Špatná zkušenost lásky

4. Obrat o 180

To nám to manželství pěkně začíná, uvědomím si, když jsem si balila tašky a mířili k tátovi. Samozřejmě jsem mu neřekla, že jsme se pohádali, svedla jsem to na Liborovi hory. Táta souhlasil a nabízel mi, že můžu zůstat, jak dlouho chci.
S taškou s věcmi jsem se dostavila do kuchyně, když Libor snídal. „Kam jdeš?“ všimnul si mě konečně po týdnu mlčení. „K tátovi, nějak si potřebuji vyčistit hlavu. Ty to taky potřebuješ, určitě nám to prospěje“ odvětila jsem. Libor vstal a vzal mou tašku do ruky. „Odvezu ti to tam, aby ses netahala“ nabídnul se ochotně. „Ne díky. Táta si pro mě přijede, měj se hezky a doufám, že se to v práci zlepší“ popřála jsem mu. Konečně se usmál a objal mě. „Já se omlouvá, že jsem protivný. Až se vrátíš, tak to tady nepoznáš, to slibuji“ mrknul na mě. Opět to byl ten starý Libor a já chvilku zaváhala, jestli odejít nebo ne.
Taťka přesně podle plánu čekal u vchodu. Vlastně bych ho ani do bytu nedostala, takže jsme mu předala tašku a přijala jeho rámě, protože chodník byl samý led. Jen co jsme nasednula do auta, podívala jsem se do okna a zastihnula Libora, jak na mě kouká. Poslala jsem mu vzdušnou pusu, prostě jsme neodolala.
Jen co jsme dojeli a já si vybalila, připravil táta dvě kávy a chtěl si povídat. Po dlouhé době mlčení, to bylo příjemné. „Mám novinky“ spustil okamžitě. „Jakou?“ zajímala jsem se. „Asi budu mít přítelkyni. Je od nás z výzkumu“ přiznal se. Potěšil mě, protože ta samota nebyla nic dobrého. „A kdy mi jí představíš?“ zeptala jsem se. Táta se usmál a nahnal mě k počítači, kde měl její fotku. „Tedy ty sis dal seznamku?“ zasmála jsem se při pohledu na jeho stránky. „Nějak mě ty tvoje slova minule vzali. Jsi dobrá dohazovačka“ přiznal se. Jakmile se na ploše objevila fotka té ženy, zarazila jsem se. Byla šíleně podobná mojí mamce, skoro jako by to byla ona. „Tedy ta je hezká“ vydechnula jsem překvapeně. „Já vím. Jaruška je tak velice hodná a dneska odpoledne se za mnou staví“ oznámil mi radostně. Nemohla jsem od počítače odtrhnout oči a znovu a znovu jí porovnával s mamkou. „Je podobná mamce co?“ zeptala jsem se ho přímo. „Je, stejně krásná“ dodal a raději odešel zpět ke kafi. Zavřela jsem proto internet a přisednula k němu. „Je dobře, že ses rozmyslel být šťastný. Mamka si taky našla přítele a na tebe se ohlížela“ začala jsem ho konejšit. Táta mě chytnul za ruku a pohladil po hřbetu ruky. „Jsi opravdu skvělá dcera, proto jsem si pro tebe přichystal překvapení“ vyskočil radostně na nohy. Chvilku se hrabal v šuplíku a poté mi podal obálku. „Zase peníze?“ podivila jsem se zmateně. „Něco lepšího“ mrknul na mě a bylo vidět, jak se těší, až to rozbalím. V obálce byla nějaká brožurka školy v Anglii. „Chci, abys po střední škole studovala v Anglii. Nechci, aby ses zahrabala tady. Jak jsem to počítal, tak malému budou čtyři roky, takže bude ve školce a z té ho vyzvedávat klidně budu, nebo se budu střídat s ním, to je jedno. Zasloužíš si totiž to nejlepší.“ Na to jsem neměla co říct, protože to bylo opravdu překvapení, až mě zabolelo břicho. „Tohle všechno je opravdu lákavé, ale já vím, že se o nás Libor vždy postará, takže jsem si chtěla dodělat školu a být na mateřské. On chce více dětí, takže možná se na mateřské trochu zdržím. Rozhodně bych takovou nabídku brala, ale v jiné situaci“ odmítnula jsem jej, co nejtaktněji. Táta schoval brožurku zase do obálky a bez řečí ji vložil zpět do šuplíku. „Kdyby sis to rozmyslela, bude to tady“ oznámil mi jen

Taťka se večer opět vytáhnul, když připravil báječnou kuřecí směs s rýží na kari. „Tedy ty jsi poklad. To já už neměla ani nepamatuji“ nakukovala jsem pod pokličky. Pak jsem si uvědomila, že vím, kdy jsem tohle jedla naposledy. Přesně v den, kdy táta odešel od mamky. Ten večer jsem mu pomáhala, protože jsme chtěli mamku překvapit super večeří a naopak překvapila ona nás, když tátovi hned na chodbě oznámila, že končí a nechce s ním dál žít. Tu večeři jsme připálili a měli jsme namazaný chleba.
Než jsme se posadili k večeři, ozval se zvonek a já chtěla jít otevřít. Ovšem táta mě přeběhnul a proto jsem připravila talíře a příbory. „Máš návštěvu“ vrátil se táta a sebral mi příbory z ruky. „Kdo to je?“ zajímala jsem se a přímo letěla do chodby. Ve dveřích stál Libor s kyticí růží a usmíval se jako měsíček na hnoji. „Moc mi chybíš, ten byt je tak prázdný. Vrať se semnou“ požádal mě tiše. Nerozmýšlela jsem se a skočila mu kolem krku. Tak krásně mě nepolíbil už celou věčnost. „Vrátím se, ale až po večeři. Přidáš se k nám?“ nabídnula jsem mu. Libor pokrčil rameny, proto jsem ho pustila do chodby a šla za tátou. Ten pečlivě rozděloval rýži na tři talíře. „Tys nás slyšel co?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase. „Bude to studené, tak pojďte ke stolu“ dodal. Libor proto vešel do kuchyně a pozdravil se s ním. „Krásně to voní“ oznámil mu, když před něj položil talíř s jídlem. „Není toho moc, nečekali jsme někoho navíc“ oznámil mu táta. „To je v pořádku, já se klidně o svoji porci rozdělím. Stejně nemám na noc tolik jíst“ nabídnula jsem se. „Ne!“ zarazil mě táta okamžitě. „Ty musíš naopak jíst pořádně, takže si tady sedni a jez.
Po večeři jsme se všichni přesunuli do obývacího pokoje, protože nám táta nabídnul bábovku, kterou si prý koupil a nesnědl by jí sám. „Tak co je nového Libore?“ zeptal se ho nečekaně. Libor odložil kávu a odvětil. „Dneska mě propustili z práce!“ Zůstala jsem koukat i já, protože to je opravdu velice divné. „Po tom všem co jste tam udělali, vás stejně vyhodili“ začala jsem se rozčilovat. Libor pokrčil rameny a řekl. „Oni ještě přilezou, protože kdo by jim tam za ten plat chtěl pracovat. Já si zatím najdu něco lepšího“ začal se dušovat. Táta si odkašlal a řekl. „Přišlo to velice nevhod, takhle před narozením toho maličkého, nemyslíte. Budete se muset otáčet.“ Věděla jsem, že tohle Libor nemá rád, když ho někdo podceňuje. „Já mám dost peněz naspořeno a Alici i dítě dobře zajistím, nemusíte se bát. Nikoho prosit o almužnu nebudeme.“ Položila jsem Liborovu ruku na rameno, aby se uklidnil. „To si myslí každý, ale opak je pravdou“ nenechal se odbýt táta. „Tati prosím tě, Libor je skvělý člověk a nikdy mi nic nechybělo. Teď neměl čas, protože pracoval. Naštěstí změní práci, takže se uvidíme více a všechno bude dobré“ postavila jsem se na Liborovu stranu.

Cestou zpět do bytu jsme v autě mlčeli, protože loučení u táty bylo dost divné. Vlastně jsme se zase s tátou pohádali. Ty jeho názory na Libora nás pěkně namíchnuli. „Jsem rád, že jsi doma“ usmál se Libor, když mi otevřel dveře do bytu. „Já taky. Víš, jak se těším, až se zítra budeme válet v postýlce do dvanácti, třeba?“ Libor mi ukázal, jak se těší a zval mě do náruče, aby mě odnesl do postele a začal líbat na rtech, obličeji. Pomalinku mě vysvlékal a já naopak jeho. „Neublížíme nějak miminku?“ zeptal se než se semnou spojil. „Nic jsem zakázaného od doktora nedostala“ přitáhnula jsem si ho k sobě přímo chtivě. Milovali jsme se celou noc a bylo to krásné.
Ráno mě probudil Libor velice brzo a začal okolo mě poskakovat jako malé dítě. „Jdeme nakupovat. Za pár měsíců tu bude maličké a zatím nemáme ještě ani dudlík“ vyháněl mě z postele. „Tak až odpoledne“ namítnula jsem a chtěla ho stáhnout zpět. „Žádný, hezky vstaň a jedeme. Spojíme užitečné s příjemným“ navrhnul mi. Nad tím jsem se zarazila, co znamená to užitečné?
To užitečné byla jeho práce, na kterou se v obchodním centru byl zeptat. Jednalo se místo počítačového programátora. „Tak co?“ čekala jsem netrpělivě před kanceláří. Ozvou se mi, ale životopis se jim líbil“ cítil se dobře Libor, když vyšel. „No vidíš, ještě budou litovat, že tě vyhodili“ plácnula jsem si s ním.

Celé dopoledne jsme nakupovali jako blázni, takže když jsme se vraceli domů, auto bylo narvané k prasknutí a to jsme nekupovali kočárek, protože to nosí smůlu. „Nechali jsme tam spousty peněz, budu ti muset nějak přispět. Všechno platit nemůžeš“ namítnula jsem. „Blázníš? Je to přece i moje dítě a na tohle jsme se těšili ne?“ mrknul na mě pobaveně. Byla jsem hrozně spokojená, ovšem jen do té doby, než jsme dojeli před dům. Poznala jsem osobu před naším domem, už z dálky. „Co tady chce?“ zeptala jsem se Libora. „Nevím, asi se zeptat jak jsem dopadl na pohovoru. Ona taky přišla o práci, víš?“ oznámil mi. „No a co? Přece nejsi její dohazovač, abys jí hledal práci. Jsem raději, když vím, že už nebude po tvém boku“ zavrčela jsem. Libor mě pohladil po vlasech a vylezl z auta jako první. „Ahoj“ usmála se koketně a poté zamávala i mě do auta. Nejraději bych na ní vztyčila prostředníček, ale hádat s potom s Liborem sem se nechtěla. Vystoupila jsem proto také, ale zašla do kufru a vytahovala jednotlivé věci. „Neber to lásko, pak to odnosíme“ požádal mě Libor. „To je dobrý, vezmu jen drobnosti, povídejte si“ odbyla jsem ho a dál skládala věci do tašek. Přitom jsem se snažila poslouchat, co si říkají. Spíše jsem, ale slyšela její chichotání. Největším překvapením pro mě bylo, když jí Libor pozval na kafe. „Jasně ráda“ přijala nadšeně a já bych jí nejraději vystřelila na měsíc.
Nesla se jako primabalerína, zatím co mi se s Liborem tahali s taškami. „Tedy vy snad čekáte paterčata“ zasmála se, když jsem vyndalas věci na stůl v kuchyni. „Ne šesterčata“ zavrčela jsem a ona to vzala jako vtip. „Lásko, dáš si také čaj“ zajímal se Libor a připravoval slečně nejdražší kafe, které si přivezl z Brazílie. Pilo se jen o vánoce. „NE děkuji, jsem unavená, asi půjdu spát“ odmítnula jsem omluvně. Slečně se najednou beze slova zvednula a zašla si na toaletu, což mě překvapilo, že ví, kde máme toaletu. Moje máma sem chodí už několik let a ještě si tohle nezapamatovala. „Tys jí tady někdy měl?“ zeptala jsem se šeptem Libora. „Nevím, možná jo“ pokrčil s klidem rameny. „Říkal jsi, že jste spolu nic neměli“ upozornila jsem ho naštvaně. „Neměli, proč hned vyšiluješ“ vysmál se mi. „Promiň, že se starám, aby mi nějaká štětka nesebrala manžela“ dodala jsem zničeně a schválně třísknula dveřmi, abych dala najevo svůj postoj. Když jsem potom slyšela jejich smích, přišlo mi, že si ze mě nic nedělají a baví se naprosto skvěle.