LÉČBA ŠOKEM

Dám vám radu do života. Nikdy nezačínejte kamarádit s klukem který se vám líbí. Proč? Protože on si z vás pak udělá vrbu, bude se vám svěřovat a když mu řeknete, že ho chcete odpoví vám, že jste pro něj až moc dobrá kamarádka na to aby o vás přišel tim, že s váma začne chodit. Vztahuje se to i na kamarády s výhodama, jako je ten můj. Prožili jsme spolu několik krásných víkendů, ale co z toho, pořád jsem JEN kamarádka.
No nic, je pozdě na to být naštvaná, takže se jdu radši připravit na jeho maturitní ples, který dopadne fakt úžasně. Prý pro mě má překvapení, tak to jsem zvědavá co to bude.
„Lindo, jsi hotová?“ Volá na mě Petra, moje kamarádka ze třídy, co míří na ples se mnou.
„Jo, už letim.“ Křičím za ní a skutečně už jen přejedu rty leskem a jdu do chodby, kde už stojí Peťa obutá do svých kozaček a oblečená ve svém zeleném kabátě.
„Dělej nebo nám ujede bus.“
„No jo.“ Otočím oči vsloup a během zapínání mého černého kabátu si nazouvám kozačky.
Jakmile vejdeme do sálu, už bez kabátů a přezuté do večerních bot vidím svého kamaráda Jirku, jak mi skoro běží naproti, co mi ovšem nesedí je malá zrzka, kterou drží za ruku a pomalu jí táhne za sebou.
„Ahoj Lindo, jsem rád, že už jste tady, tak tohle je to překvapení, to je Kristýna, moje přítelkyně.“ Říct, že jsem v šoku je velice slabé, v mém hrudníku exploduje bomba a do očí se mi začínají drát slzy.
„Co....kdy...jak...?“ Vyplivávám ze sebe jednotlivá slova. Můj zabedněný vyvolený si to ovšem vyloží jako kladnou reakci a usmívá se od ucha k uchu.
„No scházíme se dva týdny, nechtěl jsem ti o tom říct, dokud si nebudu jistej, takže Lindo, tohle je Týna, Týno, tohle je moje nejlepší kamarádka Linda.“ Malá holčina ke mně natáhne ruku na kterou chvíli zírám, než jí uchopím a lehce stisknu.
„Ahoj, moc ráda tě poznávám, tolik jsem o tobě toho slyšela.“ Usmívá se na mě, já tohle bohužel nedokážu, takže jediné co udělám je: „Hmmm, čau.“ Jakmile se „přátelsky pozdravíme“ Petra mě chytne za loket a s tím, že nutně potřebuje na záchod a beze mě se neobejde, mě od nich odtáhne. Peťa ví jak na tom jsem, zakoukaná do Jirky a momentálně naprosto odrovnaná, hned jak za námi zaklapnou dveře záchodků spustí se mi z oka slza.
„Neřvi, můžeš si za to sama, mělas ho hned sbalit.“
„Prosimtě neudílej mi teď rady, ty nepotřebuju. Potřebuju jedinou věc, jít se opít a flirtovat s každym v dosahu deseti metrů.“
„Ne, ty potřebuješ odtáhnout Jirku ven a říct mu to co mě slibuješ, že mu řekneš už aspoň dva měsíce.“ Což je to, že jakmile si najde holku, tak já se s ním přestávám bavit, teď je to tady a já asi opravdu nebudu schopná se dívat na to jak randí s nějakou malou zrzavou potvorou.
„Dobře, řeknu mu to, ale napřed jdu na panáka a flirtovat s nějakym jeho kámošem.“
„OK, tak já jdu najít Radka. Ne, že to s tim chlastem přeženeš.“ Stylově jí zasalutuju a každá se odebereme někam jinam, já se u baru vyšplhám na barovou stoličku hned vedle kluka, kterého znám z naší školy od vidění. U baru si objednám sprite a panáka zelený.
„Ahoj, pěkný tetování.“ Slyším toho kluka říkat, otočím se na něj a vidím, že kouká na mou potetovanou lopatku.
„Díky.“ Usměju se a hodím si nohu přes nohu.
„Tak, no pozval bych tě na drink, ale už sis objednala, leda bys chtěla dalšího panáka.“ Zazubí se na mě, vždycky jsem na něj koukala a líbil se mi, tak proč ne.
„No, dalšího panáka snad přežiju.“ Usměju se na něj a tak si spolu dáme další zelenou. Bavím se s Denisem aspoň třicet minut, než pro mě přijde Jirka, že s ním mám jít dozadu do místnosti maturantů. Souhlasím, ale s tím, že se za Denisem za chvíli vrátím. V místnosti maturantů si s Jirkou dáme dalšího panáka a jdu zpět za Denisem.
Po hodině a půl, kdy spolu řešíme hudbu a začínají mezi námi letmé doteky za mnou přijde Petra.
„Neslíbilas něco frajerko?“ Zakřičí mi do ucha.
„Slíbila, já vim.“ Protočím oči, nechce se mi do toho.
„Tak dělej, máš nejvyšší čas, je půl jedenáctý, Jirka ještě není opilej a je po vystoupení, o nic nepřijdete, ani ty, ani on, dělej, najdu ti ho jestli chceš.“ Ani to nemusí dělat, protože jakmile to dořekne Jirka se zjeví vedle ní a v očích má dost smutnej výraz.
„Lindo, mohl bych s tebou na chvíli mluvit?“
„Taky bych ti něco chtěla říct.“ Kývnu, slezu ze stoličky a jdeme spolu ze sálu ven do chodbičky, kterou projdeme až ven na vzduch.
„Tak mluv první.“ Pobídnu ho.
„Ne ty, Petra mi řikala, že mi něco chceš říct, tak začni ty.“ Nakonec souhlasím a začnu mluvit.
„Takže Jirko, jak víš, mám tě ráda a jsi pro mě víc než jen kamarád, chtěla jsem ti tady říct, že vím, že nebudeš dlouho sám a jednoho dne si najdeš přítelkyni, netušila jsem, že to bude tak brzo, ale nic to nemění na tom k čemu jsem se rozhodla, takže budu pokračovat tak jako kdybys Kristýnu neměl. Řekl jsi mi, že se mnou nechceš chodit, protože jsem pro tebe až moc dobrá kamarádka na to abys mě ztratil, jednou přijde den, kdy budeš mít holku, je to otázka, dní, týdnů nebo pár měsíců a já si nejsem jistá jestli se dokážu dívat na to jak tě objímá jiná holka a jak ji ty líbáš a řikáš „miláčku“, takže jsem se rozhodla, že až si najdeš holku, ukončím naše přátelství. Pokud je jediný problém v tom, že mě nechceš ztratit, tak na to kašli, pokud je tam nějaký důvod, ať je jakýkoli, tak to pochopím, ale ne to, že o mně nechceš přijít, víš moc dobře, že se všema mýma bývalíma jsem pořád kamarádka a nic to nezměnilo na mým vztahu k tý osobě. Nechci tě tím vydírat ani nic podobnýho, jen chci aby sis to uvědomil. A vzhledem k dnešním událostem myslím, že jsem právě naše přátelství ukončila, takže mi prosím řekni cos mi chtěl říct a pak na mě zapomeň, budu se trápit a budu se trápit dlouho, jsi jeden z mých nejlepších přátel a já tě nechci ztratit, ale radši budu žít bez tebe než se dívat na tebe s jinou holkou.“ Aniž jsem si to uvědomila, už zase jsem brečela, Jirka proti mně stál a jen zíral. Po pár minutách se zhluboka nadechnul, chytil mě a přitiskl k sobě, pak mě odtáhl, pustil a zase se nadechl.
„Lindo, jediný co jsem ti chtěl říct je, že když jsem tě viděl na baru s Denisem vjel do mě osten žárlivosti a aniž bych chtěl díval jsem se neustále tím směrem, jsi až příliš úžasná a dokonalá na to aby tě měl nějakej idiot jako Denis a já jsem si uvědomil, že to co k tobě cítím není přátelství ale láska, miluju tě a chci s tebou být, přátelství, nepřátelství, risknu to, buď to vyjde nebo ne. Chci s tebou být.“ Usmál se, znovu mě objal a tentokrát mě políbil přímo na ústa, nevím jak dlouho jsme tam stáli v zimě, zatímco sněhové vločky padali na naše hlavy a my si užívali přítomnost toho druhého. Jediné co vím je, že když jsme se pustili s tím, že je zima a půjdeme zpátky do sálu za prosklenými dveřmi stála Kristýna, plakala a dívala se na nás.
„No, tohle jí budu muset vysvětlit.“ Zakřenil se Jirka, chytil mě za ruku a vyrazili jsme směrem k ní. Bylo mi jí líto, nemohla za to, že jejich vztah skončil tak brzo, jen někteří lidé potřebují kopnout do hlavy aby pochopili co cítí k jinému člověku a já jsem snad konečně aspoň na čas konečně získala své štěstí.