Evropa - 11. Kapitola

"No takže co s tím uděláme?" zeptá se Rose zvědavě.
"S čím?" řekneme s Alice ve stejný okamžik.
"No s čím asi" protoči Rosalie oči "Přece s Jasperem a Alicí (Autorka: Nejsem si jistá jak se ty jména skloňují)"
"Jak se mnou a Jasperem?" nechápe Ali.
"No přece když si do něj zabouchlá s tím musíš něco udělat ne?" vznese otázku Rose.
Alice si povzdechla "No jo já se do něj zabouchla ale on do mě ne chápeš?"
"A jak si můžeš být tak jistá?" oponuje jí Rose.
"Protože to vím" dostalo se jí odpovědi.
Mezitím co se dohadovaly jsem pomalu ale jistě vyklízela pole.
Došla jsem ke dveřím a tiše vyklouzla ven. Uf. Byly tak zabrané do hádky že si mě vůbec nevšimly. Díkybohu.
No takže teď si to štráduju bůhvíkam ale horší než v kajutě to být horší nemůže. Pomyslela jsem si ale šeredně jsem se mýlila. Došla jsem k jednomu ze salónků a vešla. A hádejte třikrát co mě tam čekalo. Snad všechny fiflenky které sem předtím viděla se tam malovaly a přitom štěbetaly. Kurník pomyslela jsem si. Achjo to je jako z bláta do louže, bože proč já mám takovou smůlu. No takže mám tři možnosi:
1.Zůstanu a můžu jistojistě počítat s psychickou újmou.
2.Vrátím se do kajuty a budu čelit dvoum rozhádaným kamarádkám.
3.Půjdu se projít a budu naprosto bez fyzické či psychycké ůjmy.
No samozřejmě jsem zvolila třetí možnost.
Vyšla jsem na palubu, opřela jsem se o záď a pozorovala třpyt slunce na vlnách. Vlnky malé i velké se pohybovali sem a tam a mluvili svou tajnou řečí. Delfíní dováděli a mořský svět žil svým poklidným životem. Slunce se rozhodlo si mě taky všimnout a pohladilo mi svými paprsky tvář. Jak krásný den, pomyslela jsem si. Nerušeně jsem sledovala moře a představovala si co asi teď dělá Kamil. Buď teď Petovi vyčítá že jí skoro všechno snědl ještě před jídlem a nebo spýlá strejdovi že si ještě nenašel ženu. Pousmála jsem se. Doma je doma ale tady … Mé myšlenkové pochody přerušilo tiché odkašlání. Otočila jsem se a překvapeně hleděla do nejkrásnějších očí na stětě. Edward zvědavě pozoroval mou tvář.
"Ahoj" usmál se pokřiveným úsměvem který mi bral dech.
"Ahoj" odvětila jsem.
"Co tady děláš?" zeptal se.
"Ále, tvoje sestra a Rose se hádají" zarazila jsem se právě včas než jsem než jsem mu vizradila že se hádají kvůli jeho kamarádovi.
"Rose … To je ta blondýnka která s vámi šla do podpalubí?"
"Hmm ... jo teď bude naše nová spolubydlící" pokrčila jsem rameny.
"No a když se s Ali hádají tak asi nebude zrovna příjemná co?" vyzvídal.
"Ale ne to vůbec ne. Můžou za to tak trochu obě dvě: Rose dorážela na Alice a ta vylítla. Rose je jinak fakt moc prima holka" usmála jsem se.
"Bezva, jsem rád že vám nebude dělat problémy. My takové štěstí neměli" zamračil se.
"Pročpak?" (Autorka: potvůrko podivná) zeptala jsem se.
"No k nám se přistěhoval takový blb, jmenuje se David a od začátku nám dělá problémy ... no ale to je vedlejší, ještě jsem se tě vůbec nezeptal jakpak se máš?" pousmál se.
"Dobře a ty?"
"Já taky dobře víš vůbec …"
Začali jsme dlouhatánský rozhovor o všem co nám přišlo na jazyk. Velmi jsme si rozuměli a tak mi čas utíkal neuvěřitelně rychle ani jsem se nenadála a už nás kapitán volal na oběd. Oba jako by nás jeho hlas vytrhl z jiného světa jseme se na sebe podívali, usmáli se a společně se vydali ke stolu.