Krutá sázka- 4. díl

,,Toho-budeš-litovat“ odsekával slova se zaťatými zuby. ,,Mě nikdo zesměšňovat nebude…. Zvlášť ty ne!“ zařval, otočil se na patě a následován svými nohsledy, odkráčel.
Sotva zmizel z dohledu, jídelnou se ozval nadšený jásot a tleskání.
Lucka to ovšem sotva vnímala.
Najednou se cítila strašně vyčerpaná a slabá, přešla ji dokonce chuť na jídlo. Jen na půl ucha slyšela, jak její spolužáci ožili a baví se události, která se právě odehrála.
Týna si však změny barvy v obličeji své kamarádky všimla. S ustaranou tváří se k ní otočila a zašeptala: ,,Nechceš už jít domů?“
Bez váhání souhlasila.
Sebrala věci, pomalu se zvedla a v doprovodu své kamarádky se vydala do šatny. Tam se obě obuly, oblékly kabáty a vyšly do chladného, podzimního počasí.
Čerstvý vzduch Lucce udělal dobře. Opět byla schopna racionálně uvažovat. Jedna věc jí byla jasná: ode dneška bude mít ve škole peklo. Někteří lidé jí prostě nikdy nedají pokoj. Na druhou stranu si ale byla jista, že jiní jí zase ochotně pomůžou.
,,Že by válka?“ proběhlo jí hlavou a bezděky se usmála.
,,Copak?“ všimla si toho Týna a zadívala se jí do očí.
,,Ale nic, jen si tak přemýšlím…“ zakroutila hlavou a stále s úsměvem na rtech vykročila na tramvajovou zastávku.
,,Ty, Luci….“ Začala najednou Týna vážným hlasem. ,,Co myslel Lukáš tím, že toho budeš litovat?“
Lucka, vyděšena kamarádčiným naléhavým tónem, k ní rychle otočila hlavu. ,,Jak to myslíš?“
,,No,…“ bylo vidět, že se jí moc nechce o tom debatovat. ,,To ti přece řekl v jídelně…. Tak jestli myslíš, že by ti opravdu mohl něco udělat…?“
,,Ale kdepak…“ mávla bezstarostně rukou. ,,Jsem si jistá, že by se k ničemu neodvážil… Koneckonců jsem se jen bránila… On by si takové podlé nadávky také nenechával líbit….“
Snažila se sice o lehký tón, ale srdce se jí svíralo. Skutečně tušila, že takovou potupu si Lukáš líbit nenechá….