Opravdový příběh III

Stál jsem naproti ní, celkem blízko, a ze sálu za námi zněly Tři Sestry. Mexiko, má oblíbená.
Bezmyšlenkovitě jsem vzal dlouhý pramen jejích krásných vlasů mezi prsty a stále netušil co říct.
- Alice…začal jsem a hned zase skončil. Opravdu duchaplné! Tak jsem se na tuto chvíli chystal, a najednou netušil co říct.
Co vlastně říct zadané holce, kterou téměř neznáte? Jediné, co máte je ten skvělý pocit když je vedle vás, pocit, že vám rozumí i beze slov. Jistotu, že až odejde svět zase zešediví, a že budete zase poloviční. Také máte neschopnost ubránit se jejímu úsměvu a především pohledu jejich přenádherně hlubokých očí. Bušící srdce, zrychlený dech, touha. To je vše, co máte. Tak co říct?
Odvážil jsem se jí podívat do očí. Měl jsem pocit, že je tam všechno co jsem kdy hledal. Najednou jsem věděl co dělat. Vzal jsem její obličej do dlaní a líbal ji. A to bylo ono. Věděl jsem to, a cítil jsem, že je na tom stejně.
- no to si ze mě děláte prdel! ozval se za námi šokovaný hlas. Pustil jsem Alici a otočil se.

Ležel jsem na gauči a zíral do stropu.
- dej si na to tohle, Davide..ozvala se máma a podávala mi mraženou zeleninu, zabalenou v igelitovém pytlíku. Beze slova díků jsem tu studenou hromádku a přimáčkl ji na tvář.
- nechceš mi říct co se stalo? posadila se na okraj gauče a vrhla na mě ten svůj pohled. Pohled mámy, která tuší, ale chce to slyšet od vás. Ten pohled, který vás miluje a nikdy neodsoudí.
- nerad bych tě zklamal ještě víc, mami…vykrucoval jsem se. Neměl jsem chuť se chlubit mámě tím, že jsem spal s Pavlovou holkou a Pavel na to přišel. Pavel, který u nás skoro vyrůstal, s našima jedna ruka, s Ondřejem strávil téměř celý život, od školy přes vojnu až doteď. Pavel, který mě vždycky bral jako mladšího bráchu, tahal mě ze všech mých pubertálních průserů a bral mě na různé akce, kam bych se jen tak nedostal, například kvůli věku či z nedostatku známostí.
Bouchly dveře a následoval dusot po schodech. Sotva jsem se posadil když se dveře do obýváku rozletěly. Ondřej.
- nejradši bych ti tu hubu rozsekal ještě víc, ty kreténe! Ale vidím, že Pavel to neodfláknul! zařval na mě a máma vyskočila.
- Ondro…zalapala po dechu. Ve dveřích se objevila Jana, bratrova přítelkyně, propíchla mě vyčítavým pohledem a Ondřeje pro jistotu vzala za rameno.
- jak si, sakra mohl něco takovýho udělat! Pavel je úplně zničenej! To je jako bys to udělal mě, chápeš? S tebou jsem skončil, Davide. Tohle ti neodpustím.
Vyrazil tak rychle jak přišel, máma s Janou hned za ním. Jana si neodpustila ve dveřích otočku ke mně s komentářem: tohle jsi fakt posral, Davčo.
- to vím i bez tebe! houknul jsem na ní vztekle a znovu si přimáčkl ledový pytlík na tvář.
Netušil jsem, že může být ještě hůř. Hůř, než když jsem viděl Alici odcházet s Pavlem.

Ponořil jsem se do práce jak to jen s jedním okem šlo. Na druhé jsem stále neviděl. Když jsem pracoval, neměl jsem tolik času přemýšlet nad následky svých činů. Život se dal najednou lépe přežít. Zapípal mi mobil. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Po chvíli se zvuk zprávy ozval znovu. Prohledal jsem bundu a otevřel příchozí zprávy. Upomínka z knihovny, to jsem hned smazal. Při pohledu na neznámé číslo se mi rozbušilo srdce. Zadoufal jsem…a nebyl zklamán.
AHOJ DAVIDE, MRZI ME CO SE STALO. RADA BYCH UDELALA NĚCO CIM BY SE TO ZLEPSILO – ALESPON MEZI TEBOU A ONDREJEM. OPRAVDU ME TO MRZI. JAK TI JE? BLBA OTAZKA, VIM. MUSELA JSEM TI NAPSAT. ALICE.

Obdivoval jsem rychlost a lehkost, kterou zdolávala kopec směrem k hradu. Očividně pohyb nebyl její nepřítel. Otočila se a rozesmála se když uviděla tu vzdálenost mezi náma. Smál jsem se s ní. Přidal jsem do kroku a dohnal ji.
- pojď…smála se a podala mi ruku. Rád jsem ji přijal, a v mírnějším tempu jsme kráčeli k hradu. A když jsem ji na hradbách s dokonalým výhledem na okolní krajinu políbil, nebránila se ani trochu. Užili jsme si skvělý den a já se těšil na to, že přijou další.

- Davide, jaký tohle má smysl, sakra? Ty chceš být s holkou co je pořád s někým jiným, s holkou co svýho kluka v klidu podvede? To by ses nebál, že ti bude dělat to samý? hučel do mě Jirka.
- ty bys to měl dát do kupy s Ondřejem, a tím že budeš uhánět Alici si ho fakt neusmíříš. Navíc, co je to za holku? Je s tebou i s tim svým…nemá to budoucnost, budeš akorát zklamanej. Stopni to, dokud tě to nebude tak bolet..vždyť bys jí nemohl věřit…co když se jako kurva nechovala poprvý? Promysli to…

Nikdy jsem nepsal žádnou zprávu tak dlouho. Bylo po obědě a já začal v osm ráno. Nakonec jsem ji poslal.

ALICE, OMLOUVAM SE ZA PROBLEMY, KTERÉ JSEM TI SVÝM CHOVANIM ZPUSOBIL. VER, ZE JSEM DOOPRAVDY NECHTEL NIKOMU UBLIZIT. DLOUZE JSEM PREMYSLEL A TENHLE VZTAH NEMÁ ZADNOU BUDOUCNOST. BUDE LEPSI TO STOPNOUT. PROMIN, ZE TI TO PISU TAHLE SRABACKY DO ZPRÁVY, ALE DO OCI BYCH TI TO PROSTE NEDOKAZAL RICT. NEZLOB SE NA ME. OPATRUJ SE.

Její odpověď byla rychlá a stručná.

NEZLOBIM SE NA TEBE. DAVEJ NA SEBE POZOR A MEJ SE DOBŘE.

Zasáhlo mě to mnohem víc než jsem čekal.