Divoká kočka 58

Ještě než došel do pitevny, musel se poprat s charakteristickým zápachem, který tato místa neodbytně připomínal. Zvláště pak márnice měla silný zatuchlý přídech a vyloženě uvítal téměř voňavý pitevní sál, který byl konzervován ostrou dezinfekcí. Chlór byla při nejmenším příjemná změna. Žaludek se mu trošku uklidnil a byl schopen přemýšlet i nad něčím jiným než jen nad tím, že se mu chce zvracet.
Na lehátku ležela čísi mrtvola přikrytá ještě bílým přehozem. Zjevně ji nikdo ještě nezačal ani připravovat na pitvu.
Skoro až bázlivě se přiblížil a chtěl nadzdvihnout přehoz, když za sebou uslyšel zašustění. To zrovna patolog vycházel z umývárny, která byla hned vedle sálu. Nasazoval si rukavice a zastavil se v půli pohybu, když Daniela zahlédl.
„Seržant Daniel Roberts. Dobrý den pane doktore.“ Pozdravil uctivě postaršího doktora, který měl klidný a nevšímavý výraz, který je pro doktory jeho specializace tak typický. Jednoduše je vědomí toho, že jim pacient už umřít nemůže, nenutí svou práci uspěchat a nejsou ani tolik stresováni. Většinou jsou to podivíni, které zajímá lidské tělo jako celek a příčiny nemocí. Podstatu člověka vidí v jeho lidské stránce a to, jakou osobností byl, je v zásadě nezajímá.
Patologem současně nemůže být člověk podprůměrné inteligence, protože v případě patologie se nelze specializovat. Tudíž musejí znát všechny nemoci, všechny možné příčiny úmrtí, všechny medikamentace. Jejich práce musí být pečlivá a postřeh vycvičen k dokonalosti. Práce patologa je nesmírně důsledná, protože příčinu smrti musí určit nade vší pochybnost.
Už při pohledu na tohoto doktora si seržant uvědomil, že v jeho případě asi k pochybení nedošlo. Nevypadal totiž na to, že by si v rutyně, které byl dozajista denně podrobován, nechal uniknout tak obrovskou chybu, jakou je záměna pitvaných osob. Chyba nakonec asi bude v administrativě. A začal podezřívat svou sličnou asistentku.
Nicméně když už je tady, tak by bylo dobré si pár věcí vyjasnit.
„Zdravim.“ Zabručel doktor a obešel lehátko, na kterém ležela zahalená mrtvola. „No když jste tady, aspoň mi pomůžete. Potřebuju ji přesunout na pitevní stůl.“
Danielovi se zježily chloupky na zádech a oči se mu rozšířily hrůzou. Nebyl v tu chvíli s to se pohnout.
Doktor to zaznamenal a protočil panenky. *Zase jeden takovej.* pomyslel si a naučeným pohybem začal mrtvolu přendávat na stůl. Nejprve trup.
„Nekouše.“ Podotknul jízlivě a přešel k nohám mrtvoly, aby ji mohl přesunout celou.
Seržant v tu chvíli netušil, jak má zareagovat. Nebylo mu z toho právě nejlépe a to už si říkal, že tuhle situaci perfektně zvládl. Jeho nepříjemný pocit v žaludku se dostavil s ještě větší intenzitou než předtím.
Když patolog zaznamenal, jak je zelený, akorát se ušklíbl.
„Hlavně se mi tu nepozvracejte. Musí to tu být sterilní. Jděte do umívárny a přijďte, až vám bude líp.“ Povezdechl si. Daniela tím rozhodně příliš neuklidnil. Dost se za svou pomalu až ženskou reakci styděl.
„Nebojte, budu v pořádku.“ A kousl se do jazyku už když to říkal. Rozhodně mu bylo parádně šoufl a nevypadalo to, že by se to mohlo zlepšit, když se patolog očividně chystal před ním pitvat.
Podíval se na seržanta lehce zdeptaným pohledem, protože se cítil být vyrušován v práci a nechal mrtvolu pro jistotu zakrytou. Přeci jenom nepotřeboval mít zaneřáděný celý sál. Musel by to stejně uklízet sám.
„A přišel jste proč?“
„Mám problém s touhle pitevní zprávou. Myslím, že byla záměna pitvaných osob. Tuto ženu jsem na vlastní oči viděl a dle popisu tohle není ta žena, jejíž zprávu jsem měl obrdžet. Jedná se o brunetu s hnědýma očima. Úmrtí nastalo na služebně. Jedná se o poměrně zapeklitý případ a správná zpráva by mi nesmírně pomohla. Dotyčnou máme totiž problém identifikovat, protože její otisky nejsou v databázi.“
Doktor nic neřekl, jen svižným krokem, který by u něho Daniel jen tak nečekal, došel k mrazicím boxům a jeden vytáhl. Seržant polkl na prázdno a překonával další nával nevolnosti.
„Tohle je jediná mrtvá bez identifikace, kterou jsem od začátku týdne dostal. Věřte mi, že bych se nespletl. Ale to, co jste viděl vy, byla kamufláž. Ta ženská měla paruku, kontaktní čočky a tolik make-upu že by se za to nemusela stydět ani Chér.“ Řekl doktor odměřeně a Daniel jenom zíral. Ta mrtvola, která ležela v mrazicím boxu, se podobala té ženštině z předvčera jen mizivě. Vlastně by člověk rozhodně netipoval, že je to ta samá, kdyby mu to patolog neřekl.
Byl v šoku.
„Tak tohle chce definitivně zopakovat identifikaci oběti.“ Pronesl a zadíval se na patologa.
„To asi jo.“ Řekl nezúčastněně a zajel s boxem zpátky do chlaďáku.