Vodka s džusem VII.

[21:04:09] David08 píše: ahoj, jak se vede? dlouho jsem si nepsali, styska se mi

[21:04:31] Ell19 píše: ahoj, nic moc se nedari, a co ty?

[21:05:12] David08 píše: ja se dobre, jak uz jsem se dlouho nemel. to bude tim, ze si s tebou pisu

[21:05:22] Ell19 píše: tak to je chvalyhodne... davide, co ted vubec delas a kde bydlis?

[21:06:43] David08 píše: hned tak z ostra, vyslech :-D ale jak chces... bydlim uz jinde, prestehoval jsem se, kvuli praci a predtim skole, jsem ted mladsi partner v otcove pravnicke firme... a co ty? nejaka zmena?

[21:07:27] Ell19 píše: ale, porad to same vydavatelstvi, znas to, prekladam, pisu, muj casopis taky zabere hodne casu, obcas neco odkecam na univerzite a tak, nic zajimaveho... a ta tvoje firma... znam ji?

[21:07:57] David08 píše: nevim, jestli ji znas, jmenuje se Král&synové... a nezoufej, jake je to vydavatelstvi?


A právě teď mi sklaplo. Firma Král&synové sídlí o dva bloky dál a je navíc jednacím orgánem našeho vydavatelství! Takže jsem se s ním musela někdy jednat, třeba po telefonu, nebo mailem, možná jsme se zahlídli v hale nebo na nějaké schůzce! Takže není vyloučené, že jsem s ním i spala. Jo tak to bude ještě zajímavé. Netušila jsem, co mi napíše, až mu zdělím, co já už vím.


[21:08:43] Ell19 píše: je to vydavatelství Lettersky...


Tři monumentální tečky a pak to přišlo...


[21:09:21] David08 píše: ja... to vlastne vim...


Ty tečky byly hrozivé.

[21:09:30] Ell19 píše: vazne? Takze jsme spolu spali?


Rozhovor k věci a bez vytáček. S jasným cílem - odhalit pravdu.


[21:09:33] David08 píše: ano... byl bych radsi ti to rekl nejak jinak, ale neslo to, dneska vecer jsem sebral odvahu ti to napsat, chtel jsem, abys to vedela


Po téhle zprávě jsem se odhlásila, oblékla se a šla do baru. Alkoholismus už asi nemám šanci popřít, ale kdyby se mi to podařilo, budu ráda. Sedla jsem si a objednala vodku s džusem. Nebylo nutné jezdit kamsi na jih Čech hledat Dominika (nejspíš stejně ženatého nebo s podobným handicapem). Bylo toho moc. Myšlenky mi lítaly v hlavě jako sardinky bojující o přežití v nádrži žraloků. Nebyla jsem schopná vyvodit jeden jediný rozumný závěr ani nic, co by mi pomohlo. Měla jsem hlavu jako střep, jako velkou prázdnou a přece naplněnou díru. Nebylo nic, nikdo a nikdy. Byl jen můj paralelní vesmír a ta sklenice s lehce naorandžovělým obsahem. A pak přišel velký třesk.

"Ahoj" ozvalo se za mnou sametovým hlasem.
Už nebylo co říkat. Stál tam, ve svém dlouhém černém kabátě, tak nevinně prohnilý (©), tak dokonalý, jako poprvé, tak nezapomenutelný jako naposled, ten, do něhož se zamilujete bere slov a bez pohybů. Jen tak si tam stál s pohledem - věděl jsem že tě najdu chlastat v baru.

Začala jsem brečet, on kývl na barmana, aby objednal dalšího panáka pro mě a jeden pro sebe, skočil ke mě na sedačku, objal mě a políbil do vlasů. A pak spustil ten sentimentální monolog o tom, jak se do mě zamiloval hned , když mě poprvé uviděl ještě na univerzitě, jak studoval na jiné fakultě, jak mě zdálky pozoroval, a zjistil si všechno, co mohl jenom vědět, sehnal si kontakt a bla bla bla. Když se dostal k tomu, jak se těšil na každé jednání s naší firmou, aby mě mohl zahlédnout, dala jsem mu ruku na ústa.

"Proč tě miluju?" zeptala jsem se.
Usmál se a řekl: "Protože jsem si souzeni."
Já, ta chladná děvka s narušeným sebevědomím jsem se k němu naklonila a i po takhle sentimentální větě jsem ho dokázala políbit na ta tolik známá a přece cizí ústa. Jak dokonalý pocit je cítit osudovost vztahu. Dopili jsme panáky, on zase zaplatil a zase jsme jeli ke mně do bytu. A celý týden jsme nešli do práce a jen jsem si povídali a žili. Jen tak, obyčejně z lásky. Jen proto, že jsme byli, jen proto, že být s ním, je ráj.

Je zbytečné popisovat jeho vlastnosti a vzhled, chování a zaměstnání, to jaký je v sexu, nebo to, že jsme se po dvou letech vzali a máme tři děti. To všechno říkat bylo úplně na nic. To nejdůležitější je pocit, že někdo takový existuje. Někdo jako on. Možná, že romantické konce jsou taky zbytečné. Ale kdo nevěří na zázraky, nikdy žádný neuvidí.