Do vlastních rukou...

Koukal se na mě. S lehce nahnutou hlavou a šibalským úsměvem mě dostával do kolen. Vzal mě za ruku a vytáhl mě na nohy. Jeho dotyk pro mě byl nepředstavitelný.
"Pojď, poběžíme," řekl a běželi jsme, ruku v ruce, krásnou zelenou trávou, která nás lechala no bosých chodidlech, a tak krásně voněla.
Přišlo mi, jako bych se vznášela. Musela jsem se smát. Najednou jsem ležela v trávě, jak jsem zakopla o vlastní nohy a on hned byl vedle mě a hladil mě a líbal mě a já byla v ráji.
"Jsi nádherná," zašeptal a otíral mi o kůži svůj nos. Bylo to tak rozkošné. A ano, byla jsem nádherná. Štíhlá, rudé vlasy, zelené oči.
"Nemyslím vzhledově, ale vnitřně, něco z tebe vyzařuje, sledoval jsem to už dlouho," dopověděl a já pochopila, proč se s ním najednou líbám, ležím bosa v trávě a sluníčko nám svítí do tváří. Chtěl mě znovu políbit a tenhle polibek měl stát za to, věděla jsem to...

Probudila jsem se zamotaná v peřinách díky zvonění budíku, bylo mi krásně a příšerně dohromady. Tohle byl pro mě nedosažitelnej kluk a já byla tlustá, zelenooká zrzka.
Vstala jsem z postele a ten pocit se mě pořád držel. Věděla jsem, že tenhle sen, už se mi znovu zdát nebude. Oblékla jsem se, navoněla, namalovala, provedla hygienu a vyšla do školy. Když jsem se tam dopravila a vešla do třídy, seděl na lavici a něco si pročítal... a tehdy, tehdy jsem se rozhodla uskutečnit tenhle svůj sen...