Krutá sázka- 7. díl

Doma si sbalila tričko, ve kterém běžně spala, spodní prádlo, sprcháč a zubní pastu s kartáčkem.
Když dobalovala ještě nějaké drobnosti, ozval se domovní zvonek.
,,Kdo to jen může být?“ proběhlo jí hlavou.
Cestou ke dveřím jí to v hlavě šrotovalo. Dnes přece nikoho nečekala….
Už se nadechovala k pozdravu, ale jakmile vzala za kliku a otevřela, zvědavost vystřídal zmatek. Na chodbě nikdo nestál!
,,To jsou vtipy…“ pomyslela si trochu naštvaně a málem přehlédla krabičku u svých nohou. Trvalo hodnou chvíli, než se pro ni sehnula, jelikož vůbec nevěděla, jak zareagovat.
,,To si ze mě někdo dělá srandu?“ říkala si polohlasně, když pokládala balíček na kuchyňský stůl.
Nervózně přecházela sem a tam a občas hodila ke stolu zamračený pohled. Jako by čekala, že na ni každou chvíli něco vyskočí.
,,Tak dost!“ okřikla se, sedla si na židli a pomalu krabičku rozbalovala… Jaké bylo její překvapení, když uvnitř nenašla žádné odporné pavouky nebo podobnou havěť. Místo toho tam ležely úhledně složené kokosové bonbony „Rafaelo“. Byl k nim dokonce přiložený i lísteček: ,,Moc se omlouvám za to, jak jsem se celou dobu choval. Byl jsem slepý a vůbec si nevšiml, jak skvělá holka jsi. Prosím, odpusť mi…. Lukáš“
,,Lukáš?!“ bezděky vykřikla a rychle vstala. Srdce se jí rozbušilo zběsilým tempem. Ne však radostí, ale vztekem. ,,Co si o sobě myslí? Že si ze mě bude dál střílet? Tak to NE!“ Bez rozmýšlení hodila balíček i s kartičkou do koše. Měla toho dost. Jako by nestačilo to dnešní dopoledne!
Ještě celá rozklepaná sebrala batoh, zamkla za sebou a vydala se po schodech dolů. Ani nevěděla, jak se dostala na zastávku, po celou dobu totiž myslela na nezvyklý „dárek“, který před chvilkou dostala.
,,Lucko!“ zaslechla za sebou známý hlas. Zastavila se tak rychle, jako by do ní uhodil blesk.