Soulmate Part.13

Když Kai doběhl na místo, kde ho June před pár hodinami vysadil, rozhlédl se kolem sebe ale jejich auto nikde neviděl. Kai se ušklíbnul a šel se posadit na blízkou lavičku. Uběhlo patnáct minut a nikde nikdo. Kai už začal být nervózní, postavil a vyhlížel auto, které stále nejelo.
"To jsem nemusel tak pospíchat." Řekl si Kai mrzutě a začal hledat mobil. Ještě nestačil ani vytočit číslo, když konečně zahlédl jak se k němu po cestě blíží jejich auto. Když u něj konečně zastavilo, opatrně nahlédl dovnitř ale uvnitř seděl jen jejich řidič June. Kai úlevně vydechl ,otevřel dveře a nastoupil. Vesele se na Juna usmál pak si ale všiml, že se June moc nadšeně netváří, naopak vypadal dost zaraženě a zdrceně.
"Ruki musel asi pěkně vyvádět." Pomyslel si Kai a začal přemýšlet jak klukům tu svoji malou eskapádu vysvětlí. Nejlepší bude, když nikoho nepustí ke slovu, dokud jim všechno nevysvětlí a nepoví co se mu dnes přihodilo. Když si Kai vzpomněl na jeho setkání s Caty, musel se znovu usmát. Vyhlížel z okna a přemýšlel jak asi budou kluci reagovat. Po chvíli se otočil na Juna.
"June, kde jsou kluci? Myslel jsem, že tady budou čekat." June se nervózně po Kaiovi podíval a hned se zase zaměřil na cestu. Chvíli mu trvalo než promluvil.
"Pan Ruki byl velmi rozčílený. Nejdřív tady na vás chtěl počkat, ale pak si to rozmyslel a nakázal mi abych je odvezl do hotelu a pak pro vás zajel." Vykoktal June nakonec.
Kai překvapeně pozvedl obočí a pozoroval Juna jak až s přehnanou pečlivostí dává pozor na vozovku. Kai nevěděl proč ale byl si skoro jistý, že to June od Rukiho asi pěkně schytal za to, že ho tady takhle vysadil.
"June, je tu snad ještě něco, co ti Ruki řekl? Stejně se to dozvím tak to vyklop!"
June nevypadal, že by měl chuť mluvit a dál se soustředil na cestu. Kai si povzdechl, založil si ruce a zamračil se na Juna.
"June?! Koukej mluvit!" zavelel Kai přísně. June úplně nadskočil a vypadal, že každou chvíli zabrzdí a uteče z auta jako vyděšený králík. June se nervózně nadechl a ztěžka polkl.
"Pan Ruki - mě vyhodil. Až vás prý přivezu, mám odevzdat klíče a sbalit si věci. " Vysoukal ze sebe June nakonec a bylo vidět, že má slzy na krajíčku. Kai na něho chvíli ohromeně hleděl a pak se zakoukal na silnici před sebou.
"Tak tohle trochu přehnal!" řekl si Kai spíš pro sebe ale dost nahlas na to, aby ho slyšel i June. Pak se na Juna znovu obrátil a vzal ho za rameno.
"Neboj se June o práci nepřijdeš, o to už se postarám. Takže klíče si prozatím nech u sebe, dobře?" řekl Kai mírně a usmál se když viděl, jak se June uvolnil a váhavě přikývl na souhlas.

Když konečně dorazili do hotelu Kai bez váhání vyrazil z auta, na odchodu ještě povzbudivě mrknul na Juna a pak rychle pospíchal do výtahu. Cestou nahoru Kai nervózně přešlapoval a sledoval přeskakující číslice na displeji výtahu. Celou cestu do hotelu si připravoval argumenty ale přesto byl celý nesvůj. Věděl, že se zachoval trochu nezodpovědně a tušil, že konfrontace s Rukim bude tentokrát pěkně tvrdá.
Po pár minutách, výtah konečně dorazil do správného patra. Kai vystoupil a běžel ke dveřím společenského pokoje, kde už na něj určitě všichni netrpělivě čekali. Přede dveřmi se zastavil a pořádně se nadechl, pak vzal za kliku a pomalu otevřel.
Když Kai vstoupil dovnitř, viděl jak tam všichni sedí rozsazení kolem malého stolku uprostřed pokoje a beze slova ho pozorují. Dokonce i Aoi se tvářil nezvykle vážně a to Kaie trochu rozrušilo. Kai za sebou potichu zavřel dveře a přitom myslel na to, že dusno v místnosti by se dalo krájet.
"Ahoj kluci." Řekl Kai s nejistým úsměvem a nervózně se poškrábal na nose. Kai čekal alespoň nějakou odezvu ale nikdo neodpověděl a všichni si ho zamračeně měřili. Podíval se na Rukiho, ten seděl zaražený ve svém oblíbeném křesle a sjížděl Kaie mrazivým pohledem. Kai si bezmocně povzdechl a šel se posadit vedle Reity, který se posunul aby mu uvolnil místo na sedačce.
V místnosti bylo nepříjemné ticho a Kai přemýšlel nad svými argumenty, které se ještě před chvíli chystal na kluky vychrlit. Tohle mlčení ho ale překvapilo. Bude muset prolomit ledy, nebo s ním nikdo měsíc nepromluví.
"Tak co? To tady budete všichni takhle sedět a vraždit mě pohledem?!" Zeptal se Kai nakonec a rázně se postavil, přičemž si ostatní podmračeně měřil. Kluci se po sobě překvapeně podívali a po chvíli se Aoi s Uruhou začali nahlas smát. Reita se sice nesmál ale bylo vidět, jak se mu ústa vlní v mírném úsměvu. Jediný kdo se ani neusmál byl Ruki, stále seděl se založenýma rukama a vážným výrazem si Kaie prohlížel. Kai si povzdech a zatvářil se kajícně. Pak přešel pomalu až k Rukimu.
"Ruki. Tak už sakra něco řekni! Vynadej mi, dej mi pěstí ale hlavně už něco udělej!" řekl Kai a přimhouřil oči, jak očekával, že mu v zápětí jedna přiletí. Ruki chvilku seděl bez hnutí a pak pomalu pohlédl Kaiovi do očí.
"Kde jsi sakra byl?" zeptal se nakonec tiše Ruki a skoro šeptal. Pak se poškrábal na obočí a než znovu promluvil, chvíli to trvalo.
"Hned když jsem uviděl Juna jak se tváří, věděl jsem, že něco není v pořádku. Když jsem se ho zeptal, co se děje, nakonec se zebe vysypal, že ses nechal vysadit v nějakém parku a poslal ho zpátky za námi.
Přikázal jsem mu aby nás za tebou hned odvezl, ale ten idiot nemohl najít cestu! Když jsme konečně našli ten správný park, nemohli jsme pro změnu najít tebe! Hledali jsme tě víc než hodinu. Několikrát jsem ti zkoušel volat, ale byl jsi nedostupný!"
"To jsi měl vypnutý telefon, nebo co?! Měli jsme o tebe opravdu starost!" štěkl vztekle Ruki. Pak se postavil a začal přecházet po pokoji. Kai ho chvíli pozoroval a pak se podíval po ostatních, kteří nevypadali, že by do téhle diskuse chtěli nějak zasahovat.
"Tak proto, je z toho takový poprask." Pomyslel si Kai.
"Ruki, já jsem neměl vypnutý telefon. Možná tam kde jsem zrovna stál, nebyl žádný signál." Řekl Kai prostě a čekal na Rukiho reakci. Ten si jen odfrknul a neřekl nic. Aoi a ostatní se tvářili neurčitě. Kai si dlouze oddechl a po chvíli zase promluvil.
"Kluci - moc se vám omlouvám za to, že jsem vám zkazil den. Tohle jsem neplánoval, prostě se to stalo." Kai se na chvíli odmlčel a pak začal se usmívat.
"Bylo to - jako by mě vedla ruka osudu." Odtušil Kai, pak se ale najednou rozesmál a při tom nevěřícně potřásl hlavou. Kluci si ho popleteně prohlíželi, protože nechápali, proč se Kai tak najednou směje. Dokonce i Ruki vypadal překvapeně a z očí se mu vytratila zloba, kterou nahradila zvědavost.
Kai se postavil a přešel k oknu. V zádech cítil jejich tázavé pohledy. Pro sebe se usmál a schválně nechal ticho ještě chvíli narůstat. Po chvíli se Kai se otočil od okna a pohlédl na své kamarády, kteří se ještě stále tvářili trochu zmateně. Bylo vidět jak čekají, co z něj zase vypadne. Kai se tajemně usmál.
"Našel jsem ji." Řekl tiše. Kluci se zatvářili nechápavě. Pohledem přeskakovali z jednoho na druhého v naději, že někdo z nich pochopil o co jde.
"Našel jsi - koho?" zeptal se Aoi nakonec. Kai se usmál, už chtěl promluvit, když se najednou zarazil a zamyslel se. Po chvilce, se začal ze široka usmívat a nakonec promluvil.
"No přece - naši novou asistentku." vyhrkl Kai nadšeně.
"Cože?!" vyjekli všichni překvapeně.
"A já jsem marně doufal, že už se na tenhle nesmysl zapomnělo?!" Utrousil Reita a ztěžka dosedl na pohovku.
"Jak to myslíš, novou asistentku?" zeptal se Uruha po chvilce.
"No prostě - osobní asistentku. Už jsme si ji odhlasovali, ne?" opáčil Kai spokojeně a založil si ruce na prsou. "I když, ještě nevím, jestli s tím bude souhlasit." Přiznal Kai zamyšleně.
"Co? Ona to ještě neví? To je dobrý!" Ozval se Reita a v hlase mu zazníval ironický podtón.
"Neměl by ses nejdřív zeptat taky nás, jestli s tím souhlasíme?" zeptal se Ruki přísně. Kai si Rukiho chvíli beze slova prohlížel. Věděl, že Ruki mu hned tak neodpustí. V žádném případě mu ale nedovolí, překazit mu jeho plány.
"Pokud si Ruki dobře pamatuji. Tak s tímto nápadem jsi přišel ty! A pak, já jsem přece leaderem kapely a já bych měl mít ve výběru hlavní slovo, nemyslíš?" zeptal se Kai mírně a sebevědomě se usmál. Ruki se na chvíli zamyslel.
"Máš pravdu. Byl to můj nápad, takže hlavní slovo bych měl mít já!" řekl Ruki rozhodně a zlobně se na Kaie mračil. Aoi si všiml, že atmosféra začíná opět povážlivě houstnout a rozhodl se zasáhnout dřív, než se ti dva do sebe pustí jinak než slovně.
"No tak hoši, klídek ano?!" zavelel rázně, přešel k Rukimu a odvedl ho ke křeslu do kterého ho posadil. "Na Ruki, tady máš cigaretu." Řekl a podával Rukimu cigaretu, kterou mu vzápětí zapálil. Pak se podíval na Kaie.
"Je pěkná?" zeptal se Aoi zvědavě a ústa se mu zvlnily v úsměvu. Kai se uchechtl a zakroutil hlavou, pak se na Aoie znovu podíval.
"Je krásná." Ujistil ho Kai nakonec a usmál se, když si vzpomněl na její oči.
"Tak to jsem pro." Prohlásil Aoi vesele.
"Jak jinak." Opáčil Reita. Uruha neřekl nic a jen se usmál. Ruki se ale nehodlal vzdát.
"Možná bych vám měl připomenout, že to není jen o tomhle. Jako naše asistentka bude muset zvládnout spoustu povinností a taky to musí být důvěryhodná osoba. Tuhle práci Kaii, nemůžeš nabídnout každému kdo se naskytne!" řekl a tvářil se neústupně. Kai se na Rukiho dlouze podíval. Pak došel až k němu, vzal ho za ramena a pohlédl mu do očí.
"Věř mi Ruki, ona není jen tak někdo. To uvidíš sám, až ji poznáš." Ujistil ho.
"Uvidíme." Řekl Ruki nakonec a rozhodil rukama jakoby tím dával najevo, že se vzdává. Kai se usmál a přikývl.
"No a kdy ji uvidíme?" Vyhrkl Aoi netrpělivě a dožadoval se okamžité odpovědi.
"Zítra." Řekl Kai a zadíval se na prst, který mu ještě před hodinou zdobil malý prstýnek.
"Doufám." Zašeptal pro sebe…

Pokračování příště...