Čarovná Májka?

,,Hm, bezva…. Po roce je tu opět Májka…. Že já se od Anči nechala přemluvit!“ honilo se hlavou 18leté Markétě, když stála před skříní a usilovně přemýšlela, co si má vzít na sebe… Anča, nejlepší kamarádka, nedostatek jejího nadšení příliš nechápala. Pivo všude kolem a opilí teenageři tamtéž, co víc si přát? Pro 18letou holku byl tohle přece nejlákavější způsob, jak strávit páteční večer…..
,,Ironické uvažování mi jde“ pomyslela si ještě kousavě a sáhla po úzkých džínách, tričku a teplé mikině.
,,Markéééét!“ ozval se zezdola matčin hlas. ,,Je tu Anička!“
,,Ufff, jde se na to….“ Zhluboka se nadechla a seběhla po schodech do předsíně.
,,Konečně, cos tam dělala, skládala oblečení?“ neodpustila si kamarádka a pohodila svými dlouhými, lesklými blond vlasy.
,,Taky tě ráda vidím“ pronesla Markéta sarkasticky, rozloučila se s mamkou a vyšla z domu.
,,Já se tak hrozně těším“ poskočila si venku Anička a nadšeně jí skočila kolem krku.
,,Hm…“ dostalo se jí jen takové odpovědi.
,,Ale no taaaaak“ protáhla otráveně. ,,Víš, kolik kluků tam na nás čeká? Kolik zábavy? Juchůůůů!“
,,Jasně, zábavy…. Alkohol, cigarety,…. Nemůžu se dočkat…“
To, že Anča a Markéta byly nejlepší kamarádky, by leckoho překvapilo. Povahově byly úplně rozdílné. Anča milovala párty všeho druhu, zábavu a samozřejmě: kluky. Kdežto Markéta byla spíš tichá, uzavřená holka, která milovala přírodu. Oheň a voda….
Pomalu procházely zšeřelou vesnicí směrem k fotbalovému hřišti, kde se „Májka“ měla konat. Už zdálky slyšely hudbu a viděly světlo z vesele plápolajícího táboráku.
,,Holky! Ahoj!“ přivítal je Jakub, který měl celou tu párty na starost.
,,Je tu pivo, tak si berte, jako doma“ mrknul na ně a odběhl k živě diskutující skupince.
,,Tuším,“ naklonila se k ní Anča blíž, ,,že tohle bude jedna z nejlepších akcí letošního roku!“
Markéta jen protočila oči a se zájmem se začala rozhlížet kolem sebe. Byla zvědavá, zda uvidí někoho známého. Musela sice připustit, že světla tam bylo pramálo, ale na nejbližší okolí to stačilo. S úlevou zjistila, že většinu lidí zná alespoň od vidění…. Tento lehký pocit však netrval dlouho, protože většina z nich měla do střízlivosti daleko….
,,Jdu na lov“ pronesla sametově její společnice, na nic nečekala a zmizela v davu.
,,Já tušila, že tu zůstanu sama. Jako loni. Že já se vždy nechám přemluvit!“ pomyslela si nešťastně.
,,Copak ty tu tak sama?“ uslyšela za sebou. S leknutím se otočila.
Proti ní stál Adam, bývalý spolužák ze základky…. Nikdy se s ním moc nebavila, protože neměla o čem. Byl to typický sukničkář. Každou chvíli měl jinou holku a myslel si, jaký je borec.
,,Kamarádka mi někam odběhla“ pokusila se o bezstarostný tón.
Adamovi zasvítily v očích šibalské jiskřičky. ,,Tak co kdybychom se šli někam pobavit?“
Jako na potvrzení svých slov chytil Markétu kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.
,,Jsi normální? Pusť mě!“ vysmekla se mu a poodstoupila o krok dál.
,,Ale no ta, nedělej fóry…“ popadl ji za ruku a svůj obličej přiblížil k tomu jejímu. Jeho dech jako by ji přímo praštil do tváře. Bylo nad slunce jasnější, že objektem Adamova zájmu během večera nebylo jen pivo….
,,Dej tu ruku pryč“ procedila Markéta skrz zuby. Doufala, že její varovný tón ho alespoň na chvilku vyřadí ze hry, i když v hloubi duše věděla, že nemá šanci. Hubená, malá holka proti vymakanému sportovci? Kde se přijímají sázky?
,,Ani mě nenapadne….“ Zašeptal, a aniž pustil Markétinu ruku, se vydal davem směrem od ohně. Chtěl se dostat do nějakého temného koutu.
Začala křičet…. Po chvilce, kdy měla už úplně vykřičené hlasivky, to vzdala. Uvědomila si, že jí nikdo nepomůže. Hudba hrála příliš hlasitě na to, aby ji někdo slyšel, a navíc byla většina osazenstva již silně pod vlivem alkoholu…..
Kroutit se však nepřestala, pořád se mu snažila vymanit….
Když už se začali nebezpečně vzdalovat od ohně a lidí, dostavila se u ní panika… A co mohla v takové situaci dělat? Jedině panikařit.
,,Co kdybys ji pustil?“ ozval se za nimi silný, klučičí hlas.
Adam se zastavil, jako by do něj uhodil blesk. Rychle se na dotyčného otočil, ale Markéty ruku nepustil. Držel ji tak silně, že jí prsty skoro rozdrtil.
,,A co kdyby sis dal odchod?“ odpověděl jízlivě a chystal se se svou obětí pokračovat dál.
,,Je vidět, že slečna s tebou jít nechce, tak ji nenuť….“
Protože kolem nich byla tma, neviděla Markéta svému zachránci do tváře. Mrzelo ji to. Byla by ráda věděla, kdo se jí zastal. Jedním si však byla jistá…. Nezná ho. Ten hlas jí nic neříkal.
,,Nepleť se do toho, do čeho ti nic není!“ Adam udělal výhružně krok k jejímu zachránci a stisk jeho dlaně ještě zesílil.
,,Pleteš se! Do tohohle je mi hodně! Nenechám takového grázla, aby ubližoval holkám!“
,,Ubližoval? Vždyť tahle si o to vyloženě říkala!“
,,To není pravda!“ zařvala Markéta a znovu se mu snažila vykroutit.
Adam se rozzlobil ještě víc a dal Markétě facku. Byla tak silná, že neudržela rovnováhu a skončila na zemi. Při dopadu se silně udeřila do hlavy a ztratila vědomí.

Pomalu rozlepila víčka. Světlo, které ji udeřilo do očí, bylo tak silné, že si musela položit dlaň přes obličej.
,,Už ses probrala?“ ozval se jí vedle hlavy příjemný hlas. Poznala by ho všude…. I když měla rozostřené myšlenky, pamatovala si, že právě tento kluk se jí zastal před tím hnusákem.
,,Eh… Jak dlouho jsem byla mimo?“ zeptala se a snažila se posadit.
,,Ještě lež….“ Zatlačil ji jemně zpět. Až tehdy se na toho neznámého konečně podívala. A v tu chvíli jako by zapomněla i mluvit…. Proti ní stál vysoký kluk s krátkými, hnědými vlasy. Měl velké, tmavě šedivé oči a udržovanou bradku.
,,Asi půl hodiny….“ Vytrhl jí z přemýšlení. Markétě chvíli trvalo, než si uvědomila, že vlastně odpovídá na její otázku….
,,Aha…. No, moc ti děkuju, že ses mě zastal… Kdyby ses tam neobjevil, nevím, jak by to skončilo….“
Neznámý se usmál. ,,Nemáš za co děkovat…. Takoví grázlové by ani neměli chodit mezi lidi….“
Když si všimla, jak se tomu sympatickému klukovi napjala čelist, tušila, jak konflikt skončil. ,,Vy jste se poprali, viď?“
,,A zasloužil si snad něco jiného?“
,,Já ale nechci, abys měl kvůli mně problémy…. Vždyť mě ani neznáš….“
Přerušil ji: ,,Tak to napravíme…. Jsem Petr“
,,Markéta“ přijala nabízenou ruku a tělem jí projel elektrický proud.
,Že by ten dnešní večer nebyl tak strašný?‘