Měla jsem anděla

Měla jsem anděla. Svého zářivého andílka. Byl bílý jak nejvyšší vrcholky hor světa. Jeho zář mě hřála a hladila mé ruce, vlasy a pomáhala mi jít dál, poznat samu sebe. Držela jsem jeho dlaň a následovala ho. Ten anděl vedle mě pomalu chřadl, ale já jsem nedbala, slepě jsem kráčela v jeho stopách dál a líbala jeho rty. Skládala hlavu, sny a plány do jeho náručí…ten anděl ze mě nikdy neodešel, jen jsem si nestačila všimnout, že vedle mě už nestojí. Stál vedle mě ďábel, bodal mi špičaté kůly do těla a já jsem je ochotně přijímala…viděla jsem stále svého anděla. Až jednoho dne jsem mu pohlédla do tváře..a už to nebyl můj anděl. Teprve teď jsem viděla, že už vedle mě dávno nestojí nebeská zář, ale pekelné ohně. Zůstala jsem s ďáblem..