Já aneb jak pos.at co se dá (díl 4.)

Jsem doma.Jsem u mámy a u táty,tam kde jsem vyrůstala.Odešla jsem nepozorovaně za zvuku "chrrrpšííí".Bude psát,volat,možná i přijde,ale já už se nechci vrátit.Z přemýšlení mě vytrhlo vibrování mobilu.Ani jsem se na tu sms nechtěla podívat,protože jsem myslela,že bude od Adama,ale byl To Damián.Úplně jsem na něj v tom všem zapomněla."AHOJ!MOHLI BYCHOM SE DNES SEJÍT?" Stálo v smsce a já nevěděla jestli mám napsat velké a rozhodné ANO a nebo se dál nechat doma hlodat červíčkem.Vůle sebezachovat se rozhodla a já večer stála tam,kde jsme stáli včera a čekala na svého Damiána.

"Ahoj"
"Ahoj"
Nejistě jsme se pozdravili a pocit,že se známe celý život najednou úplně vyprchal.Když už jsem měla ubíjející pocit,že tu stojíme tak hodinu a nic neříkáme,popadla jsem ho za rukáv a táhla někam do neznáma.Tím se bariéra zase na chvíli odporoučela.
"Tak jak se máš?"
"Špatně a ty?"
"Já se mám docela dobře,ale proč ty se máš špatně?"
"Rozešli jsme se."
Neslyšně jsem zašeptala do ticha odpověď,čekajíc,že neslyšel.Jenže proti mé vůli se mi začaly hrnout do očí slzy.Všiml si toho a zastavil.Objal mě a řekl,že všechno bude dobré a že je tu už jen pro mě.V tu chvíli jsem byla zase v bezpečí.Neměla jsem vůbec chuť ho pouštět,přála jsem si stát tu již navždy.
"Máš hlad?"
"Trošku."
"Tak se půjdeme někam najíst co říkáš?"

Když jsme seděli v restauraci a už jen čekali na své objednávky,zazvonil mi telefon.Na displeji se rozzářilo jméno ADAM a ve mě hrklo.Váhala jsem,ale nakonec jsem s přemáháním a i s nabádáním Damiána telefon zvedla.
"Ahoj.No kde si?"
"Já jsem venku."
"Kde venku?"
"Jsem v restauraci na obědě."
"Já bych taky něco poobědval,takže jsi v Plachetnici?"
"Já tu nejsem sama.Adame já už se nevrátím."
"Cože?Jak nevrátíš?Sejdeme se a rozumně si o tom promluvíme.Nemůžeš jen tak zahodit čtyřletý vztah."
"To tys ho zahodil.Já už tě nemiluju.Nechci tě znát."
Pak už jsem slyšela jen píp píp píp píp píp.Bylo nadslunce jasné,že se tady ukáže a Damiána zabije.
"Musíme jít.On by se chtěl s tebou rvát."
"To klidně může,protože kluk,který bije svou přítelkyni si zaslouží jedině dostat pár slušných ran do nosu."
Nedošlo mi,že jsem si oko s monoklem pořádně nezamaskovala.Damián zatnul pěst a zaťal zuby.
"Jen ať přijde."
"Damiáne pojďme odsud.Já nechci dělat scény.Nechci aby ses pral.Pojď pryč."
Nálehavě jsem prosila,až se nakonec Damián rozhodl zaplatit a odejít.Snaha nakonec byla marná,protože jsme Adama cestou potkali.Moje obavy se nakonec ukázaly úplně zbytečné,protože Adam s Damiánem byli staří známí.

"Damiáne!Co tady proboha děláš?Já myslel,že bydlíš v Praze.Pojď sem!"
"Pane bože Adame!Já tě tak rád vidim."
Objímali se a já byla v šoku.
"Natálie Co ty tady děláš?"
Zeptal se najednou Adam a těkavě přitom prohlížel mě i Damiána.
"Počkat.To ty jsi ten její přítel?"
"Hmm zřejmě to tak bude no,ale víš ženský jsou strašně nevděčný a zaběhnou se hned jak mají možnost."
Pořád jsme nebyla schopná nic říct ani na nic pořádně reagovat.Ovšem z Adamova hlasu bylo cítit značné opovržení a nasranost.
"Tak půjdeme domů Naty ne? Damiáne můžeš jít s námi a po dlouhé době si pokecáme."
Adam mě chytil za ruku a chtěl mě táhnout sebou,ale vysmekla jsem se a bylo vidět,že Damiánovi je silně trapně a neví jak má reagovat.
"Adame já nikam nejdu.Já jsem se odstěhovala zpátky k našim a nehodlám se vracet."
"Mohla bys mě laskavě přestat ponižovat na veřejnosti a jít domů?"
"Jdi do hajzlu,já jdu domů,ale ke mě domů ne k tobě."
Jakmile jsme to dořekla,natáhl se a jednu mi vrazil. To už se ale Damián naštěstí probudil.
"Adame nech toho.Tohle přece nemáš za potřebí."
"Ty kurvo jedna!Dal jsem ti všechno co sis přála. Pronajal jsem nám byt,zařídil jsem ho,tak jak jsi chtěla,koupil jsem auto a snažil se aby ses měla jako v bavlnce a ty se mi takhle odvděčíš?"
Nevydržela jsem to sebrala se a beze slova odešla. Peníze nejsou všechno.Mlátil mě,ponižoval kde mohl, odcházel a pak se zase vracel.Nemám sílu na to opakovat to znovu a znovu.Už chci mít klid.Jen klid.
Damián držel Adama pod krkem,aby mě nemohl dohnat nebo aby neudělal nějakou hloupost.Až když jsem byla v nedohlednu pustil ho a někam spolu odešli.