Stará láska nerezaví 3.

Celou dobu co jsem čekala na Verču jsem hypnotizovala mobil. Jen tak jsem tam seděla a koukala na stůl kde byl telefon položený. Nevím proč jsem to dělala, asi jsem ho chtěla už zase vidět. Ale proč? vždyť jsme jenom kamarádi. Když přišla Verča nějak jsem na to zapomněla, pustili jsme si film a udělali popkorn. Půl hodiny jsme neprohodili, zdálo se mi to divný, protože Verča je strašně ukecaná holka. Nedalo mi to musela jsem se zeptat.
"Stalo se něco?" kývla že ne, ale to by jsme nemohli bejt kamarádky tak dlouho. Poznám když jí něco trápí.
"Nemusíš mi lhát, já to na tobě poznám, no tak řekni mi to, neboj nikomu to neřeknu."
"Víš...." nastalo dlouhé ticho.
"Chytli jsme se s Markem, řekl že si chce dát na chvíli pauzu." jen to dořekla strašně se rozbrečela. Věděla jsem jak jí je, protože oár nepovedených vztahů už mám za sebou.
"No tak uvidíš že všechno bude v pohodě. A když ne tak si ho podám." stoupla jsem a udělala pozici boxera. Začala se smát, sice ne tak jak to ona umí, ale i tak to byl úspěch.
"Přestaň na něj myslet a pojď dokoukáme ten film." do konce filmu jsme mlčeli, ale už mit tak nevadilo, protože jsem věděla proč je tak smutná. Film skončil a my začaly vybírat další. Přitom jsem si ale zase vzpomněla na Filipa. Nevydržela jsem to a musela jí to říct.
"Hele víš jak jsem to jednou říkala o mym kamarádovi z dětství?" tvářila se jako by v životě o nikom takovym neslyšela.
"Filip" dodala jsem. Chvíli přemýšlela, ale pak si vzpomněla.
"No a co je s nim?" s nezájmem se zeptala. Mě to ale vůbec nevadilo a pokračovala jsem dál.
"Je tady."
"Jako tady?" ukázala na podlahu a mě došlo, že asi myslí tady v domě.
"Néé ve městě." řekla jsem to tónem že musí být natvrdlá když to nepochopila.
"Jo táák." řekla strašně vážne.
"Co ten film vybrala si?" bylo vidět že jí to asi fakt nezajímá, jenomže to zase nezajímalo mě.
"Půjdeme do kina." dál jsem mluvila.
"Jo a co dávaj? mohli by jsme s Markem taky jít." nadšeně se zeptala, ale pak si vzpomněla, že mají pauzu a zesmutněla.
"Neboj on se vrátí." povzbuzovala jsem jí a konečně našla nějakou komedii. Pustili jsme jí, ale ještě jsme si k tomu rozložili gauč aby jsme u toho nemuseli sedět. Obě jsme u toho usli ale já se po chvíli vzbudila protože Verča měla asi strašně divoký sny. Stačila mě dost pokopat. Tak jsem si došla do pokoje pro matraci a spala na zemi.

Ráno jsem se vzbudila dřív než Verča. Tak jsem si šla dát sprchu. Byla jsem tam strašnou dobu. Jen jsem stála pod tou horkou vodou která mi dopadala na kůži a koukala jak zbavená duše. Když jsem vylezla myslela jsem že už bude vzhůru ale pořád spala jako dudek. Tak jsem jí napsala vzkaz a vyrazila do sámošky pro nějakou snídani. Nakoupila jsem toho strašně moc. A vyrazila domů. Když jsem dorazila dom tak Verča ještě spala v tomhle byla strašná dokázala spát klidně až do dvanácti. To já ne vždy jsem vstávala brzo přijde mi potom škoda toho prospaného dne. Brzy jsem se začala nudit tak jsem šla dělat nějakou mňamku k snídani. Udělala jsem míchaný vajíčka do toho jsem nakrájela ještě čerstvou pažitku. K tomu proužky červený papriky. Namzala jsem rohlíky ramou a posolila je. Všechno jsem to krásně naservírovala a naložila na tác. Donesla do obýváku a dala Verče talíř s vajíčkama pod nos. Začuchala a pak otevřela oči strašně se lekla protože měla přímo před očima ten obrovskej talíř. Usmála se a znovu začala čuchat.
"Tak cos mi uvařila?" měla strašně nadšenej výraz jako kdyby jí už strašně dlouho nikdo nic neuvařil. Sedla si a loudila očima po stole.
"Ty jooo z tebe je úplná hospodyňka." neodpustila si tu nehezkou poznámky.
"Ha ha ha" řekla jsem a ušklíbla se na ní.
Pustili jsme se do jídla a jedli a jedli a jedli. Nakonec jsme skončili na gauči a vzdychaly jsme jak jsme se mohli tak moc přežrat.
"No nic" řekla jsem a sedla si.
"Teď by jsme si mohli jít někam zasportovat." nabídla jsem a nečekaně se dočkala pozitivní reakce.
"Tak jo a kam půjdem?"
"Co třeba na squash?" nabídla jsem.
"Noooo tak joooo!" řekla docela znechuceně ale to u ní nebyla žádná novinka protože ona neměla ráda moc sport sám o sobě.