Být nebit

V tom okně si seděla, abys viděla, se i bavila.
Vešel, nikým nepoznán, ano, byl to včerejšek.
Sen dne v noci moci obrátit.
A já Tě viděl, to v té luně měsíčních paprsků.
Bylo to dobře, dával ti krásnou barvu vlasů.
Oči v tom divném odrazu mi nohy podrazí.
Život je ve věčnosti jenom chvíle.
Zapsat se do dějin se snažím, pak se v pekle za to smažím.
Zase nespasen a přitom napasen.
Rána pod pás není zlomit si vaz.
Koukat se na tu krásu štěrbinou, vidět ji v noci, pak si pomoci.
Vidět a vědět, chtít a nemít, jít a ležet.
Jdeš a víš co to se mnou dělá a proč to tedy děláš.
Komu jsi ty určena.
Proč si to tak beru a na Tebe s….
Nemám se o sebe bát, mám dát a když mohu co pak jednou zmohu.
A voda teče, noc přechází v den a ty v sen.
Jsem jak kámen, měknu v hlíně.
Kříž nade mnou vyhlíží, kdo si vzpomene.
Třeba jednou jedna co já vím.
Tak se nezlob nechci být bit ani bít.

Nezapomeneme, ale na co?