Mé budoucí já 20.díl

„Mmmm.“ Vydechla jsem a najednou jsem byla tak unavená, že jsem nemohla otevřít oči. Cítila jsem příjemné teplo, jakési žlutooranžové světlo mě pohltilo a já jsem se ponořila do hlubokého spánku.

„Arnie, panička spinká.“ Byl šeptem odháněn bígl. Promnula jsem si oči a s námahou se posadila. Jáchym se otočil a omluvně se na mě zadíval. Mávla jsem rukou.
„Jsem celá přeleželá. Neřikala ta doktorka, že můžu porodit předčasně?“
„Říkala, je začátek dubna. Máš čas.“
„Už mě to nebaví.“ Natáhl se, pohladil mě po rameni a chlácholivě se usmál.
„Přiletí Kristián, v noci volal.“ Tvář se mi rozlije do blaženého úsměvu. Jáchym se zarazí.
„Zajímalo by mě, jestli se takhle těšíš i na mě.“ Pousměje se a začne se oblékat.
„Tys ještě nebyl venku?“ Napadne mě.
„Ne, sice je jedenáct, ale nikam se mi nechtělo.“
„Hmm, kdy to přiletí?“
„Za hodinu, jedeš se mnou?“
„Měla bych něco uvařit, ne?“
„Půjdeme na jídlo, tak se obleč a pojedeme.“
„Jáchymku?“ Zavolám, když se snažím obléct.
„Ano? Potřebuješ pomoct?“ Přiběhne do ložnice a při pohledu na mě se rozesměje. Snažím se obléct legíny, ale přes to mega břicho nic nevidím. Přistoupí ke mně, stáhne mi je a znovu natáhne.
„Stačí říct. Ještě něco?“ Nenechám se pobízet, podám mu tuniku, natáhnu ruce nahoru a nechám si jí přetáhnout přes hlavu.
„Můžeme jet?“ Zavrtím hlavou.
„Ještě se musím učesat.“ A namalovat. Namířím si to do koupelny.

„Jedeme?“ Nakouknu do kuchyně, kde sedí za stolem. Vzhlédne od talíře a usměje se.
„Tobě to sluší.“ Natáhne se a políbí mě.
„Vezmi si na cestu jídlo.“ Podá mi chleba se sýrem a ruku v ruce odcházíme.

S taškou přes rameno, s koženou bundou v ruce a širokým úsměvem se k nám blíží. Přijde mi větší.
„Terezko!“ Popoběhne, pustí na zem tašku i s bundou a přitiskne mě k sobě.
„Kristiáne.“ Políbíme se.
„Máte se tady?“ S Jáchymem si vyměníme významný pohled a usmějeme se. Výmluvně?
Podají si ruku, a přátelsky se plácnou do ramene. Kristián mě obejme jednou rukou kolem ramen a druhou nese tašku.
„Doufám, že ti to nevadí?“ Jáchym se smíchem zavrtí hlavou, vezme mu tašku s bundou, aby ji mohl dát do kufru auta.
„Máš hlad?“ Zeptá se Jáchym Kristiána, když nasedneme do auta.
„Něco by bodlo.“
„Jedeme na jídlo, slíbil jsem Terce, že nemusí vařit.“ Zamíří k restauraci.
„Co si dáš?“ Podá mi Jáchym ruku a už jí nepustí.
„Kus masa.“ Oba se zasmějí.
„Taky něco sladkého.“ Dodám a mrknu na něj.
Usadíme se ke stolu a objednáme si pití.
„Tak co, vybrala sis?“ Přikývnu.
„Jak vůbec ses měl?“ Podívám se na Kristiána.
„Ale jo, fajn.“
„To je všechno? Povídej, přeháněj.“ Vloží se Jáchym do hovoru a stiskne mi ruku.
„Všechno je tam skvělý. Práce, ženský, kolegové.“
„Ženský?“ Vydechnu a ucítím další stisk ruky. Kluci se rozesmějí.
„Terezko, jediná opravdová láska mého života jsi ty, ale občas…..“ Gestem ruky ho zadržím. Je mi přesně jasný, na co myslí.
„Ředitel mi nabídl vyšší post.“
„A..?“ Vydechnu.
„Přijal jsem, budu častěji tady.“
„Kristiánku…“ Natáhne se, abych ho mohla políbit na tvář.
„Musím vidět malou růst a taky….“ Hodí významný pohled na Jáchyma.
„Čekám na svatbu.“ Nervózně se podívám na Jáchyma. Ten si odkašle.
„Víš, byla tady kvůli tomu menší výměna názorů.“
„To už tady bylo tolikrát a vždycky to dopadlo dobře. Zatím máte čas.“
„Díky, že nám to dovolíš.“ Vyprsknu.
„Terezko, víš, jak to myslím.“
„Jo, vim. Chceš, aby už to nebylo jako dřív…ty moc dobře víš, jak mi je.“ Jáchym se na nás mlčky dívá.
„Terez,…“
„Ne, Kristiáne. Nebudu nic říkat, mezi vámi je rozdíl a já nejsem žádná citlivka, která si každýmu vylije srdíčko!“ Pokrčí rameny.
„V tom případě ho vylíváš na špatným místě.“ Kdyby mezi námi nebyl stůl, asi bych mu jednu natáhla.
„Kde jsou s tím jídlem?“ Zavrtí se na místě Jáchym.
„Jdu se tam podívat.“ Omluvně se usměje. Je jasné, že nás chce nechat o samotě.
„Terezko,…“
„Chyběls mi, těšila jsem se na tebe a ty mě takhle ničíš.“
„Myslel jsem to dobře.“
„Já vím.“ Přiznám a povzdechnu si.
„Tak co se děje.“
„Víš, najednou jsem si uvědomila, že se hrozně vážu,….že už nejsem jenom já a Arnie, nebo já a malá. Teď je tu Jáchym.“ Kristián přikývne.
„Bojíš se, že ho ztratíš.“
„Strašně moc, nemůžu kvůli tomu spát.“
„Nikdy od vás neodejde.“
„Kde mám tu jistotu? Jednou ho začnu nudit, nejsem stavěná k tomu, abych někoho bavila dlouhá léta…“
„Víš, když už jsem si konečně uvědomil, že tě miluju a že seš to nejlepší v mém životě, nemám důvod k odchodu. Jsi můj vzduch a bez toho se nedá žít…“ Uslyším za zády.