Luční víla

Kdysi dávno na jedné opuštěné louce plné lučních kvítek ležel chlapec, Leo bylo jméno jeho. Klobouk mu zakrýval unavené oči před žhnoucím sluncem a jeho ústa si pohrávala s tenkým stéblem. Leo byl unavený. Po chvíli lenošení na trávě zamhouřil oči a schoval se do říše snů.
Sličná dívenka, spoře oděná, přišla za ním do snu. A jako při filmové scéně, běžela za ním lokou, při zvuku melodické hudby...vlasy jí vlály a šaty obepínaly její sošné tělo. Pohladila chlapce po tváři. Sundal si klobouk z tváře a při pohledu na dívčiny rty a oči, které byly jako hluboký temný avšak neustále zelený les, rozzářil se.
Leo se posadil. Už už se chystal dívku políbit..ale zvedl se vítr. Obloha ztemněla a šlehaly blesky, které svítili přes celou oblohu. Dívka se Leovi pomalu vytrácela, ale on neváhal..rozběhl se..chytíl ji za ruku a pevně obejmul. Držel jí pevně jak jen uměl. Obloha se opět vyjasnila a ON upadl únavou na zem..
Začínal se pomalu probouzet a s tím mizela i jeho krásná luční víla..zavolala na něj: ,,Budu tu stále s tebou". Probudil se zklamán s zjištěním, že to byl pouhý sen...ale...na jeho ruce... H ...nevěděl, jak se mu tam to písmeno dostalo, ale byl si jistý, že má spojitost s tou nádhernou luční dívkou.