Já aneb jak pos.at co se dá (díl 2.)

Šli jsme tedy ke mě domů a já se zarazila. Co když je to jen nějaký úchylák nebo zlodějíček.Nechtěla jsem nic riskovat.Rozhodla jsem se tedy nechat ho venku na mrazu a vyběhnout si 2.patra pro jiné kalhoty.Nemusí se hned vše špinavé přece prát. "Nechci aby se tě to nějak dotklo,ale já se dojdu jen převléknout a pak můžeme někam jít hm?" On se opět rozesmál a pronesl:"Copak sis vážně myslela,že s tebou hned půjdu do bytu?Co když jsi nějaká mafiánka nebo tak.Vůbec tě neznám,takže je jasný,že počkám venku." Trošičku se mi ulevilo,že nevznikla další nepříjemná situace.Počkal tedy venku a já si zaběhla pro kalhoty a trošičku jsem se dala dohromady.

"Tak kam půjdeme?"zeptal se se svým, jak jsem vypozorovala,všudypřítomným jahodově sladkým úsměvem."Já nevím kam se chodí po dvou sražkách(:D)" Odpověděla jsem a v hlavě mi zase začal hlodat červíček pochybností,neboť jdu na rande hned s prvním troubou,kterého jsem srazila k zemi a rozhodně ne svým úměním ani zjevením. Odpověděl,že by mě měl někam pozvat a na to já jsem opáčila,že si nemáme co vyčítat a vyrazili jsme do parku na procházku.

"Jmenuji se Natálie Kalendová a narodila jsem se v Plzni.Je mi 18 a studuji na gymnáziu F. Křižíka.Ve volném čase se věnuji malování a kreslení.Také velmi ráda a hodně čtu.Jsem spíše uzavřená a myslím,že dost nevyrovnaná a náladová.A také k Tvé informaci jsem zadaná.Mám přítele jmenuje se Adam,ale delší dobu nám to neklape." Vyděšeně a zklamaně na mě pohlédl. "Teda!Chtěl jsem po tobě něco málo o tobě a vypadá to jako bys to měla už předem připravené. Jakto,že když máš přítele procházíš se tu se mnou?" "Procházka přece nemusí hned znamenat nevěru a navíc jsem říkala,že nám to moc neklape." "Co to přesně znamená?" "Nejsi nějak moc zvědavej?"zasmála jsem se rošťácky "Jistěže jsem.Upřímně jsem tuto procházku bral jako menší rande.Vím,že se známe krátce,ale něco na tobě je tak přitažlivé." Najednou se ke mě otočil a přitáhl si mě k sobě.Myslela jsem,že mě chce políbit,ale "jen" mě pohladil po tváři a řekl,že jsem krásná.Pochopitelně červíček řekl,že to rozhodně nejsem a že bych se měla spíše stydět než si nechat hladit líčka,ale ihned jsem hlásek zamlčela a věnovala se dál pohledům jeho krásných očí.Mimochodem zelených.