Soulmate Part.14

Následující ráno se Kai probudil velmi brzy, cítil se vyspalý i přesto, že spal jen několik málo hodin. Když večer uléhal do postele, měl hlavu plnou myšlenek, které mu nedopřávaly spánku. Myslel na Caty, na to jak ji představí ostatním. Jak ji asi kluci přijmou a hlavně na to, jak asi bude Caty reagovat na jeho nabídku, kterou se jí chystá oznámit.
Byl nesmírně vzrušený, nervózní a přesto se velice těšil na jejich další setkání. Když Kai zjistil kolik je hodin, ještě chvíli se povaloval v posteli. Myslel na minulé odpoledne a na to, jak potkal Caty v parku. Kai zavřel oči a na obličeji mu pohrával mírný úsměv. Protáhl se, pak se převalil a vyskočil z postele.
Chvíli jen tak stál u postele s rukama v bok a přemýšlel co by měl udělat jako první. Nakonec vyrazil do koupelny. V koupelně se otočil k velkému zrcadlu a pozoroval v něm svůj odraz. Zajel si rukama do vlasu a přemýšlel, co by na to Caty řekla, kdyby ho takhle viděla. Pak se nahlas rozesmál a potřásl hlavou.
"Proč mě něco takového vůbec napadá?" pomyslel si Kai pobaveně a zašel do sprchy. Ve sprše, si se zavřenýma očima spokojeně užíval, příjemný pocit z teplé sprchy. Jeho myšlenky, se znovu zatoulaly ke Caty…
"Proč?" Ptal se sám sebe. "Proč, na ni musím neustále myslet?"
Už od chvíle kdy si poprvé přečetl její dopis, pociťoval k této dívce zvláštní náklonnost. A teď, když ji poznal osobně. Cítil, jak se jeho city k ní ještě více prohloubily. Nevěděl co to všechno znamená, jen věděl, že nechce aby jen tak odešla z jeho života.
Když vylezl ze sprchy, přešel opět k zrcadlu a rukou přejel po jeho mokrém povrchu. Sáhl po osušce a omotal si ji kolem pasu. Pak se na sebe opět podíval do zrcadla a kriticky studoval dorůstající strniště na tváři. Podrážděně zabručel a zašklebil se na sebe. Potom co si vyčistil zuby, začal hledat holící strojek.
Když byl konečně oholený, zadíval se Kai do tmavých očí, které ho v zrcadle pozorovaly. Najednou ho zachvátil podivný strach. Po těle mu přeběhl mráz a Kai se otřásl. Cítil jak se mu ledové jehličky strachu zarývají do srdce. Bylo to jako podivná předtucha…
Kai si přejel rukama po obličeji a snažil se, ze sebe setřást ten zvláštní pocit. Vyšel ven z koupelny a začal se přehrabovat ve věcech. Nevěděl co si má obléct a neustále měnil oblečení. Po chvíli se začal sám sobě smát, že se chová jako holka. Nakonec si oblékl první triko které mu přišlo pod ruku a k němu své oblíbené jeansy.
Kai se posadil na kraj postele a zadíval se na své ruce. Jeho oči se zastavily na malíčku pravé ruky, kde nosil malý stříbrný prstýnek, který dal včera Caty, jako pojistku, že ji dnes uvidí…

"Opravdu ji uvidí? Nebo mu bude prázdné místo na prstu, každý den připomínat, jejich setkání?" Kai si povzdechl. "To se dozvím už za pár hodin." Řekl si pro sebe a vstal.
Rozhlédl se po pokoji a přemýšlel co bude dělat. Ve skutečnosti se mu nic dělat nechtělo a on se netrpělivě podíval na hodinky. Najednou čas utíkal tak pomalu…
Kai přecházel po pokoji a přemýšlel. Nakonec se zarazil a usmál se. Popadl bundu, spolu s ostatními věcmi a vyrazil z pokoje.
Kai spěchal po chodbě k Rukiho pokoji a přitom doufal, že Ruki už bude vzhůru. Tentokrát už se s ním nechtěl dohadovat o tom kde zase zmizel. Došel ke dveřím pokoje a hlasitě zaklepal. Chvíli čekal a natahoval uši, jestli neuslyší nějaký zvuk, který by prozrazoval, že Ruki už je vzhůru. Nic…
Zrovna když Kai zvedal ruku, že znovu zaklepe, otevřely se dveře. Ruki před ním stál jen ve spodním prádle a protíral si rozespalé oči. Známka toho, že právě vstal. Ruki na Kaie zmateně pohlédl a při tom rychle mrkal aby vyhnal spánek z očí.
"Kaii? Co tady děláš? Kolik je hodin?" Ptal se Ruki podrážděně a přitom ustoupil ode dveří aby mohl Kai projít dovnitř. Kai rychle vstoupil a zavřel dveře.
"Promiň Ruki." omlouval se Kai s nevinným úsměvem.
"Nezdržím se dlouho. Jen jsem ti chtěl něco říct. Pak si můžeš zase lehnout a spát až do oběda. Dneska máme volno celý den." Vysvětloval Kai vesele a pozoroval Rukiho, jak bloudí po pokoji a hledá cigarety.
"Jo to určitě!" Zavrčel Ruki nevrle, potom co si zapálil cigaretu. "Teď už neusnu. Tak co jsi chtěl?" zeptal se a přitom teatrálně zívnul až mu vytryskly z očí slzy. Kai se posadil naproti Rukimu do malého křesílka a podíval se mu do očí.
"Ruki, věříš mi? Myslím, ohledně té asistentky?" Ruki na Kaie chvíli beze slova hleděl a pak vzdychl. "Ano Kaii, věřím ti. Vím, že bys nevybral nikoho špatného." Přitakal Ruki nakonec.
Kai se zazubil a vyskočil s křesla.
"Díky Ruki. Slib mi, že ji nebudeš moc trápit, až ji přivedu." Zaškemral Kai s úsměvem a zvědavě si Rukiho prohlížel. Ruki zase zívnul a při tom pokyvoval hlavou na znamení souhlasu. "Slibuji." Řekl nakonec.
"Ok, to jsem chtěl slyšet." Usmál se Kai a vyrazil ke dveřím.
"Počkat! To je jako všechno?! To jsi mě vzbudil, jen kvůli tomuhle?" Vyhrkl Ruki a prudce se postavil. Kai se zasmál a znovu se na Rukiho otočil.
"Vlastně, jsem ti chtěl ještě říct, že už vyrazím ven. Takže na mě u snídaně nečekejte. Ale po obědě, buďte prosím, všichni ve společenském pokoji. Ještě vám zavolám, než přijedu zpátky do hotelu." Když to Kai dořekl, spiklenecky na Rukiho mrknul a zmizel za dveřmi.
Ruki chvíli nechápavě civěl na dveře a pak si unaveně odfrknul. Pomalu přešel k posteli a plácnul sebou zpátky do peřin.
Kai se za chůze usmíval a pospíchal do hotelové haly. Doufal, že řidič June už tam na něho bude čekat ale moc tomu nevěřil. Od chvíle kdy Junovi volal aby ho vyzvedl, neuběhlo ještě ani patnáct minut. Když Kai do haly konečně dorazil, rozhlédl se. June ještě nepřijel.
Kai se tedy posadil do křesla a vzal si časopis který ležel na stole. Bez většího zájmu si prohlížel stránky časopisu a neustále kontroloval hlavní vchod. Znovu se zahleděl do časopisu a když otočil stránku, narazil na článek který psal o jejich novém singlu. Kai se začetl a ani si nevšiml, že se kolem něj začal sbírat hlouček fanoušků. Po chvíli zaregistroval podezřelé zvuky a zvedl oči.
Přímo naproti němu seděla nějaká dívka. V obličeji měla nadšený až skoro hysterický výraz. Kai v duchu zaklel a pomalu odložil časopis, pak se zhluboka nadechl a přinutil se usmát.
Okamžitě toho úsměvu zalitoval. Dívka se mu najednou s výkřikem vrhla kolem krku a přimáčkla ho do křesla takovou silou, že mu vyrazila dech. Kai se zkoušel nadechnout a přitom se marně snažil vyhýbat polibkům kterými ho dívka zasypávala. Kai vrhl pohledem na hotelovou ochranku která se k němu snažila dostat.
Když se jim konečně podařilo dívku z Kaie stáhnout, vlekli ji za sebou ven z hotelu a ona při tom křičela a slibovala Kaiovi nehynoucí lásku. Kai se mezitím snažil vzpamatovat. Omámeně potřásl hlavou a znovu se podíval na hlavní dveře hotelu, ve kterých se najednou objevil Yune. Kai rychle sebral svoje věci a běžel k němu.
"Vypadněme odsud!" sykl směrem k Yunovi a pospíchal ven z hotelu, rovnou do přistaveného auta.
Když byli konečně na cestě Kai se unaveně svezl po sedačce a projel si rukou po obličeji. Yune si Kaie se zaujetím prohlížel,
"Stalo se něco, pane Kaii?" zeptal se po chvíli.
Kai jen vydechl a hodil pohledem po Yunovi. "Právě mě málem znásilnila jedna moje fanynka. To je neuvěřitelné, copak ty lidi nemají ani trochu zábrany?" rozčiloval se Kai nevěřícně.
"Teď už chápu proč se Ruki tak zlobil. Vážně není bezpečné, běhat tady po okolí sám." Přiznal Kai nakonec a s povzdechem zakroutil hlavou.
"Možná budeme muset změnit hotel. Za chvíli bude celé japonsko vědět, kde jsme zrovna ubytovaní." Dodal Kai zamyšleně a vyhlédl z okna.
"Uhm, Pane Kaii? Kam vlastně chcete odvést?" zeptal se Yune po chvíli ticha. Kai nadskočil, jako by se probral ze snu a zmateně pohlédl na Yuna.
"Ach ano." Vyhrkl Kai a sbíral myšlenky. Přemýšlel jestli jeho původní plán, podívat se po nějakém malém dárku pro Caty, je skutečně tak dobrý nápad, jak si zprvu myslel.
"Yune, odvez mě přesně tam kde včera. Víš kde to je, doufám?! Ujišťoval se Kai.
"Ano, jistě. Na tohle místo jen tak nezapomenu." zabručel Yune a začal odbočovat.

Asi po dvaceti minutách Kai zahlédl, chodníčky parku vysypané bílým kamením.
"To je ten park, tady!" vyhrkl nahlas a vyskočil. Yune se lekl a vyčítavě se na Kaie zamračil.
"Já vím." Utrousil a přibrzdil aby mohl najít vhodné místo pro zastavení.
Když auto zastavilo, Kai rychle rozepnul pás a ještě před tím než vystoupil se otočil na řidiče.
"Yune, nemusíš tady čekat. Zatím můžeš odjet. Zavolám ti hned jak tě budu potřebovat." Řekl a vystoupil.
"Jako bych tohle už někdy slyšel." Pomyslel si Yune nešťastně. "Jste si jistý pane Kaii, neměl bych jít radši s vámi?
Kai se otočil a shovívavě se na Yuna usmál. "Vím, že si děláš starosti ale neměj strach. Tam musím jít sám. Brzy ti zavolám." Řekl, pak se otočil a rozběhl se po chodníku do parku.
Kai běžel celou cestu až na místo, kde včera na malém vyřezávaném můstku potkal Caty. Vyběhl na můstek a rozhlížel se po okolí. Rychle oddechoval a cítil jak ho bolí plíce z dlouhého běhu. Když se konečně vydýchal, zklamaně si povzdechl a pomalu se brouzdal k nedaleké lavičce. Posadil a podíval se na hodinky.
"Teprve deset?! Ten čas snad stojí!" Odfrkl si Kai otráveně. Opřel se o opěradlo, zaklonil hlavu a zavřel oči.
Po chvíli je zase otevřel a zadíval se před sebe. Očima se vpíjel do něžné krásy stromů, jejichž větve se pohupovaly v ranním vánku. Najednou aniž by věděl proč, si vzpomněl na svůj sen, který ho před pár měsíci trápil skoro každou noc. Přestal vnímat čas a okolí,měl pocit jako by se najednou ocitl zpátky ve svém snu.
Vstal a přešel přes úzký chodníček. Pak vstoupil na trávník a pomalu se procházel mezi stromy. Pozoroval koruny stromu a s rostoucím strachem, naslouchal zvukům kolem sebe. Zastavil se a čekal. Čekal až uslyší svoje jméno…
"Kaii?" ozvalo se náhle.
Kai se polekaně otočil a rychle dýchal, srdce mu bušilo jako splašené. Kai měl skoro pocit, že mu vyskočí z hrudi. Pak si uvědomil, že na chodníku před ním stojí Caty a upřeně ho pozoruje. Caty se pomalu se vydala přes trávník až ke Kaiovi. Když k němu došla, natáhla ruku a jemně se dotkla jeho tváře. Dívala se na něho a v očích se jí zračily obavy.
"Kaii, jsi v pořádku? Vypadáš, jako bys viděl ducha." Řekla tiše a přitom mu upřeně hleděla do očí.
Kai se nadechl a snažil se uklidnit. Pak se váhavě usmál.
"Jsem v pořádku Caty, nic mi není." Ujišťoval ji kulhavě. Caty se mírně usmála ale moc přesvědčeně nevypadala. Pak vzala Kaie za ruku a vedla ho zpátky na chodník, kde se pak oba posadili na lavičku.
Kai byl stále ještě vyvedený z míry, tak mu nějakou dobu trvalo než znovu promluvil. Po chvíli mrkl na hodinky a zjistil, že od chvíle co sem dorazil, neuběhlo ještě ani půl hodiny. Otočil se na Caty a usmál se, tentokrát už mnohem veseleji.
"U vás se asi obědvá docela brzy, zdá se?!" prohodil Kai vesele. Caty se zvonivě zasmála a začala si na prst natáčet pramínek vlasů.
"U vás taky." Pípla Caty s úsměvem a začala se mírně červenat. Kai se vesele zasmál a přikývl. Pak se postavil a vzal Caty za ruku.
"Tak… máš hlad?" zeptal se zvědavě. Caty se usmála a přikývla.
"Takže, tě zvu na oběd." prohlásil Kai vesele a začal hledat telefon aby mohl zavolat Yuna.
Zatímco se Kai domlouval s Yunem, popadl Caty za ruku a vedl ji po chodníku směrem k místu, kde je měl Yune vyzvednout. Když domluvil, schoval telefon a zastavil se. Caty se na něho překvapeně podívala.
"Děje se něco?" zeptala se.
Kai se jen usmíval a pak vzal Caty i za druhou ruku. Když na prsteníčku její levé ruky našel svůj prstýnek, jeho úsměv se ještě rozšířil.
"Děkuji ti." Řekl tiše. Caty popleteně zamrkala. "A za co?"
"Za to že jsi přišla." Zašeptal, pak zvedl ruku a něžně ji pohladil po tváři. Když se jí zadíval do očí, pocítil vášnivou touhu Caty políbit. Zamrkal a snažil se ten pocit potlačit. Váhavě se od Caty odvrátil a odkašlal si.
Po tom co se právě odehrálo byla Caty úplně zmatená a hluboko uvnitř pocítila bodnutí zklamání. Na druhou stranu se jí ale velice ulevilo. Když se vzpamatovala, pohlédla na prsten na své ruce. Pomalu si ho stáhla z prstu.
"Tohle… bych ti měla vrátit." Šeptla Caty smutně a podávala prstýnek Kaiovi. Kai se na ní překvapeně podíval a pomalu si vzal prsten zpátky. Chvíli si ho prohlížel, pak se ale usmál a opět jí ho navlékl na prst.
"Chci aby jsi ho nosila." Řekl tiše, pak ji vzal za ruku a odváděl ji směrem, kde už na ně čekalo auto…

Pokračování příště...