Život je plný změn

1 První setkání
„Sarmati“ řekne pobouřeně Narsí „co s nima pořad máte nějací chlapi na koních s šípama, a ke všemu určitě namyšlení a arogantní, hmmm co by taky mohl člověk čekat.“
„Ale Narsí nebuď hned tak nabručená vždyť já to tak nemyslím jenže si to představ plno tak nádherných chlapů tady u nás a možná i na ples to je tak vzrušující“ snaží se jí přesvědčit zasněně Chantal
„Okej tak si z nich tu bud třeba vzrušená ja se jedu projet tady už nevydržím ani minutu“
„Ale ségra prosím tebe ty hned naděláš vždyť chlapi potřebujeme“
„Já ne“ otočí se naštvaně středně vysoká zrzka s vlasy do půl zad spletenými do copu a odejde rázně do stájí.
„Jen počkej sestřičko jednou potkáš chlapa, který ti ukáže se i mužům dá věřit“řekne si sama pro sebe malá blondýnka a jde zkontrolovat plány na výzdobu plesu.

Narsel už došla do stáje a sedlá si svoji arabskou klisnu „Mala těšíš se ven? Kam pojedeme? Jetu stěsnej chaos co??? Neustále jen Sarmati sarmati na každým rohu slyším jen sarmati, oooo je mi z nich na zvracení musíme ven, než zcvoknu“stěžuje si přitom dosedla a vychází ven. Potká stájníka.
„Brej den kam pak jedete bacha na ní“ pohladí ryzku po hlavě „od rána je nervní a zdá se že má špatnou náladu“smutně se usměje „koukám ale, že v tom se shodnete co??? Hezky si venku obě vyvětrejte hlavu.“
„To jo je tu strašný provoz. Tak se mějte nashle.“Vyjde před stáj a vyš vyhne se do sedla a vyrazí po cestě, ale asi po deseti minutách už jí to nebaví, chce to něco víc zábavného a tak vcvála na úzkou lesní cestu. Jede čím dál rychleji přes potok, co jí křižuje cestu, přelétne ani neví jak. Takto se lesem prohání už přes hodinu její zpočátku neudržitelná hnající klisna se už uklidnila a spokojeně spolu cválají po cestě. Když v tom ji do cesty skočí jezdec na vysokém černém hřebci.Obě se leknou a málem skočí do stromu ale naštěstí to vyberou a zastaví kousek před nim.
„Co děláte vždyť jsme kvůli vám málem skočily do stromu, čím sakra myslíte“ vyštěkne jakmile se uklidní a zpracuje vyplašenou klisnu.
Jen překvapeně nadzvihne obočí „Jak milé přivítání, neříkají vám náhodou vosa???“
„co si to dovolujete vy namyšlenej ničemo a co tady vůbec děláte???“ začíná zuřit
„ne sršen takovyhle žihadla má jen sršeň“ začíná se bavit neznámý.
Chvíli si ho měří on si to snad ještě užívá, to nemyslí vážně tohle neměl. V tom vzduchem proletí ostrý hvízd prudce se ohlídne a na kopci uvidí dalších pět jezdců. Neznámí je taky zpozoruje a s úsměvem řekne „Bylo mi potěšením poznat vás má milá sršní krásko.“ Spraží ho pohledem, za který by se nemusel stydět ani sám ďábel a zavrčí“ješte slovo a budete na kousky „ v očích mu začnou svítit pobavené hvězdičky “vážně? to se mi začíná líbit“otočí koně a než stihne mu cokoliv na to říct je pryč.
Luk Saram stopař od sarmatů už se dlouho nudí do nedávna byl doma na léčení z válečného úrazu nyní už fit, tak si řekne, že je na čase znova trochu protáhnout svého koně přes les. Tak jede tryskem mezi stromy, když v tom něco zahlédne na cestě, ke které se blíží. Vau nějaká sukně zbystří. A skočí jí před koně, tohle by měla ubrzdit, zkusíme co umí řekne si.
Je vidět že umí kůň se jí dost slušně lekne ale během chvíle ho má pod kontrolou a stojí klidně před ním.Prohlídne si jí zajímavý exponát a to mu ještě potvrdí její temperament a to jak se s nim bez problému pustila do hádky. Ta má ale kuráš. Pobaveně pozoruje její vztek, když si do ní naposledy rýpne a odjíždí za svými společníky, ještě že nemá nic po ruce určitě by to už po něm letělo. Dojede ke svim a už slyší „kdo ksakru byla??? Co si jí udělal, že na tebe tak řvala??? Ti to ale nandala což??? Jestli tu jsou takový všichni tak se máme na co těšit“ říkají a ptají se skoro všichni. Zazubí se a pokrčí rameny „No byla to dračice, ale asi vznešená takže ji ještě asi uvidíte se jí zeptejte sami“
„Na to si přišel jak???“ zeptá se ten neblíže k němu.
„Měla dost dobře rostlého a živeného koně a ty způsoby“ zacukají mu koutky a pak zakroutí hlavou a usměje se.
„Okej to vyřešíme jindy teď musíme jet už nás čekají“ Řekne ten, co ještě nepromluvil.
„Jasně šéfe“ Odpoví jeho muži a vyrazí cvalem kupředu.

Narsí už je u bran jejich opatství když v tom se ohlídne a spatří šestici jezdců jak přijíždějí v dálce. „To snad ne že to nejsou oni“. Jestli jsou to oni a dozví se o tom v lese otec už si dlouho nikam nevyjedu a jestli oni jsou sarmati no to ani nechci vědet jak tu, tu dobu s nimi přežiji a hlavně s tim arogantním namyšlencem.