Láska nebo přátelství?

Nikdy by mě nenapadlo,že se mi může zhroutit svět.A přeci jen.Naši dostali nápad,že bychom mohli objevit nové možnosti a přestěhovat se z malého města na okraj města hlavního.Byla jsem z toho mimo.Pryč od přátel,školy,zájmů,všeho.Ale člověk si zvykne na vše,takže po pár měsících v Praze jsem si nový domov zamilovala.Více obchodů,lidí,barů,aktivit.Ideální pro moji aktivní povahu.Roky plynuly.V Praze jsem absolvovala střední školu a rázem přede mnou bylo rozhodnutí.Kam na vysokou školu.Medicína byla pro mě jasnou volbou už od dětství.Jenže otázka zněla: Praha,Brno,Hradec nebo Olomouc.Dostala jsem se všude kromě Olomouce.Nakonec jsem si vybrala Prahu.Ikdyž představa,že dalších pár let strávím v jednom domě s rodiči mě děsila.Sehnala jsem si proto s kamarádkou Terkou podnájem.Nastěhovaly jsme se a začali společně čelit nástrahám a radovat se z vysokoškolského života.Když jsem se první den školy vracela domů,potkala jsem u nás v baráku sympaťáka a zároveň kluka,který by mohl být klukem mých snů.Bylo to směšný.Zahnala jsem jakékoliv myšlenky na něho a raději šla vybrat schránku.On mezi tím přivolal výtah.Usmál se na mě a pokynul mi,abych jela s ním.Neváhala jsem ani minutu.Byla bych blázen,kdybych odmítla.
>Desáté patro<řekla jsem jen.Výtah se rozjel a jeli jsme.Nastalo trapné ticho.Koukala jsem do země a popoháněla silou vůle výtah,abychom tam už byli.Vystoupila jsem,ale on mě následoval.Pořád šel za mnou.Začala jsem panikařit.Úchyl!
>Jestli se o něco pokusíš,budu křičet!<
>To klidně můžeš.Ale vzhledem k tomu,že se nehodlám o něco pokoušet,tak nevidm důvod< Pronesl nadřazeně,odemkl byt naproti tomu našemu a zmizel.
Naprosto jsem zrudla.To byl mega trapas.Jenže já ho u nás v baráku,natož na chodbě nikdy neviděla.Paráda.Přemýšlela jsem,jak tu dnešní trapnou záležitost vylepšit.Než jsem stačil něco vymyslet,někdo ťukal na dveře.Automaticky jsem otevřela,protože Terka ještě nebyla doma a měla tou dobou přijít,aniž bych se na ni podívala,řekla jsem ahoj a šla zpátky do kuchyně,kde jsem měla kafe.Měly jsme totiž zatím jen jedny klíče.
>Klidně pusíš k sobě domu úchyla?< Šokovaně jsem se ohlédka.
>Ahoj,moc se omlouvám<
>V pohodě.Jsi po dlouhé době první holka,která při prvnim setkání nechce moje číslo,neusměje se a neflirtuje.Máš u mě bod< Ani jsem se těm slovům nedivila.Ten kluk musí mít na každém prstě tak 10 holek.
>Vážně je mi to líto a ještě jednou se omlouvám<
>Nedělej si z toho vrásky<
>Můžeme začít znovu?<
Podíval se na mě těma jeho čokoládovýma očima.
>Marek<
>Míša<
Podali jsme si ruce a nastalo trapné ticho.Nabídla jsem mu kávu a další 2 hodiny jsme si spolu povídali a já měla konečně čas si ho prohlédnout.Delší hnědé vlasy,čokoládové oči,tvář porostlá vousy,které vypadaly pár dní neholené a piha na pravé tváři.Dozvěděla jsem se,že se před pár dny nastěhoval se s svým kamarádem Vojtou a pochází z Brna.Přišlo mi,že se známe snad roky.Domluvili jsme se na večer,že vytáhneme do baru naše spolubydlící.Večer byl fajn a byl to také začátek party,která měla vydržet už celý život.Kdybych řekla,že jsem Marka brala jen jako souseda a kamaráda,lhala bych.Jenže ať jsem se snažil jak jsem chtěla,bylo to marné.Byl imunní.Ani se mu nedivím.Taky bych se mi na jeho místě nelíbila.
Od té doby jsme často chodili společně všichni do baru,bowling atd.Jednou jsme jako vždy šli všichni společně a ještě pár lidí ze školy do baru.Zapomněla jsem zmínit,že Terka se dala dohromady s Vojtou.Kolem půlnoci začali lidi odcházet a počty řídly.Nepamatuju si,kdy se vytratili Vojta s Terkou,možná jsem to ani nepostřehla.Přečetla jsem si jen smsku,jestli by u nás nemohl Marek spát,že si chtějí udělat hezkou chvilku.Paráda.Všichni někoho měli jen já zas ne.Přesunula jsem se na bar a začala utápět svůj žal v alkoholu.Chudák barman byl ze mě hotovej.Místy se mi smál.Vyprávěla jsem mu,jak je život nefér a láska svině.
Pak jsem se dozvěděla,že jsem ho tam začala i svádět.Ještě dnesk jsem rudá až na zadku,když na to přijde řeč.Moc si z toho večera nepamatuju.Jen vím,že mě Marek dostal domů a já ho ve výtahu začala líbat.
>Promiň,nemůžu< odstrčil mě a dostal pak do postele,uložil a sám si lehnul do obyváku na gauč.Byla jsem posilněná alkoholem,tak jsem šla za ním,nespal.Sledoval mě těma očima.Těma,které jsou tak hluboké a nelze v nich číst.Přiblížila jsem se k němu a začala ho opět líbat.Ovšem nebránil se.Vstal a odvedl mě do postele.To bylo poprvé,co jsme spolu spali.Ráno jsem naprosto nevěděla,jak se chovat.Marek to vzal do vlastních rukou.
>Míšo,já.. >Bylo to fajn,ale jsi kamarádka<
>Chápu,nic to pro tebe neznamenalo.Pro mě taky ne,bylo to dobrý.Až si to budeš chtít zopakovat,tak řekni<
Pochopte,jsme jen lidi.Chtíč je chtíč.Nechala jsem ho zaskočeného v posteli a šla do sprchy.Když jsem vyšla,už tam nebyl.Byl tam jen vzkaz: Beru tě za slovo!
Jako parta jsme si užili krásných 5 měsíců.S Markem jsem spala.Pravidelně.Byli jsme kamarádi,nikdo nic netušil.Normálně jsme spolu trávili čas a sem tam se z nás stali milenci.Šlo pouze o uspokojení.Oběma nám to vyhovovalo.Přestože mě to ničilo,protože jsem do něho byla zamilovaná.Pak mě a Terce vypověděli bez udání důvodů nájemní smlouvu.Musely jsme si tedy najít nový byt,který byl dál od školy a hlavně kluků.Terka se přestěhovala raz dva,já poprosila o pomoc Marka.Když už byly všechny krabice v novém bytě,uvařila jsem nám poslední kafe ve starém bytě.Povídali jsme si a povídali.Pak už musel jít.
>Děkuju za všechno,exsousede<
>Nemáš zač,exsousedko<
Obejmula jsem ho a on mi dal pusu na čelo jako starší bráška.Jenže já si řekla,že je to šance.Dala jsem mu sesterskou pusu,ale na rty.On mi to oplatil další pusou na čelo.Já zase na rty.
>Asi bych tohle neměl< řekl a poté mě políbil na rty.Líbal úžasně a jeho rty chutnaly báječně.Vždycky mě ty jeho polibky nabíjely energií.Natlačil mě na zeď a objímal mé rty těmi svými.Cítila jsem se tak šťastně.
>Musím jít<
Chtěla jsem něco namítnout,ale přiložil mi ukazováček na ústa a odešel.Nemělo cenu jít ho hledat,bylo by to zbytečné.Byla jsem v šoku,ale hrozně moc šťastná.Bylo to poprvé.Poprvé něco jiného než jen sex.
>Tak jste se rozloučili,Míšo?< ptala se mě Terka,když jsem dorazila do nového bytečku.
>Jop,ale však se ještě uvidíme<
>Snad,jestli přijede na Vánoce domů<
>Cože??< koukala jsem na ni šokovaně.
>Jede do té Ameriky přece<
>Cože?Kdy??<
>Večer odlétá.Ty to nevíš?<
>Ne< Vylíčila jsem jí všechno,co se stalo a tak.Ona mi naoplátku řekla,že Marek letí do Ameriky studovat,že tam dostal možnost,kterou nedávají všem.Beze slova jsem vyběhla z bytu.Nechápala jsem,proč mi to neřekl.
Nasedla jsem na první tramvaj,jela k němu domu a doufala,že ho tam zastihnu.Ještě byl doma.Otevřel mi a když mě spatřil,oněměl.
>Proč jsi mi nic neřekl?To jsem ti tak moc ukradená?Šlo ti jen o zabití času,než odjedeš!< Rozčíleně jsem do něho bušila pěstmi,ale on mi chytil ruce.
>Naopak<
>Jak naopak?<
>Míšo,miluju tě od té doby,co jsi mě označila za úchyla<
>Proč jsi tedy byl tak imunní a jenom jsi se mnou spal?!<
>Věděl jsem,že mě čeká ta Amerika a nechtěl jsem ti ublížit<
Rozbrečela jsem se a on mě obejmul.Pošeptal mi do ucha,že mě miluje a políbil.Líbali jsme se,já brečela a byla úplně mimo.
>Miluju tě hrozně moc,ale musim tam jet.Už je vše zařízené<
>Ale já tě miluju<
>To je právě ono.Kdybych se s tebou já blbec tenkrát nevyspal,kdybych tě blbec nechtěl mít znovu a znovu,kdybych tě blběc dneska nepolíbil,tak bych v klidu odjel,ty by sis našla někoho,kdo by tě miloval a já bych se pokusil zapomenout<
>Chápu.Ale nezapomeň,že tě miluju<
>Nezapomenu< Podíval se na mě,obličej vzal do dlaní a políbil mě.Líbali jsme se,dokud nepřišel Vojta.
>Ehm,ahoj< koukal dost zaskočeně
>Ahoj< hlesli jsme jednohlasně
>Nerad vás rušim,ale musíme jet Marku<
>Počkáš na mě dole?Ještě se rozloučim a přijdu<
Vojta odešel a mě něco píchlo u srdce.
Byla to bolest.
>Budu muset jet nebo nestihnu letadlo<
>Já vím,měj se tam krásně a přijeď se na nás někdy podívat<
>Zavolám ti,až dorazim.Miluju tě< podíval se na mě tak smutně.
Líbali jsme se jako kdyby měl nastat konec světa.
Vyprovodila jsem ho k autu,naposledy políbila a sledovala,jak se mi vzdaluje...