Krutá sázka- 9. díl

,,Kdys to dostala?“ ptala se, když jí telefon vracela.
,,Před chvilkou…“ šeptla, ale ani se nehnula. ,,Já vůbec nevím, co si myslet….“
Týna si povzdechla: ,,Ani já nevím. Možná by nebylo marné si s ním promluvit….“
Lucka věděla, že má její kamarádka pravdu. Ale měla z toho strach. Bála se toho, co by se mohlo stát.
,,Tak co hodláš udělat?“ vytrhla ji z přemýšlení a též vklouzla pod peřinu.
Nechápavě se na svou hostitelku podívala. ,,Jak to myslíš?“
,,Promluvíš si s ním?“
Nevydržela upřený pohled jejích modrých očí, proto se od ní rychle odvrátila. ,,Kdyby mě ještě vyhledal, o čemž pochybuju, asi bych si s ním promluvila….“ Připustila nakonec neochotně.
Dál už nemluvily, jelikož byly obě unavené, zachumlaly se do peřin a téměř okamžitě usnuly….
Lucce se ,,překvapivě“ zdálo o Lukášovi. Jeden sen se jí opakoval celou noc. A vždy měl stejný scénář.
Procházeli se spolu po parku, když v tom se proti nim vyřítila skupina jejich spolužáků a začala se Lucce posmívat. A Lukáš se k nim vždy přidal…. Bezprostředně po tom se pokaždé probudila. Vzhůru byla za celou noc asi šestkrát….
Ráno nastalo cobydup. Kamarádkám připadalo, že spaly sotva pár minut….. Sotva otevřely oči, už se jim zase klížily a za žádnou cenu nechtěly zůstat otevřené….
,,Co si dáš k snídani?“ vypravila ze se sebe Týna mezi zíváním.
,,Ani nějak nemám hlad….“ Kuňkla Lucka, žaludek měla jak na vodě.
,,Co je ti, je ti zle?“ strachovala se, když viděla její bledý obličej.
,,Není, buď v klidu….“ Pokusila se o úsměv. ,,Jen jsem toho v noci moc nenaspala, zdálo se mi o Lukášovi….“
,,Nezatěžuj si s tím hlavu, nějak to dopadne….“
Musela se pousmát. Tohle své nejlepší kamarádce občas záviděla. Že si s určitými věcmi nehodlala dělat žádné starosti.
,,Příští týden nám ve čtvrtek začínají prázdniny, plánuješ něco?“ nahodila Týna nečekané téma.
,,Chtěla bych se podívat za babičkou, nechtěla bys jet se mnou?“
,,Bohužel, máme naplánovaný rodinný výlet za příbuznými do severních Čech….“ Povzdechla si nešťastně. ,,Věř mi, daleko radši bych vyrazila s tebou, ale naši by mi neodpustili, kdybych je v tom nechala….“
,,V pohodě, nedělej si starosti…“ usmála se Lucka povzbudivě. ,,Spolu můžeme někam vyrazit kdykoli….“