Něco lehkého

A to na sobě nic nemáte.
Téda, kde ste se tu vzala?
Jak já k Vám přišel.
Kdy naposled dopis mi to přišel.
Smutný smrk uprostřed skupiny statných zdravých.
Co tady dělá ten divný pán s tím řvoucím strojem.
U paty mne krojí.
Náhlé ticho a dílo nedokončeno.
Benzín mu došel když tu větru poryv přišel.
Z hlomozem na něj sletím.
Kdosi cosi do sluchátka křičí.
Pak z oblohy motorový pták a je tomu tak pro dřevorubce letí.
Krev se všude řine i moje míza se s tím mísí.
Se mnou je amen a jak je to s ním?
V hrudníku větev zabořenou a okolo červeno bílou pěnu.
Startují ten divný stroj a fik jsem bez oné větve.
Byl sem ten nejvyšší, nejstarší a dlouho se mne báli.
Když já na zemi už se nebojí.
Na náklaďák mne s jinými naloží a u dráhy složí.
Řítím se na listy pil a zbývá mi jen chvilička.
Není mi do smíchu.
Kdo si mne koupí, kdo zpracuje, čím budu?
Botou, ramínkem, podlahou, stolem, křížem?
Nebo mne stopí?
Já bych rád byl s tou slečnou co za mnou chodila.
Ona si tu snila, malovala život.
Srnky, trnky a voda v potoce je tu při ruce.
Jak je to sním co mne zabil?
On jen přišel aniž pravil, či něco spravil.
Prý místo novým tvoří a tak se mi prý dvoří.
A za to já ho rád mít mám?
Nemám i když mám.
Vlastně měl sem.
Měl Tebe.
Byla si tak lehká.
Taky sem byl mladý.
Pak starý a teď už nejsem.
A mně se zdá, že to není možné takto zhynout se zemí jen splynout.