Nechtěj mě.....milovat....

...Jak to bylo pohádko?Zabloudilo kuřátko...

...nechci se pohnout,ne..neudělám to,vždyť proč taky? Budu ležet a vychutnávát si ten nepříjenmný pocit mezery těch pitomých matrací. Peřina péřová mě schová, tak jako vždycky.Do toho hlasy z televize,ten pocit,že nejsem sama...stupidně uklidňující..." Lhářko, lžeš si do vlastní kapsy..."...a ?

Tisíc nevinných očí...
Tisíc nevinných nocí...

Chtěla o něm něco napsat,něco...pak zjistila, že o něm vlastně nic napsat nejde....

Našla jeho triko,zrovna když ležela a něco ji tlačilo do zad.Jeho vlastně vůbec nebylo,bylo její a ona mu ho pujčila, když už po několikáté si ho odvedla domů...Vytáhla ho a koukala na něj.Byla trochu v rozpacích,ale ale peřsto v klidu.Dělala hrdinku sama před sebou.Vzala ho a jen ho posunula o kousek dál..Jakoby nic..Žádné triko-žádná noc...
Leželo tam ještě pár dní a ona stále dělala že tam není,až jednou v noci se probudila a hleděla přímo na něj.Blesky jí momenty té noci.Vzala ho a přivoněla.Celou dobu si byla jistá,přesvědčovala sama sebe,že všechno to,co se dělo,dělala pro zábavu,pro sebe,pro uspokojení své touhy...Tak to bylo až do téhle chvíle.S jeho vůní se jí rozbušilo srdce rychleji než kdy před tím,zavřela oči a cítila jeho ruce,jeho kůži,jeho polibky...pak usnula..
Ta vůně tam byla dlouho potom,potají chodila a snad i sama sobě tajila,že každý večer,každou noc si přivoní a až pak zavře očka a ponoří se do svých snů...

Bože,jak je hloupá.Několikrát jsem se jí to snažila říct,ale ona se jen smála.Tušila jsem to už tenkrát,ale ona mě neposlouchala.On byl pro ni dokonalým stvořením vášně a touhy a jen on dokázal uspokojit to,co ona tolik chtěla.Neříkala tomu Láska,ta pro ni v tuhle chvíli neexistovala..Láska nebyla...Touha byla víc,ta ji naplňovala,společně s vášní....

Dělila se s jinými,je to zvláštní ale jí to nevadilo,co jiného ji vlastně zbývalo?!Neptařil jí,nebyl ničí.A to i v případě,že v jeho objetí byla jiná žena.Byla schopná podstoupit všechno,vydržet...Odměnou jí byly jeho polibky,dotyky..Na chvíli..Pak? Nic,čekala dál...

Chtěla jsem si teď vybavit její jméno..prázdno..Už ani nevím,jak se jmenovala..

Tisíc nocí
A těch očí..uplakanejch..?!
(nána)

*osm měsíců...*
"...nevím,jestli jsem přímo zamilovaná,můžu bejt bez něj,jsem schopná ustát,že je s jinou,ale spíš je to chtíč..nebo touha...nebo něco takovýho.Když přivoním k jeho triku ve kterým u mě spal a cítím jeho vůni,dějou se ve mě šílený věci.A spíš se bojím,že když mu to řeknu,přijdu o ty chvíle.Samozřejmě bych asi chtěla víc..Je to nezvyk když u mě není,tím větší nezvyk je,když u mě spí někdo jinej,třeba ten Martin.Nějak mi to nešlo překousnout a nic mi to ani nedalo.Je to zvláští,tohle zažívám poprvé...."

Mít rád člověka za to,jaký je a zárověň ho za to i nenávidět,nějak takhle to cítila.Měla ráda něco uvnitř něj,jen pořád nemohla přijít na to,co to "něco" je...

Navštívila místa,kde to všechno začínalo.Po dlohý době chodila po místnostech kde trávili těch pár společnách chvil.Ta jediněčná vůně toho baráku,toho bytu,jí vracela vzpomínky na chvíle,kdy tady přespávali.Ležela v posteli a všechno si přehrávala.Jak spolu stáli v koupelně,jak chodili spát a pak se do rána bavili tím,že se milovali..a když nedělali zrovna to,tak si prostě lehli a usnuli.
Byly to chvíle,kdy se cítila jiná,lepší.Touha v ní probouzela pocity,které nikdy nevnímala.Cítila se žensky a měla potřebu se zlepšovat,zdokonalovat.Dělala to pro něj,ale vůbec o tom nevěděla.Tohle místo jí udělalo šťastnou,vrátilo jí chuť do života,kterou ona tak postrádala..Čas šel dál a všechno změnil..pocity zmírnil nebo prohloubil a spousta jiných věcí zavinil..

psaní není utrpení,ono se z utrpení rodí...
však co je utrpení ?

"Vždycky jsem nenáviděla slovo naposled a přesto jsem ho řekla,i když jsem v duchu doufala,že naposled to není..."


Jak to bylo pohádko ? Zabloudilo kuřátko....a jestli se našlo ?..Milé děti,ono tohle kuřátko se ani moc najít nikdy nechtělo..Bloudí světem a hledá dokonalost....