Krutá sázka- 5. díl

Tramvaj přijela do 3 minut, holky nastoupily a nechaly se unášet městem. Týna vystoupila o 3 zastávky dřív, a tak Lucka pokračovala sama. Sledovala auta pospíchající po rušné silnici a pomyslela si, že na dopravě je jasně poznat, že je pátek.
Konečně mohla vystoupit. Přeběhla silnici a ocitla se u vysoké bytovky….
,,No, bezva, výtah pořád nejede…. Zase po svých až do 7. patra….“ Pomyslela si, vybrala poštu a vyrazila.
Po pár minutách stanula udýchaná před dveřmi svého bytu. Odemkla a vstoupila. Podle bot bylo jasné, že mamka je ještě doma.
,,Ahooooooj“ zavolala, zatímco si sundavala bundu.
,,Ahoj“ byla jediná odpověď, které se Lucka dočkala. Její mamka totiž zase pospíchala do práce. Byla vedoucí v reklamní agentuře, takže v kanceláři trávila celé dny a na svou dceru měla velmi málo času. Otec od nich odešel už před lety, dal přednost kariéře před rodinou… ,Jak příznačné….‘ myslela si vždy Lucka. ,Vždyť oba mí rodiče jsou stejní….‘
,,Holčičko, musím do agentury, čeká nás důležitá porada…. Vrátím se až pozdě v noci, tak to tu zvládni….“ Udělila své dceři rychlé instrukce a zmizela z bytu.
,,Ach jo…“ vzdychla si a odploužila se rovnou do svého pokoje. ,,Zase sama….“
Začala přemýšlet.
Jediný člověk, kterému na ní záleželo, byla její babička. Jenže ta bydlela ve vesnici 40 km daleko, a tak ji mohla navštěvovat jen velmi málo. Ale za týden mají prázdniny a Lucka je rozhodně nehodlá strávit ve městě….
Najednou jí zazvonil telefon. Na displeji svítilo neznámé číslo.
,,Prosím“ ozvala se do sluchátka.
,,Luci? Ahoj, tady Alena….“
,,Jé, ahoj Ali… Ty máš nové číslo, viď?“ oddychla si, protože se bála, aby to nebyl Lukáš se svou ,,pomstou“…. Týně sice tvrdila, že z toho strach nemá, ale pravda byla úplně jiná….
,,Jo, musela jsem ho vyměnit… Hele, měla bys čas?“
,,Jasně, copak se stalo?“
,,Vím, že dnes odpoledne jsi měla mít volno, ale jedna ošetřovatelka nám onemocněla, tak bych tady potřebovala trochu vypomoct….“
Lucce se po tváři bezděky rozlil šťastný úsměv. ,,Žádný problém… Víš přece, že to udělám moc ráda….“