Krutá sázka- 1. díl

,,Hej, počkej na mě!“ volala Lucka, zatímco se snažila doběhnout svou kamarádku.
,,Dělej, nestihneme to!“ panikařila Týna a proplétala se přeplněnou chodbou plnou studentů.
Na chvíli se obě zastavily, aby se vydýchaly. ,,Jestli přijdeme jen o vteřinu pozdě, Maršík nás zabije….“ Sípala Týna a upírala na svou společnici vyčítavý pohled.
,,Nekoukej tak na mě, jo? Nemůžu za to, že jsem ten výkres nestihla… Musela jsem ho udělat, však víš. Kdyby nebyl dokončený, mohla bych klidně dostat i 5….“
,,Ale já vím….“
Narovnaly se a znovu se daly do běhu. Odhadovaly, že do začátku chemie zbývá asi půl minuty, během které musely vyběhnout až do nejvyššího patra školní budovy.
,,Crrrrrr“ přesně se zvoněním se obě vřítily do třídy. A měly to tak tak. Pár sekund po nich dovnitř vpochodoval profesor.
Udýchaně se sesunuly na židle a snažily se zklidnit rozběsněné srdce.
Kdo by se na tuto zvláštní dvojici podíval, neodhadoval by, že Týna a Lucka jsou nejlepší kamarádky. Byly jako oheň a voda.
Týna byla typ holky, co se líbí všem klukům. Štíhlá, vysoká blondýnka s modrýma očima a s šaty vždy podle poslední módy. Kdežto Lucka byla její přesný opak. Oplácaná, s hnědými, kroutícími se vlasy a tmavě zelenýma očima. I přesto z nich ovšem byly nerozlučné kamarádky.
,,Ale no tak, klid prosím!“ zaburácel třídou učitelův hluboký hlas a rázem se rozhostilo absolutní ticho.
,,Tak Lukáši, jak jsi na tom se Simonou?“ ozvalo se v lavici před nimi šeptem.
,,Ale…. Už mi zobe z ruky…“ usmál se samolibě vysoký kluk s hnědými vlasy a očima stejné barvy. Lucka se bezděky zachvěla. No jo, Lukáš… Hvězda školy, nejhezčí a nejoblíbenější kluk ze všech. Mohl mít kteroukoli, na jakou si ukázal. A také toho patřičně využíval. Však i ona do ně byla úplně zblázněná. Jenže si nedělala žádné naděje, protože věděla, že u něj by stejně žádnou šanci neměla. Ještě teď si živě vzpomínala na to, jak si z ní minulý rok dělal před kamarády legraci.
Dál už radši ten jejich rozhovor neposlouchala. Bylo jí z toho úzko….