O slečně, která se bála
"Promiň...." U lavky před školou.
"Já... fakt promiň..kamarádi?" Zbaběle, ne svojí, vinou se schovávala za monitor počítače
"Omlouvám se...." Letní vánek si pohrával s jejími vlasy.
Zněl její hlas pořád dokola. Pořád ta stejná písnička...
Pokaždé cítila, jak se jí pevná zem bortí pod nohama.
Nemilovala je...byla si jistá...byla jen svým způsobem s nimi ráda, protože zaplňovali pokaždé nějakou malou část v jejím srdci.
Nevědomky, ale chodila s klukama, které nemilovala proto, že nechtěla podruhé okusit, jak chutná neopětovaná láska- bála se nevěry, bála se, že by se na tu osobu až moc upla a nedokázala by bez ní být, bála se hádek, bála se chyb... a proto chodila s klukama, o kterých hned na 1. pohled věděla, že budou jen kamarádi- bylo to od ní nefér-to ona věděla, ale nechtěla aby ji někdo opět ublížil.
Hloupá holka...
Možná jednou potká lásku. Možná, že bez pozvání ji přepadne. I když paní Láska bude nevítaná a naše slečna okusí znovu bolest, kterou už nechtěla nějaký ten čas zažít, tak lásku si zaslouží každý....i ten, kdo se jí bojí.
Přečteno 440x
Tipy 4
Poslední tipující: Darwin, Demedalex, PetAnderson
Komentáře (3)
Komentujících (3)