Rána osudu (první část)

Březen 2009
Cítím, jak mi to čtvrté pivo značně stoupá do hlavy.Ale co,žijeme jen jednou,konečně mám dobrou náladu a ten kluk u vedlejšího stolu tak pěkně pokukuje.Zábava je v plném proudu,hudba vyřvává,lidská těla se pohybují do jejího rytmu.Zvednu se a jdu také tančit.Náhle se vedle mě objeví kluk,který před chvíli seděl vedle u stolu.Tančíme spolu.Směji se a on taky.Oba už jsme díky alkoholu skoro bez zábran.Tlačí se na mne a já se nebráním.Jeho rty vyhledají mé.Umí tak krásně líbat,nádherně voní.Společně si užíváme březnový páteční večer.
Ráno se probudím. Hlavu mám jako střep. To zas byla jednou akce. Ale..co to sakra je! Tohle není můj pokoj. Moje postel. S hrůzou otočím hlavu. Vedle mě leží kluk a spokojeně oddychuje. Panikařím. Proboha co jsem to zas vyváděla. Celá vyklepaná s třeštící hlavou se rychle obléknu a napíšu vzkaz spícímu neznámému: Omlouvám se. Naposledy se ohledánu na postel a rychle utíkám pryč. Venku svítí slunce, jsem ráda, že žiju v Hradci a ne v Praze, takhle se rychle zorientuju a zamířím k nejbližší zastávce. Vytočím Klářino číslo.

„Ahoj,jsi doma?“

„Dobré ráno,od kdy jsi ranní ptáče? Uvědomuješ si,kolik je hodin!?“

„Omlouvám se, musim s tebou mluvit,hned!“

„Šmarna tak se stav,ale rychle. Se může stát,že zas usnu.“

Ještěže má člověk kamarády. Doufám, že Klára skončila líp než já a alespoň něco si pamatuje, protože já mám úplné okno. Pamatuju si jen,že jsem pila piva,tancovala,měla strašně dobrou náladu a tím končím.

„Ty máš teda ránu“ směje se mi od srdce Klárka.

„A ty se mi divíš? Včera jsem toho dost vypila a ještě k tomu se probudila vedle cizího kluka!“

„Kecáš! A jakej byl,povídej,přeháněj!“

„Ty snad ještě spíš a neposloucháš mě. Naprosto nic si nepamatuju a toho kluka neznám.Proto jsem za tebou přišla.“

„Jak ten kluk vypadal?“

„Neměla jsem čas si ho prohlédnout do detailů,ale měl takové tmavší husté vlasy,hnědé oči,hezká postava,vyšší.“

„Joo,to by mohl být ten fešák od vedlejšího stolu.Pěkně jste to spolu roztočili na parketě!“ usmívá se

„Paráda..víš o něm něco?“

„Naprosto nic,takže jsi se s ním vypaspala,jo?“

„Nejspíš ano,nevím!To je situace toto,sakra!“

„Klid,pojď,zajdem na snídani.Zvu tě.“

Klára mi během snídaně poví vše, co si z toho večera pamatuje. Ovšem ani jedna nemáme tušení, co je ten kluk zač. Tohle nejsem já. Neopíjím se. Nespím s cizíma klukama. Co mám dělat.Když poklábosíme,vydám se domů. Dám si horkou sprchu, převléknu se a dám si pořádnou porci kuřecího vývaru. Modlím se, aby to včera bylo s kondomem. Kvůli určitým problémům s mozkem nemohu brát prášky. Musím toho kluka najít. Připojím se na icq a facebook. Třeba bude někdo něco vědět. Ptám se všech, kteří tam včera byli. Ale nikdo pana neznámého nezná. Zabliká mi zpráva od Jirky.

J.I.R.K.A
Ahoj, to byla včera vydařená akce! Co Kuba? Užili jste si? Pěkně jste to spolu roztočili:-D

Misha
Hoj, Kuba? Takový vyšší hubeňour, tmavší vlasy?!!

J.I.R.K.A
:-D paměť ti koukám slouží,to je on no. Dobrej
byl,jo?:-D

Misha
Bez komentáře. Třeští mě hlava a ty se mi směješ. Ty ho tedy znáš??

J.I.R.K.A
Jistěže, chodili jsme spolu do školy.

Misha
Miluju tě! Máš na něho číslo?

J.I.R.K.A
Ale no tak drahá. Jsem zadanej, to ty víš. Si piš,že mám.

Nejen to, že vím jeho jméno, ale mám i jeho číslo. Život je snad přeci jenom fér.