Once...in Suomi 2

Tu noc se mi zdály hned dva sny. Oba tak plné rozporuplných pocitů až mě to udivovalo. V obou těch snech jsem vystupovala já a ten rozmazaný muž. V jednom jsem ho milovala.
*„Miluju tě.“
„Do smrti?“
„Ne. Navždy.“*
A v tom druhém mi lámal srdce a ubližoval mi.
*„Prostě se to stalo.“
„Ale jak jsi mi to mohl udělat?“
„Tohle nemá cenu. Asi jsem byl opilý.“
„Ale proč zrovna s ní?...“ *
Bylo tam tolik bolesti, že jsem se probudila s tváří mokrou od slz. Zbytek noci jsem spala jen tak napůl, takže jsem se ráno probudila trochu nevrlá a polámaná.

###

„Jo takže dvě piva a sedm vodek? Osm? Deset? Fajn takže dvě piva a deset vodek? Jasně hned to bude.“ Být to náš stůl tak řeknu: “slabá středa, “ ale teď jsem byla v práci a makala jsem jako o duši. Amadeus byl nacpaný k prasknutí. Nalila jsem panáky a už se zase otáčela v jednom kole. Nikdy by mě nenapadlo, že je práce tady v Ama tak náročná. Jako hostovi mi vždy stačilo jen zvednout ruku a bylo vystaráno. Ale kolik práce je kolem jednoho panáku vodky jsem už nevnímala. Kimmi musel nejprve vyslechnout co si zákazník přeje, což byl občas nadlidský úkol. Opilé huhlání hostů, hlasitá hudba při koncertu a stále se měnící přání. Poté cesta k baru, při které jsem musela posbírat prázdné sklenice a prokličkovat mezi skákajícím a jančícím davem. U baru jsem všechno nalila, poskládala na tácek a znovu se vydala do jámy lvové. Udržet tácek ve vodorovné pozici byl nadlidský výkon. Až v pozdějších hodinách se začal Amadeus pomalu vyprazdňovat a přicházeli “Zasvěcení“.
Katy, Sami, Vivian a zbytek Lovex spolu s Jussim a Teemem si pobrali židle a shlukli se u baru, kde jsem já s Kimmim umývala skleničky a skládala je na své místo. Účty jsem raději nechala na Kimmiho.
„Tak co nového?“ Usmál se Kimmi a něco čmáral do sešitu.
„Upadnou mi nohy.“ Zaskučela jsem
„Zabiju Janneho.“ Zavrčela Katy. Vivi si mě pořád prohlížel skrz prázdnou skleničku, až jsem z toho byla silně v rozpacích. Raději jsem si nalila panáka a doufala, že to pomůže. Chvilku jsem hypnotizovala dno skleničky a myšlenky mi klouzaly všemi směry.
*„Nejsi z Finska že?“* Zeptal se zkreslený hlas. Zvedla jsem hlavu, ale na mě nikdo nemluvil. Co to sakra bylo? Nalila jsem si raději ještě jednoho panáka a láhev vrátila na své místo, tudíž doprostřed stolu. Kimmi pomalu pozhasínal všechna světla a nechal jen jedno a to nad našim stolem.
„Už jsem tu panstvo.“ Zahulákal Janne ode dveří. Roztáhl ruce a uklonil se. „Chyběl jsem vám že joo.“ Doklusal k našemu stolku, líbnul Katy a rozplácl se na židli vedle ni.
„Zanedbáváte svou přítelkyni pane Selo.“ Zamračila se Katy a chvilku hrála uraženou. Janne ji ale začal něco šeptat do ucha. Zachytila jsem jen útržky typu: Vynahradím..a …dneska večer. Jasně. Ti dva spolu chodí. To je normální, že dva lidi se milujou a když se milujou, tak spolu mají i sex. Sex je normální, přirozená věc. Jenom já si to nedokážu představit. Nemůžu se s Vivim vyspat, protože mi v tom něco brání.
„Ehm. Promiňte, že ruším.“ Ozval se ode dveří nervózní hlas. Stála tam vysoká blondýna s postavou modelky. Vypadala dobře, ale na úkor rozumu. Měla takový trochu tupý pohled.
„Tiino?!“ Zasupěl Janne, který měl zrovna ruku kolem Katyiných ramen.
„Ahoj.“ Pípla a lehce mávla rukou. Přejela všechny pohledem, až se zarazila na mě. Nevím čím to, ale až když jsme se střetly očima je stydlivě sklopila.
„Co tu chceš?“ Vyjela na ni Katy, jako dravá šelma. Z očí ji skoro šlehaly blesky. I Janne se na židli instinktivně přikrčil. Ve vzduchu skoro bzučela elektřina. Tolik napětí a tísně najednou.
„Ou. Je tu trochu dusno.“ Prohodil Sami, ale nikdo mu neodpověděl, i když všichni s ím v duchu souhlasili.
„Byla jsem tu dopoledne a asi jsem tu zapomněla kabelku.“ Tiina Katy oplatila vzdorovitý pohled.
„Bohužel tady nic není.“ Odpověděl ji Kimmi slušným, ale bezbarvým hlasem.
„Co se dá dělat.“ Prohrábla si vlasy a znovu se podívala na mě. Nebyl to ale takový pohled, kterým se snažila vyrovnat se Katy. Tohle byl spíš pohled spráskaného psa. Proč ale zrovna na mě? Nic mi neudělala a já neudělala nic ji. Tiina odešla a atmosféra se zase trochu uvolnila.
„Pojďme domů.“ Promluvil Janne do ticha, které po chvíli nastalo. Katy která se do té doby mračila se usmála při pomyšlení na teplou postel a Janneho.
„Jsem pro!“ zvedl se Vivian ze židle až s přehnaným nadšením. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, co od dnešní noci očekával. Svižně došel do kanceláře, odkud mi donesl kabát, do kterého mi galantně pomohl a tašku.
Před Amadeem jsme se rozloučili se zbytkem a Já, Katy, Janne a Vivian jsme se vydali domů. Cesta byla pro mě děsivě dlouhá, protože jsem se stále snažila nějakým šetrným způsobem zbavit Viviho všetečné ruky. Na chodbě před našimi byty se ale strhla hotová vášnivá bouře. Světlo zhaslo, takže nevím, čí ruce odemkly byt a kde jsem se to vůbec ocitla. Až podle náhlého ticha jsem si uvědomila, že jsem jinde, než Katy a Janne. Vivian byl v tomhle ohledu opravdu obratný mistr.
„Vivi já…“ Zakoktala jsem, když mě začal soukat z kabátu, ale okamžitě mě umlčel. Svými protesty jsem dosáhla naprosto opačného efektu než jsem chtěla. Vivian prostě věděl co chtěl a chtěl to hned a za každou cenu. Moje dlaně chabě tlačily do jeho hrudi chvějící se chtíčem naprosto bez efektu. Jindy bych neprotestovala, tak co se mi to sakra děje v hlavě? Vivi sebou najednou trhnul a o krok ustoupil.
„Promiň. Jsem idiot.“
Celá zadýchaná a s tvářemi zarudlými studem jsem přikývla.
„Dobrý.“ Broukla jsem a upravila si ramínko podprsenky. Už jsme toho za sebou měla dost, ale i tak jsem se neustále červenala při každém bližším kontaktu. Jakoby mi za kůží na tvářích hořel oheň a snažil se propálit ven. Vivian rozsvítil v kuchyni a otevřel ledničku.
„Dáš si něco k pití? Asi necháme ty dva, ať se vybouří.“ Mrknul na mě a postavil na stůl láhev, ze které si předtím přihnul. Kupodivu to nebyla vodka. Zvědavě jsem si prohlížela rudý obsah.
„Co to je?“ Vivi přede mě postavil vysokého, ale úzkého panáka, že spíš než skleničku připomínal zkumavku. Nalil do ni podivnou tekutinu a ďábelsky se usmál.
„Ochutnej.“ Pronesl tajemně a sám se znovu napil. Poslušně jsem o sebe obsah kopla. Chutnalo to trochu jako čokoláda a chilli.
„Mmm..“ Zamručela jsem, ale v zápětí jsem vykulila oči. Po prvotní lehce pikantní chuti to začalo na jazyku štípat. „Ajajaaaj.“ Zaskučela jsem. Vivi se začal smát a podal mi skleničku vody.
„Jo poprvé to vždycky překvapí.“ Nalil dalšího panáka, zhasl velké světlo a zapálil svíčku.
„Je to moc dobrý.“ Zajiskřilo mi v očích a znovu jsem do sebe obrátila obsah zkumavky. Můj společník se jenom usmíval. Udělali jsme si pohodlí, pili a povídali jsme si. Chvilkami mi připadalo, že některým tématům by se raději vyhnul a jeho odpovědi byly občas až moc stručné. Asi po třech hodinách debaty, kdy venku už panovala hluboká tma a jak se zdálo všichni spí jsem se zvedla a protáhla. Měla jsem těžkou hlavu a lehké nohy. Jo dneska mi stačilo jen málo. Byla jsem opilá.
„Myslíš, že už spí? Skočila bych si pro pyžamo.“ Vivi mě ale stáhl za ruku na svůj klín.
„Nechoď.“ Zašeptal mi do ucha. A to byl poslední hřebíček do mé pomyslné rakve. Vrhla jsem se na Viviho, jako smyslů zbavená. I on byl nejspíš překvapený mou reakci. Oblečení z nás spadlo skoro samo a další události byly naprosto bez zábran a myšlenek, které by nás jen brzdily. Vášeň podpořená alkoholem byla má největší slabost.

###

Probralo mě hlasité zachrápání a zamumlání. Trhla jsem sebou a vzápětí toho zalitovala. Hlava se mi motala a žaludek byl jako na vodě.
„Ojee.“ Zaskučel vedle mě Vivian a pomalu se přetočil na záda. Ať byl včerejšek jakkoliv šílený, ať jsem pila klidně litry vodky, a ztratila soudnost. Ať tohle, vedle mě byl Vivian – můj přítel. Jedno jsem věděla zcela jistě. To dnes v noci se nemělo stát. Potřebovala jsem si dát sprchu a celkovou očistu. Dřív než se Vivian stihl pořádně probrat a zorientovat jsem pobrala své věci a vyběhla na chodbu. Ťapkala jsem bosa před dveřmi a hledala klíče, už jsem slyšela, Vivianův hlas, jak se blíží. Klíč rychle zapadl do zámku a já do bytu. Hned mě pohltila koupelna. Měla jsem už jen málo času, takže jsem jen mávla na Katy, která ještě v pyžamu ťukala do notebooku a Janneho zabořeného v ledničce a upalovala do práce. Další dlouhý den byl přede mnou a víkend na krku. V pátek bývá Amadeus narvaný více než kdy jindy.
Celé dopoledne se nedělo nic zajímavého. Obsluhovala jsem už naprosto automaticky, takže jsem v některých okamžicích vypnula mozek a nechala pracovat jen tělo.
K večeru se bar začal plnit, jen známá partička nikde. Neustále jsem hlídala dveře, ale Katy, Janne nebo kdokoliv jiný nikde. Pokaždé, když se otevřely dveře, mi hlava sama od sebe vylétla nahorů.
Čepovala jsem další pivo, když se ode dveří rozezněl smích. Myslela jsem, že tentokrát už to musí být oni, ale opět jsem se spletla. Skupinka tři vysokých ramenatých mužů a tří štíhlých vysokých ženštin, o kterých nebyl pochyb, že se pohybují v modelingové branži. Tři spokojené párečky. Záviděla jsem jim. Nechala bych to být tak, kdybych se s jedním z těch mužů nestřetla pohledem A svět explodoval. Jeho oči mě zachytily jako neviditelná síť a nechtěly pustit, ani když jsem se snažila sebevíc. V duchu jsem sama na sebe křičela ať toho nechám, jenže to nešlo. Srdce mi bušilo, a žaludek mi zalila horkost. Je tohle láska na první pohled? Věřím na ni vůbec? Přeci to není možné zamilovat se ve zlomku sekundy. A pak nám do zorného pole vstoupil jeden z jeho kolegů. A síť se rozpadla.


Podlomila se mi kolena a já se za barem zhroutila k zemi. Musela jsem si pažemi obejmout hrudník, protože ten žár mi způsoboval bolest. Zhluboka jsem se snažila popadnout dech a uklidnit třesoucí se ruce. Tváře mi hořely a nohy jsem měla jako z gumy. Žár pomalu ustupoval a stav se začínal vracet zase k normálu. Zapřela jsem se o kliku skříňky, o kterou jsem byla opřená a pomalu se vysoukala na nohy. Jenže sotva jsem se dostala do vzpřímené polohy opět jsem málem upadla. Stál přímo naproti mně i s tou svou přítelkyní, které zrovna anglicky vysvětloval, že vodku musí zkusit. Blondýnka jen ohrnovala nos a šilhala někam ke sladkým pitíčkám s velmi nízkým obsahem alkoholu, které jen dokáží slepit žaludek a holky tohoto typu mají po jedné skleničce řeči jako: „Já jsem tak opilááá.“
„Tak tři vodky a tři skleničky…tamtoho.“ Ukázal rezignovaně prstem na lahev s pochybným obsahem. Zmohla jsem se jen na přikývnutí. On na mě taky kývnul a odešel i se svou společnicí. Skládala jsem skleničky na tác a v duchu si nadávala. On má přítelkyni a ne jen tak nějakou. A já mám přítele…prostě Viviana. Rádoby sebevědomým krokem jsem se vydala k jejich stolu, kde probíhala finsko-anglická diskuze a vyskládala panáky na stůl. Všechny tři dívky mě sjely nevraživým pohledem, který mě znervózňoval, takže se mi ruce zase začaly klepat.
„Pěkný vlasy.“ Zasmál se jeden z mužů a vysloužil si tak od své přítelkyně vražedný pohled.
„Hmm díky.“ Špitla jsem tiše. A otočila se k odchodu.
„Pěkně divný.“ Zabručela jedna z dam uraženě.
„Mě se to líbí. Takový vášnivý a divoký. Co říkáš Anssi.“ Zařehtal se zase mužský hlas.
„Mmm jo.“ Přišla mu tlumená odpověď. Sebrala jsem veškerou odvahu a jemně natočila hlavu, abych na něj viděla. Seděl a sledoval mě se zvláštním, trochu nechápavým výrazem ve tváři. Rychle jsem se dostala zase za bar a snažila se je nevnímat. Spíš je vnímat, ale jako normální hosty. Trochu jsem zalhala a postěžovala si Kimmimu, jestli by nemohl roznášet, že mě bolí nohy. K mé úlevě souhlasil a tak jsem se vyhnula bližšímu kontaktu se stolem 3, dělala jen nezaujatého sledovatele a nalévala alkohol. Ve skutečnosti jsem byla zaujatá a moc. Anssi. Pěkné jméno. Když jsem po něm nenápadně zašilhala všimla jsem si, že mě upřeně pozoruje, i když měl ruku té holky na svém stehně. Nakláněla se k němu a něco mu šeptala, ale on se díval na mě. Zaujatý něčím, co mi bylo naprosto neznámé. Možná jsem ho fascinovala, tak jak ona fascinoval mě. To ale nemohla být pravda, zvlášť když měl vedle sebe topmodelku. Pozoroval mě až neslušně dlouho a já jej taky a oběma nám to bylo jedno.
Nenáviděla jsem tu blonďatou holku, když mu omotala ruce kolem krku a dožadovala se jeho pozornosti. Musela jsem odvrátit hlavu. Vtom jsem si vzpomněla, že mě od rána bolí ruka. Vyhrnula jsem si rukáv a všimla si namodralé skvrny na rameni a jasně zřetelné otisky zubů.
„Uch.“ Sykla jsem a dotkla se bolavého místa. Jak bylo lehké zatlačit Viviana někam dozadu do hlavy a zapomenout na něj. Zastyděla jsem se, ale neměla jsem žádné výčitky. A to bylo nejspíš špatně. A při tom všem vzpomínání mi najednou na mysl přišlo číslo 33. Nevím, kde se tam vzalo ani co tam chtělo, ale asi ho vsadím do loterie. Nevím, jak se mohlo stát, že se ručičky hodinek posunuly tak rychle dopředu. Zrovna když jsem si nalívala jednu skleničku vodky pro sebe, se skupinka zvedla k odchodu. Ten, kterému říkali Anssi došel k baru a vytáhl peněženku a zaplatil účet. Vše by asi proběhlo v poklidu, kdyby se k nám nepřiřítil jeden z jeho kamarádů.
„Joo mám rád holky, co se umí napít.“ Mrknul na panáka přede mnou. „Tady vidíš aspoň jeden rozdíl mezi holkama z Finska a z Ameriky.“ Kývnul prstem na trojici, která se upravovala u zrcadla kousek u východu. „Upřímně, já bych jich viděl víc, ale víš jak…“
Byla jsem z jejich přítomnosti čím dál nervóznější.
„Jo asi máš pravdu.“ Přikývl Anssi a nespouštěl ze mě pohled.
„Jo já vím. Kam jsi dal oči, když jsi se stěhoval.“ Zachechtal se opile jeho kamarád a odpotácel se k východu.
„Na shledanou.“ Kývnul na mě a jeho rozloučení neznělo jen jako fráze, kterou používáme každý den, ale jako upřímné přání v brzké shledání.