Jde přece jen o inspiraci ! II

Když mě David postaví na zem, Hynek stojí přímo vedle mě. Chopím se tedy příležitosti a lehce se k němu přitisknu.
"Ahoj. Máš se fajn?" můj milý tón a kamarádský výraz ho na chvíli zmatou, ale pak přimhouří oči.
"Jo, přímo skvěle." lehce se uměje a já cítím, že tohle se mi teda nepovedlo.
"Už pár měsíců mě nic netíží!“ jeho milý úsměv mě nenechá na pochybách, co tím myslel.
Ten HAJZL! Cítím, jak rudnu vzteky. Nenech se vytočit, nenech se vytočit… Opakuji si, ale není mi to nic platné. Vztek se mi šíří tělem jako jed a proniká do nejzazších koutků mysli.
Jak chceš! Prolétne mi hlavou a já s maximálním úsilím sklopím hlavu.
„No… tak to je fajn.“ Otočím se od něj a slzy vzteku mi teď přijdou náramně vhod. Koutkem oka zachytím Davidův znechucený pohled.
„Tos nemusel!“ Vyštěkne a položí mi ruku kolem ramen. I ostatní se na Hynka dívají s nelibostí. Prima, takže partu mám na své straně! Vztek se rázem rozplyne. Klopím oči a okázale si otírám tváře. Mám co dělat abych nezačala jásat. Vítězoslavný pocit mi nemůže zkazit ani fakt že jediná Bára se nezapojuje do mého utěšování. Co je mi po ní! Nejdůležitější je, že Hynek nerozhodně přešlapuje na místě a tváří se zaraženě. Má pravdu chlapec, za normálních okolností bych mu vyškrábala oči ale teď ne. Cítím se silná jako nikdy. Jak opojný pocit manipulovat lidmi!
„Eli? Dáš si něco na pití?“ David. Jak je roztomilý, postavil se svému nejlepšímu kamarádovi. Jenže po dnešku už o mě nebude chtít ani slyšet. Škoda. Náhle na mě padne opravdová úzkost, ani nevím z čeho. Podívám se mu do očí a, jako už tolikrát, mě napadne, jak jsou zvláštní. Krásně modrozelené, někdy něžné, jindy jiskřící šibalstvím. A taky hluboké, zamilované, zářící erotikou a příslibem…
Tak moment! Co to dělám? Na co to proboha myslím? Vzpamatuj se Elen, vzpomeň si, proč jsi přišla!
Už pár měsíců mě nic netíží… vybaví se mi náhle jako bych ta slova měla vypálená v mozku. Nebo snad v srdci? Ale vždyť před chvilkou jsi snila o Davidovi. Sakra!
Podrážděně zatřepu hlavou a znovu se zadívám na Davida. Tváří se zmateně. Je teď nějak blízko. Pro jistotu se odtáhnu a s nově nabytou jistotou nahodím smutný úsměv.
„Mojito prosím. Kdybys byl tak hodný.“ Úsměv trochu prohloubím, ale on mi ho vrací jen opatrně. Že by si všiml mého zaváhání? To ne mohlo by to všechno pokazit! Zabloudím pohledem k Hynkovi. Nedívá se však na mě ale na Báru! Zkoumavě, jako by ji viděl poprvé. A ona cudně klopí oči. Zrovna ona, která si umí chlapa omotat kolem prstu jako nic a flirt je její koníček snad od 14 let!
Nemám čas, dál to rozebírat, Mojito přede mnou přistane a David už se zase normálně usmívá. Naštěstí! Usrknu a dojde mi, že to nebyl nejlepší nápad. Potřebuju čistou hlavu, abych nevyvedla nějakou blbost. Mezitím už se konverzace rozproudí a mě nezbývá než se zapojit. Je to jako za starých časů, ovšem s tím rozdílem že mě kolem ramen nesvírá Hynkova ruka. Možná mi to chybí ale o zábavu se mi stará David, pár dalších přátel a Mojito takže na nostalgii nemám čas.
***
Slastně se protáhnu a věnuji svému saténovému prostěradlu milenecké pohlazení. Koupila jsem si ho po rozchodu s Hynkem jako útěchu. Otevřu oči a pomalu se mi začínají vybavovat události předchozího večera. Davidovi oči. Hynkův pohled. A mojito. A taky panáky tequily. Odchod z klubu. David mi pomáhal do kabátku a já jsem mu vykládala o dívce na mostě. Smějí se mi a pak jdu domů. Sama? Sakra mám okno! Odhrnuju peřinu a vrhám se k počítači. Můj byt 1+1 mi absolutně vyhovuje. Malinký s rychlým přístupem ke všemu. ¨
„Tak dělej, no tak DĚLEJ!“ Pobízím svého miláčka. Konečně naskakují první ikonky a já nedočkavě trhám myší. Ještě se nestačí pořádně vzpamatovat a já už zapínám internet. Facebook ví vše přece ne? Jakmile stránka naskočí, sjíždím dolů. Šťouchnutí od pár lidí ze včerejška mě nezajímá. A mám to! Vím, že včera Eva fotila. Projíždím fotky, než narazím na sebe. Sedím vedle Davida, jednou rukou se mu opírám o rameno a v druhé vítězně třímám Mojito. Další fotka mě zachycuje nahnutou přes stůl a něco šeptající Martině, jedné z nejlepších lidí z party. Můj rozzářený výraz říká jediné. Jsem opilá. A dost.
Sakra! Další fotky jsou víc než výmluvné. Bavila jsem zjevně nejen partu ale celý Amsterodam. Fotky z venku už tak jasné nejsou až na jednu. Opírám se Davidovi o bok a můj pohled je víc než dychtivý. Co mě ale potěší je zamračený Hynek v pozadí. Paráda! S další fotkou ze mě euforie rychle vyprchá. David mě drží kolem pasu a odvádí pryč. Dovedl mě snad domů jen on?