Once...in Suomi 16

Připadalo nám strašně vtipné, jak na nás každý bere ohledy a je opatrný, jako kdybychom měli lepru. Jediný, kdo byl naprosto v pohodě byla Illusia. Jednou jsme s Anssim dost vyváděli v kuchyni a ve chvíli kdy jsem seděla na lince a schylovalo se k prasečinkám napochodovala Illy do kuchyně.
"Ahoj teto, ahoj strejdo." broukla. Vytáhla si z mrazáku nanuk a zase odešla. Anssi dostal záchvat smíchu a bylo po srandě.
Anssi měl ještě zápasy na mistrovství, které jsme všichni bouřlivě prožívali s ním na stadionu. Sami byl šťastný, že se dostal zase do VIP sekce, Katy byla šťastná, že jsem šťastná já a já byla šťastná, proto…protože prostě všechno klapalo a bylo to úžasné. Rozhodla jsem se nastoupit do nemocnice jako stážistka a oživit si všechny věci, které se mi vykouřily z hlavy. Všechno bylo tak nové a přitom známé. Představovali se mi povědomí lidé a říkali, že jsou mí dobří přátelé a Katy mi to potvrzovala.

Dělala jsem zrovna pořádek ve zdravotnických kartách, když mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se a hned dostala polibek.
"Ojeee pane, to byste neměl, já jsem zadaná žena." Zasmála jsem se a líbla Anssiho ještě jednou na tvář. "Copak tady děláš?"
"Přišel jsem se podívat, jak ti sluší bílý plášť." Opřela jsem se o berle a vyšla na vedlejší oddělení, kde jsem měla odnést karty pacientů.
"No já si v něm připadám mnohem líp než v zástěře s logem Ama." Zašklebila jsem se a dala karty sestře, která se předtím hihňala, když jsem na doktora vyplázla jazyk.
"A taky jdu na kontrolu a převaz, když už jsem tady." Jeho srážka s Backesem se totiž neobešla bez pár zlomených žeber. Vyšli jsme tedy směrem na rentgen a já mu za pochodu vyprávěla, co se za celý den událo.
Anssiho jsem zrentgenovala a se snímky zamířila za doktorem Teemem Kapaalanem, pod kterým jsem jako stážistka sloužila. Byl to hodně mladý doktor s psíma očima a vrabčím hnízdem na hlavě.
"Doktore Kapaalane, mám tady nějaké snímky, mohl byste se na ně podívat? Myslím, že to výborně srostlo, ale raději bych dala ještě stahovací obvaz. Co myslíte?" Otočila jsem se na něj. Doktor jen přikyvoval a nervózně mrkal.
"A-ano, myslím, že ano, že je to dobré, sestra to obváže." Mávnul zrovna na jednu, která šla kolem. Mávla jsem na Anssiho a zavřela za sebou dveře v kanceláři. Doktor se ještě probíral v nějakých papírech.
"Doktore, jste v pořádku?" Zeptala jsem se ho opatrně. Prakticky mi do toho nic nebylo. Zvedl hlavu a zamrkal.
"Já? Já jsem v pořádku samozřejmě. Já jen že...Víte doktorko Shadowsová, je mi to hrozně trapné zacházet s vámi jako se stážistkou. Vždyť vy...Když jsem sem nastoupil, jako stážista pracoval jsem já pod vámi. Byla jste můj vzor, vždycky jsem chtěl být stejně pohotový a připravený na všechno jako vy. Eee dáte si kafe?" Kývnul k malému kávovaru. Přikývla jsem odložila berle a posadila se. "Pamatuju na ty večery, co jsme spolu proseděli, a vy jste mi pomáhala učit se a vyprávěla o různých svých případech. Třeba nikdy nezapomenu na ten, když jste měla jako pacienta toho generála a ta ženská vám chtěla ostříhat vlasy...já vím, že si to asi nepamatujete, ale měl jsem to hrozně rád. Všichni mě tady měli za nemehlo, co nic nedokáže. Pamatuju, jak jste mě poprvé vzala jako asistenta na sál. Třásl jsem se a potil jako nikdy, ale zvládli jsme to. Když jsem viděl s jakou samozřejmostí operujete, přestal jsem se bát, protože jste tam byla vy." Postavil přede mě šálek kávy a posadil se. Jak byl předtím roztěkaný, teď z něj slova jen lítala. "A pak jsem měl jednou v noci službu. Byla to nudná noc. A pak mi zapípal pager a sestra mi řekla, že vezou vás a vašeho přítele. Myslel jsem, že to bude jen nějaká naraženina a popřípadě otřes mozku, ale když vás kluci ze sanitky vyložili a já viděl tu spoustu krve. Tehdy jsem se bál, protože jsem věděl, že u té operace nebudete semnou, tak jak bych si přál. V životě jsem se tolik nebál. Sotva jsem vám trochu stabilizoval ránu na hlavě, zjistil jsem, že stojím v louži krve z vašeho zápěstí. Připadal jsem si jako v pekle. Měl jsem na vás v jednu chvíli takový vztek, proč vás napadlo si podřezat žíly...." Zarazil se a napil se kávy. "Moc mluvím." Zamumlal. Seděla jsem tam a zírala na něj. Byla jsme tehdy strašný pitomec.
"Asi toho na mě bylo moc." Můj hlas mi zněl hrozně dutě a škrobeně. Jako bych to ani neříkala já.
"Ale proč jste mi něco neřekla. Byli jsme přátelé. Mohla jste se mi svěřit."
"Byla jsem pitomec." usmála jsem se omluvně.
"To teda jo doktorko Shadowsová." Na Teemově tváři se taky objevil úsměv. "No ale ještě jsem chtěl...Něco vám dlužím, to doučování mi moc pomohlo a tak já teď pomůžu já vám. Ano?" Napřáhl ke mně ruku. Stiskla jsem mu ji a přikývla.
"Jsem vám moc vděčná...za všechno."


Bylo mi horko a tak jsem se v posteli převalovala a potila se. Nenávidím takové noci, mám z nich strach, i když Anssi klidně oddechoval vedle mě a nevěděl o světě. Přetočila jsem se na bok a konečně usnula.
*If you´re dead or still alive...I DONT CARE! Hrálo nahlas v mém pokoji. Seděla jsem na posteli a brečela. Brečela jsem, protože ta písnička...chtěla jsem, aby to tak bylo, ale jen jsem si lhala. Brečela jsem, protože mě bolelo srdce. Brečela jsem, protože Katy seděla za zdí a všechno slyšela a věděla, jak mi je. Brečela jsem, protože ona kvůli mně byla smutná. Brečela jsem, protože už jsem prostě nedokázala přestat brečet.
I HATE EVERYTHING ABOUT YOU! On byl teď za mořem v Jersey, zase přestoupil. Myslela jsem, že po tom, co mu v Atlantě skončí smlouva skončí a vrátí se, myslela jsem, že to bude zase při starém, ale spletla jsem se. Nastoupil zpět k Devils. Nenávidím Devils, nenávidím NHL nenávidím hokej, nenávidím jeho!
PAIN WITHOUT LOVE....
"Em koukej na mě jo? A drž si tu utěrku pořádně." Křičel na mě a zatínal prsty do volantu. Pozorovala jsem sněhové vločky, jak je stěrače marně odhánějí. Nedívala jsem se na něj, protož jsem se styděla. "Slibuju, že to zvládnem, všechno se změní. Já tě totiž nechci ztratit ty hloupá." Po tváři mu běhalo měkké světlo pouličních lamp. "Drž to pořádně." Houknul na mě. Bylo mi špatně...tak špatně, jako vždycky před omdlením. Hlava mi sklouzla ke straně a zastavila se o sklo. "EM!" Jednou rukou pustil volant a pevně stiskl zápěstí ovázané kuchyňskou utěrkou nacucanou krví. Nic jiného v tom zmatku nenašel. A pak přišla strašlivá rána, která mě vytrhla ze sedadla a pak už jen tma.*
S hlasitým výkřikem jsem se posadila, kvůli těžké sádře jsem ale ztratila balanc a spadla z postele. Zamotaná v prostěradle jsem se třásla na zemi a lapala po dechu.
"No tak, no tak, klid lásko, klid." Sevřely mě silné paže. "Něco se ti jenom zdálo." Hladil mě po vlasech a držel v náručí, jako malé dítě. Vrtěla jsem hlavou a otírala si oči do cípu prostěradla.
"Ne..ne to nebyl sen....já..." Rozvzlykala jsem se ještě víc a zabořila mu hlavu do důlku mezi krkem a ramenem.
"Ššš to už je pryč, je to za námi, už na to nemysli. Stalo se to, ale už je to dávno pryč." Nejspíš pochopil, že se mi zase zdála jedna z těch ošklivých vzpomínek.
Bylo to najednou tak jiné, když jsem o tom mohla mluvit a dostat to ze sebe. A hlavně jsem věděla, o co jde, proč se mi ty sny zdají.
"Už nechci spát." Zamumlala jsem a promnula si vlhké oči.
"Tak jo." Usmál se a odnesl mě na gauč. Otevřeli jsme si víno a pustili si Noční hlídku. (Jak příhodný název :D) Usnula jsem hned po tom, co Anton zabil upíra, opřena o Anssiho rameno.


Pevněji jsem sevřela roh polštáře a zalapala po dechu. Anssi se vrátil ze zápasu a když mě viděl válet se na posteli a koukat na televizi jen v tričku, nějak se neudržel a už to bylo.
"Ouch...dobrý....eehehee...zápas." Asi zešílím, jestli bude pokračovat v tom, co dělá.
"Hmm mmm jo." Zamumlal nesoustředěně.
"A neublížil sis, v té....ježišiiii...druhé třetině? Narazils tam dost....oh...blbě." Takhle vášnivý už dlouho nebyl.
"Blbě?" Přestal a zadíval se na mě.
"Ne! Ne! To co jsi dělal bylo skvělý...ale jestli sis neublížil."
"Blbost. Neublížil. A nemluv už." Zachechtal se a pustil se do toho s plnou parádou. No jo s plnou parádou, sotva začal a já už cítím, že nemám daleko k onomu okamžiku....já jsem snad chlap :D

Čistila jsem si zuby, zatímco se Anssi sprchoval a broukala si nějakou písničku bez hlavy, nebo paty. Anssi si pískal a pak najednou syknul.
"Au..Asi jsem si včera zlomil žebro...zase." Zamručel a natáhnul se pro ručník.
"Při tom sexu?"(Ano, ano Pulp fiction :D ) Zahihňala jsem se a musela se hodně ovládat, abych po něm zase neskočila. Jak to, že se ho pořád nemůžu nabažit?
"Ne ty jelito, při tom hokeji." Hodil po mě mokrý ručník a natáhl na sebe župan s logem Devils.
"Neříkej mi jelito ty ty..." Napadalo mě hodně slov, ale zrovna žádné, které by ho tolik neurazilo."
"Ty co? No? Došly vám slova slečno?" Prohrábl si mokré vlasy tak že na mě dopadlo pár kapek.
"Ne, jen vás nechci urazit pane Celebrito." Hahaaaa a má to.
"No tak už se stalo." Plácl mě po zadku a zmizel v kuchyni.
"No počkej ty zmetku!" Zasmála jsem se, vypláchla si pusu a vybelhala se za ním. Po cestě jsem si uvědomila, že jsem až nechutně šťastná.

"Zlato jsi vzhůru?" Odhrnul mi lehce vlasy z obličeje. Jasně že spím, co asi lidi takhle nechutně brzy ráno dělají?
"Hmm." Zabručela jsem a oči nechala zavřené.
"Musím na pár dní odletět do Jersey." teď už jsem byla vzhůru a otevřela oči. Byl oblečený a na posteli stál na rychlo sbalený batoh.
"Prooč?" Zafňukala jsem.
"Neboj, jenom tam mám ještě nějaké věci a musím se odhlásit z toho bytu, kde jsem bydlel. Budu zpátky co nejdřív." Znovu mě pohladil po vlasech a usmál se.
"Můžu ti v tom násilně zabránit?" Zahihňala jsem se a omotala mu ruce kolem krku. "Jste naprosto bezbranný pane." Kousla jsem ho do krku. Muhahaaa. Anssi se smál ještě víc a začal mě lechtat. "Dooobře vyhráls! Stačííí!" Z očí už mi od smíchu tryskaly slzy.
"Buď tady hodná." Líbnul mě na čelo a chystal se odejít. Chytla jsem ho ještě za krk a přitáhla si ho k polibku. Bude mi chybět, ale musím to zvládnout.
"A ty buď opatrný." Vstal a odešel.
"Už teď se mi stýská." Zavolal ode dveří. Zasmála jsem se, ale byl to takový ten vytlačovaný smích, který zněl pěkně hystericky.
Za pár dní je tady zase, zahrabala jsem se do peřin a chystala se ještě spát, protože v půl šesté ráno odmítám vstávat. Převalovala jsem se a hledala vhodnou polohu, ještě že mi před dvěma dny sundali sádru. Hodila jsem sebou na druhý bok a snažila se zabrat, ale bez něj ta postel byla tvrdá, nepohodlná a studená. Rezignovala jsem a vstala. Dám si snídani, pak uklidím a zajdu za Katy. Našla jsem jen tvrdou housku a oschlý sýr. Tak jsem si uvařila kafe, ale ani to pitomé kafe mi bez něj nechutnalo. Seděla jsem tam v té prázdné kuchyni s hnusným kafem, tvrdou houskou a oschlým sýrem a bylo mi nanic. Otevřela jsem ledničku a tam ve vysoké skleničce stál radioaktivně vyhlížející nápoj.
"Hmmm copak to tady máme." Bože já už mluvím sama se sebou...zase. Snad se nebude zlobit, když se napiju. Jenom trošičku. Natáhla jsem se po skleničce a lokla si. Nevěděla jsem, jestli to to vyplivnout, nebo raději rychle spolknout, protože to co jsem měla v puse, byla opravdu děsná břečka. Do očí mi vhrkly slzy. A pak jsem si vzpomněla na Katy a Samiho v Kanadě u stolu. T vzpomínka přišla tak rychle a najednou, že jsem se šíleně rozesmála a pobryndala si pyžamo. V puse jsem měla stále odpornou pachuť a tak jsem nepohrdla tím sýrem a houskou. Pustila jsem si televizi a dokoukala noční hlídku. Nebavilo mě to, chvilkami jsem ani nevnímala děj. Zrovna když to skončilo, domyla myčka. Aspoň se zabavím nějakou produktivní činností. Skládala jsem čisté talíře, hrnky a skleničky na své místo, ale pak jsem se zarazila.
"Co to sakra je?" Úplně dole v myčce byla nějaká divná věc. Bylo to bílé, divně tvarované a různě vypouklé. Jak to můžu uklidit, když ani nevím, co to je? Sami by to možná mohl vědět. Je to chlap a třeba je to nějaká pomůcka na hokej.
Sami zvedl telefon hned po druhém zazvonění a zněl zadýchaně. Zrovna byl běhat a tak slíbil, že do pěti minut je u mě...teda u Anssiho...teda u nás.

"No takže...huh...páni."
"Tak co to je? Víš to?"
"Vím to, ale nevím, jestli ti to mám říct." Stáli jsme se Samim nad myčkou a vypadali jako kdyby jsme řešili problém globálního oteplování.
"Sami dělej." Naléhala jsem na něj.
"Nevím jak to říct...řekněme, ty jako ženská to asi oceníš." Založil si ruce a podrbal se na bradě.
"Takže ženská? Jako že to je pro ženský? Moje to ale není, takže má nějakou jinou? No jo fajn, proč ne...." Neee nenávidím ho, zničil mi život.
"Prd pro ženský. Je to pro chlapy, ale ženský to ocení. Uff dej mi něčeho napít, jsem úplně vyprahlý." Zhroutil se na židli. Fajn, když mi to nechce říct, moje pomsta bude sladká. Vytáhla jsem z ledničky ten hnus a podala ho Samimu. "Ooo díky, ty jsi poklad." Vylil do sebe celou skleničku a spokojeně se usmál. Zůstala jsem na něj civět, jako idiot a zároveň se mi z toho zvedal žaludek.
"Valo, tohle není možný." Zalomila jsem rukama. "Ale to je jedno, vraťme se k tématu. ´Věc v myčce´ Co to je?"
"Já nevím, tohle je věc mezi tebou a Anssim, já bych to asi ani neměl vidět."
"Hele blonďáku přestaň mě srát a vyklop to." Já už fakt ztrácela trpělivost.
"No je to Anssiho suspenzor." Následoval brutální výbuch smíchu. Zůstala jsem zcepeněle stát a zírala na tu věc. Už vím, co mi to lehce připomínalo.
"Sakra fuj, proč to cpe do myčky?" Začalo se mi asi dělat trochu špatně, při pomyšlení, že se TA věc myla najednou s talířema a podobně.
"Já to taky dělám. Není na tom nic špatnýho." Pokrčil rameny jako by se nechumelilo.
"To je nechutné." Konstatovala jsem, když jsem si vzpomněla, kolikrát jsem se u Samiho dotýkala nádobí.
"Ježiš, však se pod tím nosí trenky, úplně normálka." Vzal suspenzor do ruky a zamával mi s ním před obličejem.
"No dobře, ale pořád to bylo moc blízko zpocenýho...no ani na to nechci myslet." Nepřeháním, fakt se mi dělalo špatně.
"Hele to už si musíte vyřešit mezi sebou." Hodil po mě ten kus plastu. Chytila jsem ho do ruky jen tak z nutnosti a rychle ho položila na stůl. "Že to řešíš, myslím, že už jste spolu dělali takové věci, po kterých tě jeden suspenzor nemůže rozházet." Hmm na tomhle Samiho tvrzení možná něco bylo, ale i tak, prostě fuj. "Ale jinak musím konstatovat....podle velikosti, vybrala sis dobře." Pokýval znalecky hlavou.
"Já vím." Vyplázla jsem na něj jazyk. "A teď pojď, já jdu ke Katy a ty si jdeš vydrhnout svůj suspe...no tamto."

Když jsem dorazila domů, zrovna byl u nás Vivian a srkal čaj. Vypadal nějak divně. Střapatý, pod očima tmavé kruhy a nos zarudlý a odřený.
"Ahojte, co vy tu?"
Katy se na mě usmála a podala Vivimu nějaký prášek.
"Ale naše hvězdička je nemocná, tak mu podávám první pomoc." Zakoulela očima a sama si usrkla svého čaje. "A co to že jsi zavítala?"
Vivi se hlasitě vysmrkal a vylovil zpod paže teploměr.
"Ohoh Katy já mám 37,6" Zasténal a zatvářil se na umření.
"No to abychom volali sanitku." Zasmála jsem se a vysloužila si tak Viviho vražedný pohled. "No Anssi odjel do Jersey pro věci a tak se nudím."
"Aha, jasně. Víš co? Vivi, ty se tady natáhni na gauči a zkus spát, my jdem do kuchyně." Hodila po něm polštář a nějakou deku a kývla na mě. Výborný nápad pokecat si mezi čtyřma očima.
"Tak povídej, jak se vám žije?" Vytáhla z ledničky láhev vodky a oběma nalila panáka.
"No řekněme, že do dneška jsem si myslela, že je to až neskutečná idylka. Jenže dneska ráno...."
"Nooo?" Katy hltala každé moje slovo. Naklonila jsem se k ní blíž, aby nás náhodou Vivi přes své sténání neslyšel.
"Našla jsem v myčce jeho suspenzor." Katy ztuhla a asi dvě vteřiny se tvářila nechápavě a přemýšlela, pak ale vytřeštila oči a zakryla si pusu.
"Myslíš jako tamto????" Vyhrkla nevěřícně.
"Jo přesně tamto. Jenom si na to vzpomenu, musím myslet na fuj...nenuť mě na to znovu myslet." Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou, abych vyhnala ty myšlenky.
"Chlapi jsou nechutní." Kopla do sebe panáka a povzdychla si.
"Sami mi ale tvrdí, že je to normální." Třeba je to fakt normální a já tady ze sebe dělám citlivku.
"Pro Samiho je normální každá nechutnost." Katy jen potvrdila moje obavy. Prostě je to nechutné a musím ho to odnaučit.
"Ooooch holky...aaaah asi bych potřeboval studený obklad." Ozval se z obýváku Vivi.
"Chlapi..nedá se žít s nima, nedá se žít bez nich." Pokrčila jsem rameny a odnesla našemu umírajícímu příteli obklad. "A vůbec, kde je Janne?" Zeptala jsem se, když jsem se vrátila zpět do kuchyně. Nikde jsem totiž Janíka neviděla.
"Jel s Jussim a Teemuem k rodičům na oběd. Znáš to, taková ta rodinná sešlost, na kterou se všichni oblečou tak nějak slušněji a vykládají samé veselé historky z nahrávání. A jako obvykle zapomenou zmínit, jak tuhle měli málem otravu alkoholem. Přítomná babička zase zalomí rukama nad tím, že kluci mají nové tetování a s takovým způsobem života se nikdy neožení. Nejvíc to samozřejmě slízne Janne, jakožto nejstarší a tudíž by měl být nejzodpovědnější. Stejně mi připadá, že je z nich nejhorší. Nejvíc rozumu asi pobral Teemu."
"Toho nějak neznám." Zamyslela jsem se nad tím. Vím že Janne a Jussi mají bráchu, ale tím to hasne.
"Není to takový pařmen." Zasmála se Katy. "Zůstaneš na oběd?" Zůstaneš na oběd v přeneseném slova smyslu znamenalo ´Uvaříš oběd?´
"Jasně, ráda." Mrkla jsem na ni.
"Aaaach. Asi fakt zavolejte tu sanitku..."