Chtěla bych šeptat: "Nezáleží."

Jako déšť padat z nebe k zemi chtěla bych. Ve vlasech vítr, štěstí a bezstarostnost ukrývající se pod zavřenými víčky. Volná. Uvolněná křídla, prosta pozemských provazů, zabrzdila by pád těsně nad zemí, aby mne mohla znovu vyzvednout k nebeským výšinám. "Nezáleží," šeptala bych oblakům. Pak bych slétla dolů k zemi. Na chvíli skryla křídla zrakům nepovolaných. Pohlédnout na ně smíš jen Ty. Sedíce u okna, mé Srdce v rukou, očekával bys můj přílet. Pak bych roztáhla křídla a hnána dvojí silou vzala bych tě k oblakům a výš. "Nezáleží," křičeli bychom světu do tváře, s úsměvem a šťastni jeden pro druhého.

Má křídla však jsou poutána silnými provazy k zemi. Přesto občas vzlétnu k oblakům a bych jim šeptala: "Nezáleží." A pak se zase vracím zpět, abych Ti mohla šeptat: "Miluji tě." Čekáš na mne s očima upřenýma k obloze a mým Srdcem v rukou…