny jsme spíš trávili po nákupech, vzhledem k tomu, že jsme neměli nic, ani náhradní oblečení.
Vánoce jsme přešli spíš bez povšimnutí, protože byla spousta jiného zařizování. Čas rychle ubíhal a mně ani nepřišlo, že už je to čtrnáct dní od doby, co se Luc narodil.
Seděli jsme v obýváku před velkou plazmovou televizí a sledovali nějaký film. Já spíš zírala do obrovského krbu a přemýšlela o tom, co bude dál.
Sol seděl na zemi před pohovkou a Viv ležela na ní. Rukou mu pomalu probírala vlasy a něžně se s ním mazlila. Byla jsem děsně ráda, že si Sol našel někoho, s kým je šťastný, i když je to zrovna Viviane.
Zívla jsem a protáhla se. Seděli jsme společně s Willem na druhé obrovské pohovce, tedy já seděla, Will ležel a hlavu měl položenou v mém klíně. Něžně mě hladil po kolenou a sledoval dění v televizi. Luc spinkal ve svém koši a občas se ozvalo tiché zabroukání.
„Půjdu si lehnout. Jsem už z toho celodenního nic nedělání unavená.“
Will se otočil na záda a chvíli se na mě díval.
„Půjdu s tebou.“ Mrknul na mě a jeho hladový pohled mi zbarvil tváře mírně do červena. Už se ani nepamatuji, jak je to dlouho, co jsme se milovali naposled. Moc mi chybí dotyk jeho nahého těla a jemný tlak jeho studených něžných rukou.
„A co Luc?“ Otočila jsem se ke koši.
„To je v pohodě, celý den jsem spala a tak budu v noci vzhůru. Nech ho tu, já se o něho postarám.“ Viv byla v tu chvíli na nohou, asi aby ukázala, jak moc je čilá.
Pokrčila jsem rameny a hodila po ní vděčným pohledem.
„Díky, Viv. Jsi zlatá.“
Táhla jsem se po schodech nahoru a naprosto jasně za sebou cítila Willovu přítomnost. Když jsem vstoupila do pokoje, zatáhla jsem žaluzie a rozsvítila. Byla jsem unavená a divně bez nálady. Sice bylo fajn, že je zima, dny krátké, ale už mi chybělo sluníčko.
Vzdychla jsem a sedla si na okraj postele. Will se usadil hned vedle mě a položil svou dlaň na mé propletené ruce.
„Mohli bychom zítra po setmění někam vyrazit. Nechce se ti do kina, nebo na večeři?“
„A co Lucas?“ Pohlédla jsem na něj a zatajila dech. Díval se na mě tak, jak už dlouho ne. Zamilovaně a naprosto oddaně.
„Je tu Viv, postará se o něho.“ Ztišil hlas a rukou mi zajel do vlasů. Přivřela jsem oči a vychutnávala si jeho ledový dotyk.
Na obličeji mne zastudil jeho dech a já se otřásla. Jeho dokonale hebké rty se jemně dotkly těch mých. Jen zkoušel, jestli mám tu správnou náladu.
Vzdychla jsem a přitáhla ho za ramena k sobě.
„Wille.“ Zašeptala jsem a prohrábla mu rukama vlasy.
Jeho ledový jazyk přejel přes mé rty a začal se neodbytně dobývat do mých úst. Vděčně jsem ho přijala.
„Mel, prosím.“ Zasténal a ve mně jeho touhou zhrublý hlas vyvolal až děsivou odezvu.
Přitiskla jsem se k němu víc a cítila jeho prsty na zádech. Přejížděl mi špičkami prstů kolem páteře a nakonec zajel i pod mé kalhoty a zkusmo polaskal můj zadeček.
„Je to už tak dávno.“ Postěžovala jsem si tiše, když začal líbat můj krk.
„Tak moc dávno.“ O kousíček se ode mne odtáhl, aby mi viděl do tváře. Asi v mých očích uviděl tu touhu, která nyní zmítala mým tělem, protože se okamžitě přimknul zpátky ke mně a začal mě líbat. Drsně a naléhavě se dobýval dovnitř a proplétal svůj jazyk s mým.
Chviličku na to už jsem nemohla popadnout dech a tak se pomalu přesunul svými rty na můj krk. Ochutnával mou kůži a zhluboka vdechoval mou vůni.
„Mel.“ Zavrčel a já ucítila jen ostrou bolest na krční tepně. Nechala jsem ho být, sice jsem nijak nezměnila názor na to, jak je pití krve toho druhého při sexu zvrácené, ale pokud ho to nabudí, tak ať si klidně poslouží. Neubude.
Přejížděl dráždivě špičkou jazyka dvě malé ranky na mé kůži a pak se na ně ústy přisál.
Slyšela jsem, jak polyká a jeho sevření zesílilo. Nepil ze mě dlouho, v podstatě jen ochutnal.
„Mel.“ Jeho chtíčem zdrsněný hlas se chvěl a zadrhával. Dýchal velmi rychle a přerývaně. Mé tělo odpovídalo na jeho vzrušení naprosto stejně. Srdce mi bylo jako o závod a chvílemi jsem nemohla popadnout dech.
Něžně mě za ramena povalil do postele a okamžitě se skláněl nade mnou a jazykem prozkoumával jamku mezi klíčními kostmi.
Opatrně mě nadzdvihl a poposunul dál po posteli, abych ležela. Seděl vedle mne a hltal mé tělo očima.
„Jsi překrásná.“
Než jsem stihla začít protestovat, vrhl se opět na má ústa a drtil mé rty tlakem těch svých.
Chtěla jsem cítit jeho kůži a tak jsem rukama zajela pod jeho tričko a dychtivě objížděla prsty okraj jeho riflí.
Opět se začal věnovat mému krku a já prsty hladila jeho boky a vypracovaná záda. Cítila jsem každý jednotlivý sval, jak se nade mnou skláněl, tancovaly mu pod hebkou kůží a svůdně se vlnily.
Se zavrčením se vzepjal do kleku mezi mýma pokrčenýma nohama a jedním tahem si přetáhl tričko přes hlavu. Přejela jsem nehty dolů po jeho břiše a za poutka riflí ho stáhla zpět k sobě.
Hladila jsem dlaněmi jeho krásný sněhově bílý hrudník a ramena. Snažila jsem se soustředit na každý drobný pohyb.
Jeho ledové ruce zajely pod mé tričko a vyhrnuly ho až pod prsa. Přejížděl mi prsty po žebrech a jakoby váhal při cestě vzhůru.
Prosebně jsem zakňučela a vypnula se proti jeho tělu. Okamžitě to pochopil a roztrhl tričko, aniž by se obtěžoval s jeho sundáním. Škoda, bylo opravdu moc hezké.
Jelikož jsem doma nenosila podprsenku, nic už mu nebránilo, přitiskl se k mému nahému hrudníku. Vášeň a dotyk jeho ledové pokožky okamžitě způsobily, že mé bradavky ztvrdly a zahrotily se.
Věděla jsem, že to cítí na své kůži, protože se ke mně přitiskl víc a vychutnával si každý můj nádech.
Líbal mě na ústa, krk a pak sjel až dolů do mého dekoltu. Ochutnával má ňadra a hladově je dráždil svými ostrými zuby a jazykem.
Sál a něžně kousal mé naběhlé a tvrdé bradavky. Nedal mi ani vteřinu na vzpamatování.
Stáhl mi tepláky z boků jedním táhlým a pomalým pohybem a přitom pozoroval každý můj trhavý nádech. Zůstala jsem ležet na posteli jen v titěrných krajkových kalhotkách a opět pod tíhou jeho lačného pohledu nabrala do červena.
Spokojeně vydechl, když jsem mu třesoucími se prsty rozepínala rifle. Podle boule rýsující se pod těsným černým denimem, byl už víc než vzrušený.
Nedovolil mi však, abych ho svlékla, ale zastavil mou ruku právě, když jsem se k tomu chystala. Přimáčkl však mou dlaň na vybouleninu na jeho riflích a slastně přivřel oči, než polohlasně zasténal.
Mé krajkové kalhotky také neobstály ve zkoušce síly a se zvláštně trhavým zvukem sklouzly z mého těla. Zůstala jsem ležet nahá a rozechvělá z jeho dotyků a pohledů.
„Wille…“ Chtěla jsem ho prosit, aby mi dovolil, mu oplatit jeho něžnosti, ale on se jen usmál a sklouznul dolů mezi má stehna. Zůstala po něm jen úzká vlhká cestička, naznačující kudy kmitl svým jazykem.
Zvrátila jsem hlavu, když se jeho rty prvně dotkly mého horkého klína. Jeho ledové dotyky jakoby mohly utišit ten žár, co ve mně sílil a mohutněl.
Jeho něžné ruce se teď věnovaly mým ňadrům a jeho ústa mému roztouženému středu. S každým jeho pohybem se ve mně zvedala vlna vzrušení. Měla jsem dojem, že exploduji, pokud toho ihned nenechá, a tak pokoj zaplnily mé prosby a později i výhrůžky. Zuby mi drkotaly vzrušením a nezmohla jsem se už na nic, jen na tenké a žalostné kvílení.
Jeho dráždivé dotyky náhle ustaly a on se nade mnou vztyčil v celé své nesmrtelné kráse.
Strašně dlouho se mi jen upřeně díval do očí a jeho prsty tančily mezi kudrlinkami mého klína. Užíval si tohohle něžného mučení a vzrušoval ho pohled na mé zmítající se a potem zbrocené tělo.
Už jsem to dál nevydržela a stáhla mu rifle z boků. Mezi stehny mě zastudil jeho neuvěřitelně tvrdý úd a já si uvědomila, že ta dlouhá abstinence měla na nás oba zdrcující dopad.
Z rychlého hlubokého dýchání se mi roztočila hlava, ale nemohla jsem se uklidnit, nešlo to. Nevyšel mi vstříc, nechal mě dál šílet z jeho laskání a nedal mi šanci zklidnit a zchladit to horké toužící místečko.
„Wille, prosím. Už to nevydržím.“ Zaúpěla jsem a zaryla mu nehty do ramen.
„Napij se ze mne.“ Jeho hlas byl jen rozechvělým chrčením.
Oči se mi rozšířily hrůzou, když jsem si uvědomila, co to po mně žádá.
„Kousni mě.“ Přikázal něžně.
„Ne.“ Nechápala jsem, proč mi tohle dělá.
„Udělej to.“ Skláněl se nade mnou a z úst mu trčely tesáky. Jeho obličej byl však normální a i oči měly tu nádhernou hnědou barvu v odstínu mléčné čokolády.
Mým tělem zmítala šílená neuspokojená touha, bylo to naprosto citelné a až bolestivé. Chtěla jsem ho, potřebovala jsem ho, ale on mě jen zamračeně pozoroval.
„Udělej to, Mel.“ Věděla jsem, že je zmítán naprosto stejným pocitem z nenaplněného uspokojení. Ruce se mu klepaly a jeho naběhlý úd tepal a byl tak tvrdý, že ho to snad muselo bolet.
Zatlačila jsem rukama na jeho vypracovaný zadek a zároveň mu svými boky vyšla vstříc. Doufajíc, že když ho budu svádět dostatečně dlouho, podlehne.
„Kousni.“ Zaťal zuby tak silně, až si prokousl vlastní ret a po bradě mu teď stékal slabý pramínek krve. Olízl si ho a stále mě upřeně pozoroval.
„Nemůžu.“ Šeptla jsem.
„Jsi upír, Mel, mi to takhle děláme. Udělej to.“
Jeho výraz byl čím dál zasmušilejší a já nechápala proč.
„Nechci to udělat, Wille, nenuť mě.“ Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Připadala jsem si zmatená a zraněná. Dělo se tu něco, čemu jsem nerozuměla.
Zavrčel a elektrizující tíha jeho těla zmizela. Otočila jsem se za ním, ale zahlédla už jen jeho záda mizící v koupelně. Třísknul dveřmi tak, až zadrnčela okna.
„Co se děje?“ Křikla jsem za ním přes slzy, ale odpověď jsem nedostala.
Asi pět minut jsem seděla na okraji postele, než jsem se uklidnila natolik, abych se mohla obléknout. Natáhla jsem si nové spodní prádlo a rifle. V prádelníku vyhrabala bílé tílko a přes to navlékla Willův vytahaný svetr.
Seběhla jsem dolů a bosky přeběhla obývák a vyběhla na verandu. Cítila jsem na zádech zmatené pohledy Viv a Sola, ale nemohla zastavit. V rohu verandy visela dřevěná houpačka, bylo nádherné pozorovat z ní západy slunce a dechberoucí odrazy téhle scény v černé vodě jezera.
Sedla jsem si na ni a stočila nohy pod sebe. Zachumlala jsem se do svetru a dívala se do tmy. Dole pod verandou bylo slyšet šplouchání vody a ve vzduchu byla jasně cítit vůně lesa.
„Co se stalo?“ Za zády se mi ozval zpěvavý hlas a na rameno mi dopadla štíhlá bledá ruka.
Viv si sedla vedle mě a čekala na mou odpověď.
Slzy se mi kutálely po tvářích a přes přerývané vzlykání jsem nemohla najít hlas.
„Nevím, co se stalo.“ Posmrkla jsem a utřela slzy do rukávu svetru.
„Will zešílel, chtěl….nutil mě, aby….abych se…“ Nemohla jsem to ze sebe dostat. Bylo mi trapně.
„Uklidni se a řekni mi, co se stalo?“ Viv se mi podívala do očí a chytila mé třesoucí se ruce.
„Strašně se naštval, když jsem se z něho nechtěla napít.“ Vzlykla jsem a stočila svůj pohled k vzdáleným horám.
„On se z tebe napil?“ Zeptala se po chvíli.
Mlčky jsem přikývla.
„Chystali jste se na to, na co si myslím, že jste se chystali?“ Neobratně se snažila skrýt smích.
Fajn, tak to bude ještě trapnější, koneckonců proč ne. Dnešek asi nepřežiju.
„Jo,“ hlesla jsem ubrečeně a nenacházela odvahu podívat se jí do očí.
„No, Mel. Asi ti nikdo nevysvětlil, jak to dělají upíři, že?“ Koutky úst měla vytažené v křečovitém úsměvu.
Můj výraz asi musel plně odrážet to, co se děje ve mně, protože už se neudržela a rozesmála se nahlas.
„Víš, Mel, tohle je něco jako nejhlubší sdílení sebe sama. To, když jsi mu to dovolila… musel být strašně šťastný a pak, když jsi ho ty na oplátku odmítla…“ Hledala ta správná slova. „Chápal to prostě tak, že už ho nechceš. Protože on ti nabídl naprosto stejnou bezmeznou důvěru a tys ji nechtěla. Krom toho, tohle se neděje běžně, ale jen u partnerů…jako jste vy dva. U opravdu zamilovaných párů.“
Vytřeštila jsem oči.
„Tys to s někým dělala?“ Můj hlas mi zněl cize, byla jsem v šoku.
„Ano.“ Odpověděla váhavě.
„A?“
„No, řekněme, že sex jsou jahody a tohle je ta šlehačka na vrchu. Je to zážitek nad zážitky. Uvolni se, Mel a zkus to. Nenajdeš lepšího partnera k tomu to zkusit, než je Will. Dovol mu, zasvětit tě do všech tajů upíří existence.“
V očích jí plály plamínky, když vzpomínala na to, jaké to bylo.
„Nevím, co mám teď udělat.“ Vzdychla jsem.
„Běž za ním nahoru a ukaž mu, jak moc ho miluješ. Mel, on si zaslouží být šťastný a úplně stejně si to zasloužíš i ty.“ Chytla mě za ruku a táhla do domu, pustila mě před schody a vrátila se do obýváku za Solem. Pokynul k ní zvědavě bradou, ale ona jen zavrtěla hlavou, jako že se nic neděje.
Pomalu krok za krokem jsem kráčela nahoru a jak se dveře naší ložnice přibližovaly, cítila jsem divnou tíhu na hrudi. Jak bude reagovat, bude na mě křičet? Bude naštvaný? Proč jenom nedokážu myslet jako upír, když jím z poloviny jsem?

Zaváhala jsem s rukou na klice, ale nakonec vešla. V pokoji byla tma, žaluzie byly vytažené a on stál nahý opřený o sklo a díval se na sotva znatelný srpek měsíce.
Tiše jsem přešla pokoj a dotkla se jeho zad, zachvěl se, ale neotočil.
„Promiň, Wille. Špatně jsem to pochopila.“
Prudce se otočil a chytil mě za zápěstí.
„Už mě nechceš?“ Jeho výraz korespondoval s tím, co řekl. Byl tvrdý a zklamaný.
„Neblázni, jak to můžeš říct?“ Vytřeštila jsem oči. „Miluji tě víc než svůj život, Wille. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo.“
„Tak proč mě odmítáš?“ V očích se mu teď zrcadlila nepředstavitelná bolest. Bylo to přesně tak, jak říkala Viv. Myslí si, že odmítám jeho.
„Já…“ Teď mi to naplno došlo. Sice vypadá jako člověk, ale není jím. Je upír a chová se jako upír, jako upír žije a tak se také cítí. Pokud s ním chci zůstat, musím si to konečně připustit a začít ho jako upíra brát.
„Už tě nikdy neodmítnu, Wille. Slibuji.“ Něžně jsem ho pohladila konečky prstů po tváři a usmála se.
Zachytil mou ruku na své tváři a zavřel oči.
„Zapomínám, že jsi napůl člověk, Mel. Že věci, které jsou pro mne přirozené, nemusí být přirozené pro tebe.“ Zlomeně šeptal a mě ta bolest v jeho hlase zasahovala až do hloubky srdce.
„Chci tě, Wille. Chci tě takového jaký jsi.“ Stoupla jsem si na špičky a přitiskla se k němu. Jeho tělo zareagovalo naprosto okamžitě. Přitiskl si mě k sobě a stáhl mi svetr a tričko.
„Dovol mi tě vést, Mel. Nikdy bych ti neublížil. Chci ti jen ukázat, kolik ti můžu jako upír nabídnout, prosím.“ Stáhl mi rifle a spodní prádlo. Stála jsem před ním nahá a vystrašená.
Cítila jsem, že narozením syna se náš vztah dostal do jiné fáze. Pokud se mnou doteď byl jako člověk, nyní mi chtěl ukázat, jaké je to být upírem. Věřím, že stejný zlom by nastal, kdybychom se vzali, prostě tohle jenom přišlo dřív.
„Věříš mi, Mel?“ Cítila jsem jeho chladný dech na kůži.
„Ano.“ Vydechla jsem.
„Pak se mi poddej. Dovol mi, abych nad tebou převzal kontrolu. Dovol mi, abych ti ukázal, co je to upíří láska.“
Samovolně jsem se otřásla, bylo to strachy, ale taky vzrušením. Nakláněl se ke mně a jeho štíhlé ruce putovaly po mém těle.
Ústy prozkoumával každý milimetr mého krku a ramen. Nadzdvihl mě a přenesl k posteli.
„Wille.“ Vzdychla jsem a přitáhla si jeho tvář blíž k polibku. Jeho studený jazyk pronikl do mých úst a tvrdě se dožadoval pozornosti. Přitiskl mě svým tělem na postel a nepřestával mě hluboce líbat, dokud jsem se nezačala uvolňovat.
Strach mě pomaličku opouštěl a na jeho místo se nasunula hladová potřeba. Potřeba uspokojení.
Sjel svými rty na má ňadra a dlouho prozkoumával jejich jemnou pokožku. Sál a dráždil mé bradavky a já začala opět vzdychat a sténat. Než se přesunul dolů, vrátil se k mému krku a líbal mě na šíji. Jeho štíhlé prsty sjely k mému klínu a okusily moji horkost. Zvrátila jsem hlavu dozadu, když svými prsty pronikl do mne a ústy se opět věnoval mým rtům.
Pomalu přejel jazykem mezi mými prsy, přes bříško a podbřišek, až dolů a jeho rty teď vystřídaly jeho ruku.
Dráždil mne dlouho a neúnavně. Jakoby se plně soustředil jen na mé pocity.
Vytáhla jsem ho k sobě a skoro se zalekla jeho hladového výrazu. Oči měl potemnělé touhou a zrychleně dýchal.
Vzala jsem jeho úd opatrně do ruky a zjistila, že je stejně tvrdý a připravený, jako před tím. Přivřel oči a zasténal, když jsem ho lehce přejela dlaní a přiblížila ke svému středu.
„Udělej to.“ Vydechl a pomalu pohnul boky proti mně.
Chytila jsem ho za ramena a přitáhla k sobě. Mé zuby teď byly přesným zrcadlem jeho přirození. Přesně v tu chvíli, kdy mě naplnil, jsem se zakousla do jeho krku. Zasténal a přitáhl si mě blíž.
Ten pocit byl nepředstavitelný. Jeho krev byla jako to nejlepší víno s účinky tvrdé drogy. Zatmělo se mi před očima a já se propadla kamsi do světa za zrcadlem. Stále jsem vnímala jeho, jeho tělo nořící se do mého. Vnímala jsem i sebe, ale vše bylo jako by přehnané přes lupu, která nepředstavitelně zvětšovala a nafukovala každý můj pocit. Exploze vzrušení mnou proběhla a naplnila mne od hlavy až po konečky prstů na nohou. Nemohla jsem dýchat, ale jako bych to nepotřebovala. Celý svět se rozmlžil a všechny barvy a zvuky se promíchaly a prolnuly. Byla jsem lapená ve světě nekonečné extáze. Rozlévala se mým tělem a nekonečným plamenem pálila mě i mou podstatu. Nechtěla jsem, aby to někdy skončilo. Chtěla jsem ten pocit zažívat navěky.
Will se nade mnou vzepjal a odtrhl se ode mne. Cítila jsem v sobě omračující tlak jeho mohutných výstřiků, což mi způsobilo jen další nával vzrušení. Ochabl v mém náručí a já nebyla schopná ani nejmenšího pohybu. Bylo to, jako bych ani neměla tělo. Necítila jsem ruce ani nohy. Vnímala jsem sebe sama, svou podstatu, ale bylo to jako bych se volně vznášela prostorem, jako bych byla naprosto volná, svobodná. Nemohla jsem uvěřit, že tohle se mnou udělala troška Willovy krve.
„Bože můj.“ Vydechla jsem, když jsem našla svůj hlas.
Vůbec nevím, jak dlouho to trvalo, protože Will teď ležel na boku vedle mne a pobaveně mě pozoroval.
S úsměvem mi setřel ze rtů kapku krve a zastrčil si prs do úst.
„Co to bylo?“ Vydechla jsem roztřeseně a měla v tu chvíli dojem, že snad nikdy nebudu mít sílu opět vstát.
„Poprvé je to vždycky nejsilnější.“ Uculil se. „A to ses tomu tolik bránila.“
Očima jsem zvědavě přejela k jeho krku, ale byl stejně bledě bezchybný, jako když jsme začínali. Zahojil se téměř okamžitě.