Všude dobře, tak co doma? V

Znovu jsem pomalu vyjela na ledovou plochu a šnečí rychlostí jela kolem mantinelu. Když mi podklouzla noha chytla jsem se a ušetřila tím zadek. Jestli si brzo neukousnu jazyk, tak nevím.
Opatrně a zlehýnka. Pravá...levá..prvá...levá...levá...levá....mantineeel.
"Chtělo by to učitele." Ozvalo se za mnou, následováno zvukem bruslí zvolna klouzajících po ledě. Kéž by mi to taky šlo tak lehce jako...Anssimu!!
"A nebo to vzdát." Zamumlala jsem a chtěla se dát na odchod. Nejspíš si chtěl sám zabruslit a nebo se mi vysmát?
"Počkej...prosím." Naléhavost v jeho hlase byla zřejmá, když jsem se sápala po okrajích mantinelu k té malé mezírce, kterou bych se dostala na pevnou, což znamená ne kluzkou zem.
Přijel až ke mě a chytil mě za ruce.
"Chce to jen klid a nebát se pádu. Když se tomu budeš snažit vyhnout, tak automaticky budeš křečovitá a spadneš." Táhnul mě slabě a sám jel pozpátku. Pozorovala jsem jak mé nože neobratně a vratce jedou po ledě, zatímco Anssiho jeli klidně souvisle a pevně. "A nedívej se dolů na brusle." Usmál se a zvedl mi bradu, tak, že jsem se mu chtě, nechtě musela podívat do očí. Tak strašný pocit provinění a zmatku mě donutil vytrhnout se mu ze sevření.
"Co to má.." Nedořekla jsem, protože jakmile mě Anssiho ruce pustily, žuchla jsem automaticky na zadek a jeho při zběsilé snaze se něčeho zachytit strhla sebou.
"V pořádku? usmál se, ale ramena se mu otřásala potlačovaným smíchem. Já byla ale rozčílená a zmatená.
"Co to má znamenat?" Zaskučela jsem a potlačila chuť si mnout bolavý zadek. Znovu mě chytil za ruce a díval se mi do očí. I když jsem cítila nepřekonatelnou touhu mu uhnout pohled jsem mu vzdorovitě oplatila.
"Každý děláme chyby. A já si uvědomil, že byla blbost hned se chovat dotčeně...ani jsi nás neznala ten první den. Tyhle názory, že jsme jen banda idiotů slýcháme často a není to nic příjemného. a přitom ti lidé nevědí že třeba Antti má doktorát z fyziky, ale sport ho prostě baví víc." Pokrčil rameny a dál zkoumal moji tvář, jako by se snažil odhadnout mé reakce.
"Takže proto že ses mi rozhodl odpustit mám dělat co? skočit ti kolem krku a doufat že si to nerozmyslíš?" Vjelo do mě snad samo peklo, když jsem tohle vůbec řekla nahlas, i když jsem doufala, že přesně tohle řekne. Přetočila jsem se na kolena a plazila se pryč k dvířkům.
"Em počkej. Stůj." Snažil se najednou rychle zvednout, ale v plazení jsem už byla přeborník. (XD) Chytil mě za kotník a stáhnul pod sebe. Ta situace musela pro náhodného pozorovatele vypadat dost komicky. Zrychleně jsme oba oddechovali a vzdorovitě se dívali tomu druhému do očí.
"Já ti odpustil, tak ty teď odpusť prosím tu mou blbost." Od pusy mu stoupala pára a monokl už skoro zmizel.
Koutky se mi automaticky roztáhly do úsměvu. Vyprostila jsem zpod sebe ruku a přitáhla si ho za krk k sobě. Znovu jsem ochutnala jeho rty. ale tentokrát už to bylo silně oboustranné. Tak krásná je naplněná touha. Dokáže hřát, že ani ten led mě nezebal do zad. Divila jsem se že neroztál na celém stadionu, jak mi bylo nádherně teplo. Anssi mě sevřel pevně v náručí. Jazyky jsme si vyšli vstříc a oba se chvěli vzrušením. Bylo to daleko lepší, než ten první polibek. Ani nevím, jak dlouho jsme tam tak leželi, protože čas, jakoby se zastavil. Led mě pomalu ale jistě začal zebat do zad, ale bylo mi to jedno. Nechtěně jsem se zachvěla a Anssi se odtáhl. Měla jsem co dělat, abych zklamaně nezabručela.
"Je ti zima?" Byl tak roztomilý, když měl v očích ten starostlivý pohled a nos slabě zarudlý chladem.
"Trošku." Prohrábla jsem si vlasy abych potlačila třes. Stejně si toho nejspíš všimnul, protože vstal a vtáhl mě k sobě nahoru. Držel mě pevně v náručí a já konečně na bruslích cítila stabilitu.
"Promiň, já musím ještě..." Usmál se a znovu se svými rty vpil do mých. Musela jsem se usmívat.

Na hotel jsme dojeli s bouřkovými mraky v patách. Anssi mě ale před vchodem zastavil.
"Počkej..." Nervózně se podrbal na krku a hledal správná slova. Usmívala jsem se jako zamilovaný idiot.
"Vejdeme tam, jakoby se nic nestalo." Pohladila jsem ho po tváři a políbila na tu dlouhou cestu po chodbě hotelu. V dálce se zablesklo a ozářilo všechno kolem.
"Je to strašné. Nejradši bych si tě donesl na pokoj v náručí, ale kdyby to viděl trenér, tak mě přetrhne." Zašeptal tak blízko mých rtů, že jsem na nich cítila každý závan jeho dechu.
"Já to chápu." Spustil se prudký déšť. Krčili jsme se pod malou stříškou před vchodem a tiskli se k sobě. Propletla jsem prsty s jeho. Políbil mě na hřbet ruky a odešel. Chvíli jsem ještě čekala a zhluboka dýchala vlhký vzduch a naslouchala prudkému šumění deště. Vykročila jsem z pod ochrany stříšky a nechala se smáčet kapkami. Jak je jenom možné, že se plní to, v co jsem ani nedoufala. Přehodila jsem si přes ramena svázané brusle a s bradou vztyčenou vešla zpříma do hotelu. Do cesty mi ale vstoupil Petri.
"Ahoj doktorko." Mrkl na mě rádoby svůdně.
"Hmm ahoj." Otřela jsem si dešťovou kapku, která mi stékala po čele.
"Zdržela ses na stadionu?" Cvrnknul prsty do mokrých bruslí.
"Eee jo. zdržela no. Chtěla jsem si trošku zabruslit." Celá jsem se uvnitř chvěla při představě toho, že Anssi si teď chodí po pokoji bez trička.
"Bych ti mohl dávat soukromé lekce bruslení." Nasadil svůj oslepující úsměv. V očích mu blýskalo dvojsmyslnou narážkou. Pochybuju že by mě chtěl učit bruslit jen tak za nic.
"To je dobrý, já bruslit umím." Nahlížela jsem mu přes rameno a hledala někoho, kdo by mě zachránil. Zjevně ho moje odpověď překvapila, jako bych mu zkřížila plány.
"Mmm tak něco jiného. Nedáme si skleničku?"
"No ráda bych, ale mám tady mokré brusle..nejsou moje a nechci aby zrezivěly"..aaa blbost. "a mám mokré vlasy a navíc semnou chtěl mluvit trenér. Takže mě omluv." Protáhla jsem se kolem něj a jako tornádo vyběhla schody. V hlavě už jsem měla jen a jen Anssiho.
"Kde sakra pořád vězíš?" Ozval se zamnou vyčítavý hlas.
"Jejda Katy. No byla jsem na tom stadionu." Skryla jsem nervozitu za vyrovnaný úsměv. Vzrušení semnou přímo lomcovalo, ale na povrchu jsem nedala nic znát.
"Aha no vlastně. Pozdravuje tě Vivian. Nezajdem si na skleničku Finlandie?" Pohrávala si s rukávem a bylo vidět její tetování na ruce. Popravdě bych ráda šla, ale bylo tady jedno velké ALE.
"Víš jsem docela unavená asi si půjdu lehnout. Neděje se něco?" Zamračila jsem se, když jsem si všimla, že je nějaká smutná.
"Ale nic. Jen že..ach jo je to blbost, ale štve mě, že se mi třeba ani neozve Janne. Nějak si tu připadám odříznutá a nevím co se děje doma." Pokrčila rameny.
"Zlato moje pojď ke mě." Došla jsem k ni a objala ji. Je pravda, že jsem si tak taky občas připadala. "Za chvíli to tady skončí a my se vrátíme zase domů a uvidíš, že ti to tak po dvou, třech týdnech tady bude chybět." Mrkla jsem na ni povzbudivě.
"Asi máš pravdu." Usmála se. "Kdyby jsi potkala Samiho, tak ho pošli zamnou na bar." Usmála se a seběhla dolů ze schodů.
Upřímně jsem doufala, že ho nepotkám, protože Sami by byl schopný mě přemlouvat ať s ním jdu hrát pexeso jen aby mě zdržel, když spěchám. Znovu jsem se dala do běhu po schodech a vrazila do...
"Jej trenére. Do-do-brý večer." Zakoktala jsem se a nedobrovolně zčervenala. Tady mě někdo pokouší.
"Slečno Shadowsová. Zrovna jsem vás hledal. Usmál se a přejel si palcem po vlněné vestě. Nejspíš to dělal často, protože vlna na tom místě byla žmolkovitá a nažloutlá.
"He...vážně?" Podivila jsem se, protože trenér semnou moc nemluvil. Vybral si přímo dokonalý okamžik.
"Ano. Chtěl jsem vám poděkovat. Opravdu vzorně se staráte o naše kluky. To jak jste zakročila u Jussiho bylo naprosto profesionální. A také Anssi..potkal jsem ho asi před deseti minutami...vypadá díky vaší péči zase v pořádku, možná dokonce i lépe." Znovu přejel palcem po vestě a zasmál se a mě při jméně Anssiho zacukalo snad v celém těle.
"Ale to nestojí za řeč. Vždyť kvůli tomu jsem tady." Mávla jsem křečovitě rukou.
"Není vám něco? Celá se chvějete a nějak svíjíte, jakoby se vám chtělo...o bože." Zrudnul. Ha náš trenér...tvrdý vyrovnaný chlap zrudnul. "O-omlouvám se. Já vás tady zdržuju a vy jste si nejspíš běžela odskočit. Ještě jednou se omlouvám a děkuji za vše." Dřív než jsem ho stačila vyvést z omylu zmizel o patro níž. Zdálo se, že všichni se nějak shromažďují na baru. Málem jsem se válela smíchy po podlaze, jak pan Sheden znejistěl. Ale to už řešit nebudu. Přede mnou bylo ještě jedno patro. Schody jsem brala po dvou a už cítila Anssiho teplou náruč.
"Em. tady jsi. Tě hledám po celém hotelu." Ozval se za mnou udýchaný hlas.
"CO JE SAMI?" Zakřičela jsem. To už je vážně jak naschvál. Venku se silně zablesklo a hned se ozval i burácivý hrom, který zatřásl s celou stavbou.
"Pááni!" Zareagoval na otřes Sami a chytil se zábradlí. "No se hned nerozčiluj. Jsem si zadřel třísku." Strčil mi před obličej do krve rozšťouraný prst a pinzetu. "a nemůžu ji vytáhnout." Opravdu jsem se musela přemáhat, abych mu prst neukousla. Vytrhla jsem mu pinzetu z ruky a dvěma jistými pohyby třísku vytáhla.
"Co jsi proboha dělal." Usmála jsem se na něj, jako na debilní děťátko.
"Co asi. Rval si klacek do prdele, chytrá." Osopil se na mě. Zvedla jsem ruce v obraném gestu.
"Promiň! Už se neptám." Otočila jsem se a dospěla konečně do třetího patra. Ještě jsem se rychle nahnula přes zábradlí.
"Sami!" Houkla jsem.
"No?" Objevila se v prostoru mezi schodišti jeho hlava.
"Máš jít za Katy na bar. Víš že se bojí bouřek."
"Jasně." Mávnul na mě a zmizel.
Rozhlédla jsem se po chodbě. Nikde nikdo. Čistý vzduch. Oddychla jsem si a zaklepala na dveře. Okamžitě mě dovnitř vtáhly dvě silné paže.
"Co ti tak trvalo?" Nenechal mě ani odpovědět a už mě líbal, jako zběsilý. Huhu to se mi líbí. Jednou rukou se mi probíral ve vlasech a tou druhou se snažil mi z krku shodit brusle, přičemž mě málem uškrtil tkaničkou. Sundala jsem je raději sama. Líbal mě hladově a tvrdě že jsem sotva lapala po dechu. V očích mu přímo žhnulo vzrušení, které jsem cítila i v jeho kalhotách (XD) Začal ze mě stahovat tričko a přitom rukama přejel po stranách mého trupu. Projelo mnou chvění, okamžitě jsem si zamilovala jeho doteky. Když se moje tričko připojilo k Anssimu přehozené přes židli rozrušeně se na mě podíval. Zhluboka se nadechl a přerývavě vydechl, jakoby potlačoval zrychlený dech.
"Pojď sem." Zavelela jsem celá rozechvěla a nabídla mu své rty. Znovu se naklonil a políbil mě. Chytila jsem ho rukama kolem zad a přitiskla si ho co nejvíc k sobě. Jeho nahá kůže na mé mě přiváděla do naprostých výšin. ten pocit byl dokonalý. Jednim pohybem se vypořádal se zapínáním podprsenky a ta klesla na zem.
"Šikulka." Usmála jsem se perverzním úsměvem. Zamířila jsem rukama ke knoflíku a zipu jeho džín a naše ruce se pletly, protože on dělal totéž na mých kalhotách. Odtrhli jsme se a začali se soukat z těch strašně svazujících džín. Anssi se posadil na kraj postele a já jemu na klín. Dobýval se mi jazykem do pusy a já se ani nijak nebránila a oplácela mu stejně. Rukama mi mapoval tělo a zkoumal kůži na bedrech až k lemu kalhotek a druhou jel po noze nahoru. Zastavil se na obvázaném koleni.
"Ještě bolí?" V jeho očích se zaleskl blesk a také soucitný výraz. Jen jsem zavrtěla hlavou a prsty mu na břiše zajela za gumu jeho kostkovaných trenýrek. Zatlačila jsem mu lehce na ramena, takže se po zádech svalil do nadýchaných peřin. Přetočil se, tak, že jsem byla pod ním. Najednou jsem si připadala tak malá a zranitelná, proti jeho silnému vysportovanému tělu. Sevřel mě v náručí a rukou nepatrně přejel po kůži pod jediným kouskem mého oblečení, což vyvolalo přidušený stén, který zanikl někde mezi našimi rty. Volnou rukou jsem ho zbavila těch svazujících trenýrek. Venku silně zahřmělo až se celá postel zatřásla.
"Oh." Vydal ze sebe. Chtě nechtě jsem se musela s očima přivřenýma slastí zasmát.
"Taky se bojíš bouřky?" Trochu jsem se nadzvedla, když mi stahoval kalhotky a odhodil je stranou.
"Nebojím..." Venku zuřila bouře a bouře zuřila i v nás. Divoká a nespoutaná. Kousla jsem se do rtu a zavřela oči. I přes kůži víček jsem viděla jak se blýská. Anssi skloněný nade mnou. Na tváři se mu perlily kapičky potu, které se třpytily v záři blesků, klikatících oblohu za okny. To světlo dodávalo jeho tváři zajímavý kontrast.
"Nikdo tu není..." Zašeptal udýchaně a dal tak najevo, že se nemusím bát, že by nás někdo slyšel. Jak chceš. Zasmála jsem se v duchu ďábelsky.
"Aaaaach." Před očima jsem měla barevný ohňostroj a tělem mi projížděly mohutné vlny vzrušení. V žilách mi proudil oheň a led zároveň. Anssi se unaveně svalil na bok vedle mě, rychle oddechoval a užíval si poslední jiskřičky tepla ve svém těle. Cítila jsem tlukot jeho srdce tak silně, jako by bylo mé vlastní.
"To bylo úžasný." Usmála jsem se a přitulila se k němu. Vypadal tak nádherně s vlasy nalepenými na obličeji. V očích se mu ještě odrážel ten ohňostroj, který ve mě vyvolal. Stále jsem nemohla popadnout dech. Anssi se nadzvedl a zašmátral rukou v nohách postele, aby nás v zápětí přikryl velkým prostěradlem. Bouře za okny pomalu utichala a nesla se do dalšího okresu. Nejraději bych mu řekla, jak strašně moc ho miluju, ale ne...ještě počkám. Usmála jsem se a zavřela oči. Ještě jsem cítila, jak mě konečky prstů hladí po rameni.
"Tak takhle to dělaj Finský kluci." Zasmál se, až se mu zahoupal hrudník. Taky jsem se zasmála, ale připadalo mi to spíše jako pubertální zahihňání. Po chvíli jeho ruka ochabla a obemkla mou paži a Anssi začal pravidelně oddechovat. A já se jen pár vteřin po něm odebrala do říše snů. Ta zapeklitá cesta po chodbách hotelu za to všechno stála.