Všude dobře, tak co doma?

„Všude dobře tak co doma.“ Zahlásila jsem, když jsme s Katy a Samim vpadli do hotelu obtěžkáni těžkými zavazadly. Sami byl naštěstí tak strašně ochotný a vzal mi můj batoh s léky a všemi potřebami, které jsem jako správný zdravotník měla mít. Rozhlédla jsem se po hale a vydechla úžasem. Pěkný hotel to naši reprezentaci vybrali. Jako první jsme s Katy zbystřily na bar a šibalsky se na sebe usmály.
„Ha.“ Vyhrkla jsem.
„Ha.“ Odpověděla Katy.
„Notoričky.“ Zakoulel očima Sami a přehodil si batoh na druhé rameno.
„Musíme přece ochutnat zdejší pití. Ne snad?“ Drkla jsem do Kat a ta začala kývat hlavou ale pohled upírala někam před sebe do skupinky hokejistů.
„Huhuu nudit se nebudem.“ Zajiskřilo ji v očích. Tentokrát jsme se Samim protočili oči oba dva.
„Nevyzpytatelná.“ Zabručel Sami a nesl můj batoh po schodech nahoru.
„Kat. Asi jsi nikdy neslyšela o tom, proč jsou sportovci právě sportovci. Jsou totiž natvrdlí. Nic jiného neumí. A jsou to suchaři. Určitě ani nedokážou mluvit o normálních věcech. Všude v hlavě mají jen taktiky a strategie. Věř mi, že by jsi s nějakým usnula.“ Tlačila jsem ji směrem po schodech k pokojům a cestou zachytila něčí pohled.
„Ale třeba bych s ním ráda usnula…vyčerpáním.“ Zasmála se. Blbá letuška. Neměla ji nalívat tolik toho Martiny.
„Tak možná nudou zlato.“ Otočila jsem se za hloučkem, který poslouchal pokyny trenéra a vedoucího hotelu, který se rozplýval nad tím, jak je rád, že může hostit zrovna finskou reprezentaci. Kecal. Viděla jsem ho, jak při našem příchodu spěšně sundával z recepce Švédskou vlajku.
V pokoji jsem se spokojeně svalila na velkou postel a zabořila se do hromady polštářů. Po hladké látce něco sklouzlo a praštilo mě to do čela. Zaskučela jsem a podívala se co to je. Malá lahvička Jacka Danielse. Zkoumala jsem nazlátlou tekutinu, když do pokoje vtrhla Katy a Sami zároveň.
„Mám čokoládičku.“ Vyjekla Katy a skočila mi na postel. Mmm někde tady musí být i čokoládka. Pak ji najdu. Sami zůstával u dveří a zápasil s uzávěrem lahvičky. Pak si lokl a zabručel.
„Pravá whisky z drsné země.“ S Katy jsme se zahrabaly do opravdu požehnané hromady polštářů a vybuchly smíchy. Jela bych s nimi klidně na konec světa.

****----****----****----****----****----****

Ráno přišlo brzy a se vší drtivou sílou. Sotva jsem zvedla hlavu dostala jsem zásah sluneční paprskem. Jsem zvědavá, co nám řeknou na to, že jsme vypili malé lahvičky Jacka Danielse ze všech prázdných pokojů. Vykutálela jsem se z postele, vzala jsem to přes ještě nevybalený kufr a ven na chodbu. Se zavřenýma očima jsem zabušila na pokoj Samiho a pak na Katy. Sami se neozýval, ale Katy po chvíli vykoukla Oblečená střapatá jako já a měřila si mě jedním okem.
„Jdu na snídani. Všichni už určitě odjeli na stadion na trénink a tak budeme mít klid.“ Střapatá hlava ve dveřích přikývla a vyšla z pokoje.
„Sami ještě spí?“ Zabručela, když jsme scházely po schodech. Po ránu měla srandovní chraplavý hlas.
„Asi ne. V pokoji není.“
Vešly jsme velkými dveřmi do jídelny a ztuhly v pohybu. Upíraly se na nás oči celého reprezentačního týmu. Někteří měli plnou pusu jídla, nebo se zrovna smáli. Jiní ztuhli s rozpřaženýma ruka, jak divoce něco popisovali.
„Perkele!“ Vyhrkla Jsem jednohlasně s Katy. Tryskově jsme zasedly za nejbližší stůl a schovaly se za nabídku jídla.
„Neříkala jsi, že už měli být na stadionu?“ Drkla do mě Katy, když jsem se snažila si aspoň trochu poupravit vlasy v odrazu v lžičce.
„Asi jsme vstaly trochu brzo…to ten zatracený časový posun.“ Zasyčela jsem a stáhla si vlasy do culíku.
„Dobré ráno holky.“ Přisedl si k nám Sami, když už jsme se obě tlačily toasty a postavil před sebe radioaktivně vyhlížející nápoj, který doslova svítil na stole před každým hokejistou.
„Co to sakra je?“ Ohrnula nad tím nos Katy a já se radši ani nedívala. Zato Sami se nad tím usmíval jako sluníčko a oči mu přímo žhnuly.
„To je energetický nápoj. Jsou v tom snad všechny vitamíny a živiny, co sportovci potřebujou.“ Zvedl skleničku že se napije, ale na poslední chvíli jsem ho zarazila.
„Počkej.“ Zvedla jsem to před oči a pořádně prohlídla. Nechci se zabít. Pomalu jsem se trochu napila a vyprskla. „Bože…to je…aaa.“ Napila jsem se rychle multivitaminu, co dostali normální lidé k snídani, ale pachuť nepřecházela. „Umírám. Katy nepij to.“ Vyhrkla jsem přiškrceným hlasem, ale bylo pozdě. Vzápětí jsem dostala do obličeje spršku nazelenalého hnusu.
„Promiň.“ Zasýpala a zhroutila se na stůl.
„Vy dvě jste barbaři.“ Urazil se Sami a jeho blonďatá hlava nám zmizela někde mezi ostatními šílenci, kteří pijí tu břečku.
„Měl by nám být trochu vděčný, že jsme ho nenechaly doma.“ Zahučela Katy někam do desky stolu.
„Slečno Shadowsová.“ Ozval se mi u ucha něčí hlas. Byl to trenér Doug Shedden.
„Ano.“ Snažila jsem se nasadit nejnormálnější hlas.
„Za deset minut je odjezd na stadion.“
„Já jedu taky?“
„No jistě.
A sakra. Vykulila jsem na Katy oči a ta jen pokrčila rameny a založila si ruce za hlavu. Určitě už byla celá šťastná, jak si projde Québec a nebo se bude válet v posteli.
„Vás bych tam také rád viděl. Aby jste mohla napsat článek o tom, jak vypadá trénink před zápasem.“ Mrknul na ni šibalsky. Asi nebude až zas takový suchar. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy při pohledu na to, jak Katy klesla čelist.
„Zápas s Ruskem je večer a tak se musíme připravit. Máte ideální příležitost.“
„Sbohem Kanado a svobodo. Je ze mě otrok tisku.“ Složila se zpět na stůl a zvednout jsem ji musela až já při odjezdu.
Vzhledem ke kocovině pro nás cesta autobusem na stadion jako noční můra. Při každém jemném poskočení se semnou zatočil svět a sevřel žaludek.
„Mě nějak není dobře.“ Zaskučela Katy, bledá jako stěna.
„Jo mě taky.“
„Jak je vám tam vzadu?“ Zamával na nás zepředu Sami, který diskutoval s trenérem a některými hráči. Tím se na nás otočily hlavy všech přítomných. Kdyby to šlo, tak bych asi zbledla ještě víc.
„Já ho zabiju.“ Zasyčela Katy a zavřela oči.
Rychlostí téměř závodního šneka jsme dojeli na zimní stadion. Rychle jsem vyběhla ven a téměř líbala pevnou zem. V mžiku mě ale všechna radost přešla, když jsem si vzpomněla na ten obrovský těžký batoh s ´´první pomocí“ Sami zmizel v nenávratnu s trenérem a Katy studovala jednoho hráče za druhým a hledala, zda ji některý z nich neokouzlí. Byla jsem na tu velkou těžkou věc sama. Chytla jsem jedno ucho a s vypětím všech sil zatáhla. Pohnul se asi o pět centimetrů a jediným efektem bylo, že vypadl ze zavazadlového prostoru autobusu. Řidič se ušklíbl a odjel. Gentleman. Jako vzpěrač před vrcholovým výkonem jsem se zhluboka nadechla, stabilně postavila a znovu zatáhla. Jestli si někdo myslel, že bude strašně vtipné, když mi do něj dá pár cihel tak to vtipné opravdu není.
„Nechcete pomoct?“ Přiskočil ke mně jeden z hráčů a zářivě se usmál. „Já jsem Petri.“ Chytil jedno ucho a trhnul s ním. Batoh se ale ani nehnul. Tenhle týpek byl fakt divný. Pořád se usmíval, jakoby byl někde na módní přehlídce. Svalů ale moc nepobral.
„Emily.“ Potřásla jsem si sním rukou.
„Máte to pěkně těžký.“ Při narození dostal asi úsměv do základní výbavy.
„Trošku…“ Špitla jsem.
„Tak asi budeme potřebovat ještě něčí pomoc.“ Rozhlédl se po spoluhráčích, kteří se pomalu ztráceli v budově. „Hej Anssi.“ Z davu se odtrhnul tmavovlasý hráč v černobílé mikině. Měl takový zvláštní pohled. Jakoby zasněný a smutný. Když se moje oči střetli s jeho žaludek a srdce mi udělali kotrmelec a žaludek zalilo příjemné teplo. Viděl mi snad do všech vnitřností.
„Nějak nám to nejde zvednout. Pomůžeš mi? Odneseme to tady doktorce na ošetřovnu.“ Anssi přikývl zvednul batoh a odešel. Zůstala jsem stát jako opařená. Otočila jsem se na Petriho, který zčervenal a podrbal se na hlavě.
„Jsem teď nějak netrénoval no.“ Zabručel a zmizel. Doběhla jsem na ošetřovnu a doufala, že tam Anssi ještě bude. Když jsem vešla do dveří, zrovna z batohu vytahoval věci a skládal je na lůžko.
„Eee to nemusí-te. Já si to vyložím sama.“ Bylo mi strašně trapné a divné mu vykat, když byl tak zhruba stejně starý jako já. Narovnal se a vytáhl z batohu dva kvádry.
„Někdo vám tam strčil cihly.“ Zvedl obočí a i s cihlami v rukou odešel. Proč vždycky, když odchází musím zůstat stát jako zcepenělá? Zatřepala jsem hlavou a podívala se na batoh. Takže cihly.
„SAMI!!!“