Mé budoucí já 24.díl

Po společném výkřiku se z chodby ozve pleskot bosých chodidel po schodech. Do dveří nakoukne Kristián a zeširoka se usměje.
„Vojto!“ Podá si s kamarádem ruku a pak se zadívá na Kristýna. Pousměje se a pak jí obejme.
„Kristýnko, máš se?“ Tázaná pokrčí rameny a rozpačitě se podívá na Vojtu. Ten se povzbudivě usměje a udělá místo, aby se vešel na sedačku i Kristián.
„Jak je možný, že se Kristián s vámi zná a já se seznámil až dneska?“ Přemýšlí nahlas Jáchym. Kristián se rozesměje.
„Víš, já jsem dřív s Kristýnkou chodil, pak bylo to Terky období, kdy…“ Hodím na něj varovný pohled. Jáchym se na mě zpytavě podívá.
„Neměla jsem o čem psát, pro co žít…“ Vzdychnu.
„Pak jsem se k tobě nastěhoval, koupil ti Arnieho…“ Tajuplně se usměje Vojta a mrkne na mě.
„Zachránil jsi mě.“ Mávne rukou.
„A jak to bylo dál?“ Ptá se zvědavě Jáchym.
„No, to jsme byli u tebe Terez, ne? Přišli jsme něco slavit…“ Vzpomíná Kristián.
„Jo, s Vojtou jsme se pohádali,…“ Vzpomínám matně já.
„Vojta se tě zeptal, jestli spolu konečně budete chodit a tys mu řekla, že se má zeptat za střízliva….to se naštval a odešel, jenomže byl malinko na mol..“ Vyhrkne Kristýna. Plesknu se do čela.
„Tys za ním běžela!“ Vykřiknu. Kristýna se začervená.
„A já jsem tenkrát věděl, že jsem přišel o holku.“ Vzdychne naoko smutně Kristián.
„To byla strašná komedie.“ Obejme Vojta Kristýnu kolem ramen.
„Dobře to skončilo. Neřikej, že ne. Jáne.“ Osloví Týna svou dávnou lásku.
„Ty si ještě pamatuješ, jak si mi řikala?“ Usměje se Kristián.
„Hm…nesnášel si to…a já tě ráda provokovala..“ Jáchym se na nás nechápavě dívá a pohledem skončí u mě.
„Nechápeš?“ Zeptám se ho a pousměji se. Pokrčí rameny.
„Jak to, že jsem neznal žádnou Kristýnu, která chodila s naším Kristiánem…??“ Zeptá se zoufale.
„Dyť jí musíš znát!“ Drkne do něj Kristián. Jáchym se na ní zaměří a dlouze si jí prohlíží. Zavrtí hlavou.
„To je TA Kristýna, která si zpívala ve sprše, nosila blonďatý vlasy a k Vánocům jsem jí dal živý kuře, protože ho moc chtěla.“ Vyprskne Kristián smíchy a Jáchym se plácne do čela.
„Bože, to jsi ty! Řikal ti Týničko!“ Zbytek obecenstva vyprskne smíchy.
„To už musí být strašně dávno..“ Napadne Vojtu.
„No, pár let určitě…kolik je Arniemu?“ Napadne Týnu. Zalovím v paměti a začnu počítat na prstech.
„Pět, šest…“
„Jak to, že jsem tenkrát na tý oslavě nebyl?“ Napadne Jáchyma. Vyprsknu smíchy.
„Chodil si s Monikou a já žárlila.“ Přiznávám se s červení ve tváři. Pohladí mě po tváři a usměje se.
„Stejně to bylo tenkrát takový divný období...“ Konstatuje Vojta zamyšleně.
„Počkej Vojto, tys byl tady a měl si přítelkyni?“ Zeptá se Jáchym.
„Jak jako přítelkyni? Když jsem tu bydlel, měl jsem Terču.“
„Takže vy jste spolu chodili?“
„Nechodili…“ Vyprsknu smíchy. Zvednu se, abych si došla pro pití, ale Jáchym mě stáhne k sobě na klín.
„Takže tys chodila s každým kamarádem…?“ Zjišťuje naoko naštvaně. Pokrčím rameny.
„Vypadá to tak, ale není to strašný.“
„Budeme počítat…“ Usměje se na mě a na zatnuté pěsti ukáže palec jako číslo jedna.
„Marek,…pak dlouho dlouho nic...a ty.“ Zakončím se smíchem.
„No a Vojta?“
„S tím jsem nechodila.“ Vyprsknu smíchy.
„Jak to skončilo s Markem?“ Napadne Kristýnu.
„Kdy?“ Vykulí oči Jáchym s Kristiánem.
„Kolikrát jste spolu byli?“
„Jednou…nedávno se tady stavil a já nějak zavzpomínala…“ Týna na mě nenápadně mrkne, že rozumí.
„Myslela jsem..tenkrát..“
„Hm…vyčetl mi, že ho nemiluju celým svým srdcem..a vůbec…všechno se to bortilo…skončilo to a on slíbil, že už se nikdy nevrátí. Vrátil.“
„Zapomněla jsi dodat, že si tě chtěl vzít a tys odmítla.“ Napoví mi Jáchym.
„Áno..“ Souhlasím.
„Taky proto, že jsi mě milovala víc než jeho….a pořád miluješ.“ Usměje se pyšně.
„Správně.“ Políbím ho na čelo.
„No počkat….vy dva? Už jste spolu? Nějak ses zapomněla zmínit.“ Vyhrkne Vojta.
„Jasně, nehodlám se o ní s nikým dělit.“ Přitiskne mě k sobě majetnicky Jáchym.
„Bude svatba?“ Prohlíží si nás spokojeně Kristýna.
„Jednou…“ Vyslovím tiše.
„Brzo.“ Mrkne Jáchym.
„Mno, když jsem to tak počítal…tak už nebude žádná dovolená…o prázdninách budeš mít mrně.“ Napadne Vojtu.
„Ano,..“
„Chceš psát dál?“ Pokrčím rameny.
„Neřešila jsem to, možná…až bude čas, ale spíš se zase budu věnovat všemu okolo.“
„Už jsme dlouho nikde nebyli, viď?“ Plácne Vojta Kristýnu do stehna.
„Jak to jako myslíš?“
„Jako zapařit, popít.“
„Nikam se mi nechce a sedět s tvýma úchylnýma kamarádíčkama v hospodě už vůbec ne…“
„Jej, já bych taky někam zašel.“ Zasní se Kristián a Jáchym začne přikyvovat. Drknu do něj a zvědavě se na něj zadívám.
„Tak můžete vyrazit spolu, s Terkou si pustíme film.“ Usměje se vítězoslavně Týna.
„Fájn. Jdeme teď?“ Napadne Vojtu. Pánové přikývnou a Jáchym se na mě omluvně zadívá.
„Jen běž a užij si to za mě.“ Pošeptám mu do ucha a políbím ho na spánek.
„Tak se tu mějte dámy…“ Rozloučí se a společně se smíchem odcházejí.
Kristýna se roztáhne na gauči a zeširoka se usměje.
„Skvělej nápad. Už jsme spolu moc dlouho. Potřebuje jinou společnost.“ Protáhne se.
„Manželé po dvaceti letech?“ Týna mávne rukou.
„To ani ne, ale on mě musí mít všude sebou…“
„To je přece láska…“ Vyprsknu smíchy.
„Podniknem něco?“ Změní téma. Pokrčím rameny.
„Co máme v plánu?“
„Dala bych si něco k jídlu a pak můžem pustit nějakej film, nejlíp romántiku nebo pohádku…“ S touhle holkou mám spoustu společnýho. Pohádky, jídlo.
„Půjdem něco udělat.“ Navrhnu a obě se zvedneme.
„Neměla bych vařit jenom já?“ Namítne v kuchyni.
„To zas leze krkem mně. Vždycky něco začnu dělat, ale nedodělám, protože se objeví Jáchym nebo Kristián a ochotně převezmou všechno….nepamatuji si, kdy jsem si naposled nalila čaj.“
„Starají se o tebe.“
„Jsem jim vděčná, jenom to občas přehání. Oba dva.“ Týna vezme jídlo a společně odcházíme do obýváku.
„Tak co si pustíme?“ Zeptám se, když vybírá z dvdček.
„Hm, Královský slib, Láska přes internet, Tři oříšky pro Popelku a Madla zpívá Evropě.“ Připraví filmy na stůl.
„Páni, to máme na celej večer.“
„Stejně se vrátí až ráno, Vojta je nenechá odejít.“ Mávne rukou a pustí film.