Já aneb jak pos.at co se dá (díl 5.)

Doběhla jsem domů respektive k rodičům a tam se usedavě rozplakala.Všechno na mě najednou padlo.Došlo mi jak jsem hloupá,že do sebe nechávám mlátit a že jdu na rande hned s prvním klukem,kterého potkám na ulici.Byla jsem naštvaná na Damiána,že šel s ním a že ho objímal a utěšoval,přesto že mu chtěl rozbít pusu a byla jsem samozřejmě naštvaná na Adama,že mě celé ty 4 roky využíval,mlátil,podváděl a ještě mi to vyčítal.Ale v první řadě jsem nejvíc byla naštvaná na sebe a z červíka se stal obrovský červ! A pořád mi něco vyčítal a vyčítal a já se složila na postel,brčela jsem a usnula.Vzbudil mě až vyzvánějící mobilní telefon někdy v půl jedné.Na displeji zářilo "CIZINEC" a já telefon s rozespalým hlasem zvedla.

"Co chceš takhle v noci?"
Přivítala jsem Damiána,který mě v tuhle nekřesťanskou hodinu vzbudil a vytáhl před barák.
"Promiň,ale musel jsem tě vidět.Přišlo mi nefér nechat tě v tom samotnou,ale všechno bylo tak zmatené a já nevěděl jak se v takovou chvíli zachovat."
"Vyřešil jsi to vskutku znamenitě.Hele nechme toho přece mi nic nedlužíš.Náhodou jsme se srazili na ulici a tys mě pozval na milou procházku,ale to je všechno.Nebudeme to..."
A v tu chvíli jsem ucítila jeho studené rty na mých. Políbil mě něžně a jemně a já se cítila jako na obláčku.Pak mi ale došlo co to tady vlastně dělám a odtrhla se od něj.
"Promiň.Udělal jsem něco špatně?"
"Ne ale včera jsem se rozešla s Adamem a ke všemu zjistila,že jste přátelé.Nemůžu si dovolit hned tě tady líbat.Promiň.Já-já musím jít.Dobrou."
"Počkej.Uvidíme se zítra?"
"Co já vím."
Nekompromisně jsem ho odbyla a rozhodně jsem na sebe nebyla pyšná,ale nebylo by to fér.Věřím,že po polibku by jistě přišla i postel a to by všechno akorát zkazilo.

Ráno jsem měla sucho v ústech a nesnesitelný pocit viny.Chvíli jsem přemýšlela jestli to všechno nebyl nakonec jen sen,ale po dlouhých úvahách mi červíček pomohl k rozhodnutí,že vše je velmi realistické a skutečné.Podívala jsem se na telefon a zjistila,že mám asi 5 zpráv.Dvě od Adama,dvě od Damiána a jednu kupodivu i od Andy. Adamovo výtvory: "LÁSKO JÁ SE MOC OMLOUVÁM.ODPUSŤ MI TO VŠECHNO.VRAŤ SE KE MĚ!" a "PROČ NEPÍŠEŠ? CHCI TĚ VIDĚT." Na to jsem mu odepsala,že já už nechci,že všechny věci jsem si odvezla a už to nechci řešit.Poděkovala jsme mu za chvíle strávené s ním,ale že láska vyprchala a že nám oběma bude lépe. Od Damiána: "OMLOUVÁM SE,ŽE JSEM TĚ V NOCI VZBUDIL.NAPIŠ AŽ BUDEŠ VZHŮRU." a "NEŠLA BYS NĚKAM NA OBĚD?" Na tyto smsky jsem odpověděla,že bych si dnes chtěla odpočinout a jestli mu to nevadí,můžeme se domluvit až v týdnu na což odpověděl OK. Andy mě potěšila veselou sms: "KDE SE FLÁKÁŠ?ANI SE NEOZVEŠ SVOJI VĚRNÉ KAMARÁDCE TY MRCHO?NEZAJDEME NĚKAM?" A já odpověděla,že se mi ven rozhodně nechce,ale že může přijít k našim,že nejsou doma.Překvapeně odpověděla:
"PROČ K VAŠIM? TY NEBYDLÍŠ U ADAMA."
"PŘIJĎ PROSTĚ K NAŠIM A UVIDÍŠ."

Tak se tedy moje kamarádka objevila a hned mezi dveřma na mě spustila několik výčitek a poznatků.
"No to jsem snad ani nečekala,že mi odepíšeš. Taky by sis čas od času na mě mohla najít čas a nechat toho idiota starat se samotnýho.Stejně tě jenom využívá.Ne počkej on vlastně byl někde s tim svým Ferrarri nebo s čim.Nebo zase prodával drogy nebo bůhví co."
"Přestaň!"
Křikla jsem na ní,protože už mě štvalo jak je chytrá jak rádio.
"Kdyby si řekla Ahoj a chvíli počkala,mohla bych ti říct co se přes víkend všechno událo."
"Ahoj Natko.Co se proboha za víkend událo?"
"Chceš něco k pití nebo k jídlu?"
"Stačí voda.Ale chci vědět co se stalo,tak hroznýho,že jsi ani nenapsala."
"Hlavně,že ty jsi napsala až dneska viď?No nic moc se nestalo.Jen jsem vrazila na ulici do jednoho kluka a druhý den on vrazil do mě,o tom jsem ti ale zatím nechtěla moc říkat,takže to víš až teď-promiň.Byla jsem s tím klukem na rande,jmenuje se Damián,pak jsem šla domů.Doma na mě čekal po 3 měsících Adam a já na něj byla naštvaná,tak jsme se pohádali. Uhodil mě,ale ne moc.Nakonec mě přemluvil a vyspala jsem se s ním.Celou noc jsem oči nezahmouřila a pak jsem se rozhodla to s ním skončit,protože to stejně nemělo perspektivu.No tak jsem se sbalila a jsem tady." Dokončila jsem celkem s úsměvem a kamarádka na mě zůstala viset očima s otevřenou pusou.