Víš, že Ty se mi líbíš? Jak Ty to děláš?

Hned jak po ránu prozřu a vidím tu ruku, či nohu zpod peřiny, vždy se na ten obraz s chutí podívám. Mlčím a dokresluji co nevidím. Sálá z Tebe teplo. Hruď se Ti zvedá. Saténová košilka Ti obepíná tělo, halí prsy. Dýcháš pravidelně a mluvíš ze spaní. Krásně voní i Tvá košilka, to když tam samotná po Tobě jen zůstane. Hned jak odcházíš, chci být v tom Tebou zahřátém místečku. Hledám tě tam a cítím. Jsem příjemně vzrušen a rušen jen tím, že tam nejsi. Když ležíš po létě na bílé peřině, hned po dovolená, jsa opálená úplně mi jde z toho hlava kolem. To když se probudíš, na mne promluvíš tak víš, že jsem Tvůj. A právě Ty proto nemluvíš, Ty to víš. Já si Tě namaluji, představím a tom všem pak sním. Kam a proč mi tedy odcházíš? Když z domu tepla vycházíš. Jak tu noc ráno prodloužit a den pokrátit a být tam kde je mi líp vím, že lépe by bylo správněji. Jenže to se nerýmuje. Tak si pomůžu. Vždy když si na Tebe vzpomenu. Snad nezapomenu.